Začněme tedy rovnou evangelistou Janem, svědkem největších událostí Nového zákona, který spočinul o Poslední večeři na Ježíšově hrudi. Zatímco Marek s Lukášem a Matoušem vyprávěli o svých cestách, o tom, jak Ježíš konal, miloval a jak prozářil svět, Jan nechal zaznít Ježíšův majestát od prvního řádku svého spisu.
„Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně
a bez něho nepovstalo nic
z toho, co povstalo.
V něm byl život
a ten život je světlo lidí
a to světlo svítí v temnotě
a temnota ho nepostihla“.
A aby nebylo pochyb, Janovo evangelium pokračuje:
„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“
Na několika málo řádcích se tedy objevuje hned čtyřikrát magické „Slovo“ s velkým počátečním písmenem. A spolu s ním také výraz „světlo“. Tento text, jak tušíme, se snaží postihnout nepostižitelné a svým způsobem i nepochopitelné. Jan, který na ikonách drží prst na ústech, aby nepromluvila o vlastních prožitcích, i o apokalyptických vizích víc, než lidé unesou, nyní se snaží svým slovem představit světu zvěst o velkém mystériu, jehož byl svědkem. Snaží se pojmout do své radostné zvěsti své pochopení Boha, sestup Ježíše do lidského těla, do naší bezmoci a utrpení, a to těžko postižitelnými výrazy, které máme po ruce. Proto si Jan vypomáhá termíny, jakými jsou „slovo“ či „světlo“. Ostatně stejným stylem se legitimuje Ježíš sám jako světlo světa.
Ostatně i v kronice Ježíšova života, tedy v evangeliích, nalezneme u Matouše, že „ne samým chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z úst Božích.“ V Petrově domě, navštíveném mnoha chorými, Ježíš „svým slovem duchy vyhnal a všechny nemocné uzdravil“. Pokorný setník, který prosí za svého blízkého s neskonalou důvěrou v Lukášově evangeliu slovy, která se budou opakovat ve všech křesťanských chrámech dva tisíce let. „Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven“. S malou obměnou, že moje duše bude uzdravena. S mimořádnou frekvencí se tento výraz objevuje v Jakubově listu, v němž jsme vyzýváni slovy: „buďte vnímaví pro slovo“ a vzápětí slyšíme, že „to slovo však musíte uvádět ve skutek“. Ale i ve starozákonních žalmech můžeme své citace obohatit o další výroky tohoto druhu. Tak v jednom z žalmů čteme, že „světlem pro mé nohy je tvé slovo.“ A v jiném se dovídáme, že „kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo.“
Z čehož vyplývá především fakt, jakou váhu mělo slovo vůbec, čestné obzvláště. Nebylo třeba, jak si přál Ježíš, přísahat. Slova na rozdíl od dnešních dnů měla platnost hodnou pečeti. Na rozdíl od dnešního světa klamů, podvodů a mocenských manipulací. Zatímco žáci Kristovi, ale již i autoři starozákonních textů, chápali slovo jako „událost“ či „čin“, dnes slouží slova jen k dorozumívání, přenosu informací a dezinformací. Slovy se sice vyšperkovává lidská kultura v literárních dílech, avšak všude vůkol vidíme zejména úspěšné úsilí o využití lingvistických nástrojů k tomu, aby slova ničila, pomlouvala a přikrývala běžné pokrytectví doby. Nemluvě o ubohém myšlení, které znehodnotilo samo slovo, neboť nebývá mnoho myšlenek proslovených za řečnickými pulty na všech rovnoběžkách a polednících naší planety.
Inu hroutí se svět pobudů před našima očima, zatímco Bůh tvořící zeleň rostlin a živých tvorů pozve nakonec člověka, „aby viděl, jak je nazve. Podle toho, jak nazve každého živého tvora, tak se bude jmenovat“. Snad si ani neuvědomujeme, že teprve v okamžiku, kdy člověk slovně ovládne svět, dává věcem řád. Je to první krok k pochopení zákonů našeho světa. V tomto smyslu se nám Slovo jeví i jako řád, smysl, výzva a program. A jestliže dnes přírodovědci dospívají k velkému poznání, započítávají do svého učení velký třesk, nastavení precizních konstant, objevují takzvanou božskou částici, Higgsům boson, a začínají chápat, že všechno muselo mít program. Lze tedy chápat Janův úvod do vlastního evangelia i takto:
„Na počátku byl program,
ten program byl u Boha
a ten program byl Bůh sám.“
Bohužel naše doba, moc bez programů, plýtvající lacinými frázemi, čas, v němž chybí velké myšlenky, je dobou pokusů a omylů, z nichž vyplývají opakované chyby a nedostatky!