Český název pochází od slova krušit, což znamená drtit horninu, prostě dobývat rudu. V němčině Erzgebirge se překládá jako Rudohoří. Ruda je přirozeně vzniklá hornina obohacená nerosty kovu tam, kde se vyskytuje v takovém množství, že se vyplatí jejich těžba. V dávných dobách, kdy lidé byli schopni zpracovat a využívat různé kovy byla nahrazena doba kamenná dobou bronzovou (slitina cínu a mědi) a dobou železnou. Později na významu získalo stříbro(mince), ještě později uran.
Hornická osada
Krušné hory měly dějinný význam tím, že se zde vyskytovaly všechny kovy v množství, které bylo možno dobývat i s pomocí starých technologií. A to jak na české, tak i saské straně. V době bronzové to byl zejména cín, který se získával rýžováním, tj. promýváním říčního písku. S těžbou stříbra se začalo po roce 1168, kdy byla objevena bohatá ložiska na polích u vsi Christiansdorf. Majitel pozemků míšenský markrabě Ota I, který původně vesničky využíval k zemědělství na tom hodně zbohatl. Vzniká městečko Freiberg, později Dippoldiswalde.
Kopeme stříbro
V průběhu 13 a 14 století se rozvíjí těžba jak na saské, tak i české straně. Ovšem na stříbro, ze kterého se razily mince si dělali nároky panovníci a vyhradili si podíl z jeho veškeré těžby tzv. horní regál a jejich mincovny měly předkupní právo. Z nesvobodných poddaných se stávají horníci pracující na sebe, což obrovsky zvýšilo zájem o tuto činnost. Ve 14 století dochází v celé Evropě k dočasnému úpadku těžby stříbra. Příčinou byl nedostatek technologií pro těžbu ve větších hloubkách, mor a ochlazení. Řada dolů i hornických sídlišť zaniká.
Model dolu
Pokračuje těžba železných rud pro výrobu nářadí a stavebního materiálu, z cínu se vyrábí luxusní nádobí. V 16 století se těžba stříbra obnovuje. V Jáchymově se razí nejpevnější evropská měna tzv. Jáchymovský tolar. Přichází na obou stranách hor nový horníci usídlující se v nově vybudovaných nových městech. Písemné zprávy, terénní výzkumy i archeologické nálezy, a i dnes dochovaných stop v terénu, pochází právě z té doby. Horníci se pohybovali mezi jednotlivými městy bez ohledu na hranice. Do Krušnohoří přichází důlní specialisté z celé Evropy (staré matriky, účty staveb vodních důlních kol).
Rozkvět netrval dlouho. Již v druhé polovině 16 století byla ložiska vyčerpána, objevuje se levné stříbro ze Střední a Jižní Ameriky. Třicetiletá válka (1618-1648) rozděluje obyvatelstvo na protestanskou saskou a katolickou českou víru, tím končí přeshraniční bohatý podnikatelský ruch. Ve vytěžených horních částí stříbrných žil se nachází původně dříve neužitečné kovy - nikl, kobalt, bismut a uran. Tyto prvky se daly využít ve výrobě barev pro sklárny a hrnčíře. Staří horníci uranu říkali smolný kámen, kde se objevil, tam končilo stříbro. V Krušných horách se vyskytoval na několika místech, u nás v Jáchymově. V Sasku pak byla tři naleziště, a jeho dobývání, to už by byla jiná kapitola.
Muzejní expozice
V archeologii se začíná používat montánní způsob výzkumu. K tomu je nutné zapojení a spolupráce s geology a mineralogy. Pomáhá také geofyzika, provádí se odběry a analýzy geochemických půdních vzorků u paleometalurgického odpadu (struska, výplně pecí, slitky a úkapky kovů apod. U mincí pak numismatické a materiálové analýzy. Vzorky na makrozbytky což jsou pyly, uhlíky, dřeva. V terénní činnosti zasazení zjištěných dat do technologického, územního a historického kontextu. Vzhledem k finančním nákladům to není běžné u každého výzkumu. Navíc to vyžaduje i spousty času a ten archeolog často nemá. Do spěchu ho nutí investor a někdy také jsou situace při kterých hrozí i nebezpečí pro lidi.
Taková situace nastala v saském městečku Dippoldiswalde. Do roku 2008 podle písemných středověkých pramenů nebylo městečko považováno za hornické. Po povodních v roce 2002 se začaly objevovat na různých místech propady, které ohrožovaly stavby, komunikaci i lidi. Stabilizací byl pověřen Vrchní báňský úřad, který v roce 2008 nahlásil nálezy Saskému Zemskému archeologickému úřadu. Důlní pracovníci zajišťovali archeologům přístup do podzemí. Zjistilo se, že se jedná o velmi zachovalé středověké doly s mimořádně dobrou původní dřevěnou výztuží. Archeologové jásali, zrodila se senzace evropského formátu. Výzkum nebyl jednoduchý, a tak kladl velké nároky na dokumentaci. Nesměl trval dlouho, musel splňovat nejvyšší standarty na přesnost a úplnost na zachycení původních struktur. Pak bylo podzemí zabetonováno.
Muzejní expozice
Podle datace dřeva se horníci v roce 1220 dostávali do hloubek až 25 metrů. Ne vždy horníci respektovaly předepsaným 7 látrům (stará hornická míra o vzdálenosti šachet), zejména když se našly hustě uložené souběžně probíhající žíly. Ruda se dopravovala na povrch pomocí hašplu (ruční rumpál) a lan, takže při kopání se vytěžovala jen vyplň žil. Chodby byly vysoké 1,5 až 1,7 metrů a široké 0,6 až 0,9 metrů. Způsob odvodňování nebyl zřejmý, snad také pomocí hašplu a pak vedením dřevěnými koryty. Horníci si stavěli podzemnice u svého dolu, ale ve 13 století byly zasypány. Začali se tam usazovat řemeslníci a jsou doloženi kováři a prubíři. Od 14 století byly pozůstatky osídlení a úpravy rud rozhrnuty a vzniklo volné prostranství.
Středověké stříbrné doly byly v roce 2019 zahrnuty do světového dědictví. Turisté mají možnost poznat vše v muzeu v Dippoldiswalde. Expozice je rozdělena do různých tematických okruhů. Počátkem je těžba stříbra ve 12. století, svět v podzemí s unikátním starým navijákem v impozantní velikosti. Návštěvnici jsou vybaveni brýlemi a ovladači pro virtuální realitu, mohou těžit stříbro ve virtuálním dole. Možnost audiovizuální prohlídka s podrobnějšími informacemi o vystavených předmětech a využít mnoho dalších technických vymožeností, které tam muzeum nabízí. Pro děti tam mají speciální program Výhodou je, že vše je dvoujazyčné, nevýhodou je, pro českého důchodce vysoké vstupné.