Jedno z tajemství hlavního města Stockholmu
Vstupní brána pro gondoly pod ministerstvem zahraničí
Pokud se člověk vydá z náměstí Gustava Adolfa přes Severní most a zahne doprava směrem k Parlamentu, podívá se zpátky proti Strömmen (vodní tok), zaznamená podivnou, půlkruhovou bránu pod budovou ministerstva zahraničí v úrovni vodní hladiny. To je stará vstupní brána pro gondoly, která je již dlouhou dobu zavřena a stejně tak dlouho je zapomenut nádherný podzemní sál, který nyní může jen vzpomínat na zašlou slávu a fascinující historii, a který se právem považuje za důvod, proč se Stockholm nazývá “Benátky Severu”.
Budova, ve které sídlí ministerstvo zahraničí, byla vystavěna v letech 1847-1850 na objednávku tehdejší královny-vdovy Marie Eleonory, dřívější choti krále Karla XV. Johana. Královna-vdova měla největší zálibu v návštěvách Itálie, obzvláště Benátek, které ji vnukly myšlenku vybudovat tzv. Benátskou vodní pergolu, kouzelnou podzemní jeskyni, která se svými třpytícími se vodními plochami, zvukovou ozvěnou a iluzorní hrou světel dostala každého do stavu extáze. Až do období let před první světovou válkou bylo zvykem, že nově jmenovaní velvyslanci byli přivezeni na gondole na ministerstvo zahraničí, aby zde předali své kreditní karty.
Ceremonie vypadala takto:
Na nábřeží u Riddharholmu proběhlo nalodění na gondolu, která byla ozdobena švédskými vlaječkami a švédskými erby a byla poháněna zpívající posádkou s vesly. Na ulici Strömgatan, na nábřeží, stáli uniformovaní trumpetisté. Za tónů trumpet se otevřela mohutná brána a gondola vplula do prostor pod ministerstvem zahraničí, aby se záhy ocitla v nádherném skalním sále, osvětleném plápolajícími pochodněmi a kapajícími krápníky. Operní pěvecký soubor a operní balet, oblečeni v dobovém oblečení z lesklého hedvábí, předvedli své umění čerpající ze švédských lidových písní.
Z balustrády se nad gondolu naklonil ministr zahraničí, převzal kreditní karty a přivítal nového velvyslance ve Švédsku. Vojenská jednotka vystřelila slavnostní salvu, která vytvořila ozvěnu. Velvyslanec odplul na gondole stejnou cestou zpět. Mnoho diplomatů si ještě dlouho poté vyprávělo, že tato přijímací ceremonie byla pro ně nejsilnějším zážitkem z jejich působení ve Švédsku.
Vstupní brána pro gondoly byla zcela uzavřena po jedné dramatické události v roce 1912. (Nově jmenovaný velvyslanec Čech a Moravy propadl během vojenské salvy panice a spadl do vody. Jelikož bohužel neuměl plavat, byl kašlající a huhňající vytažen z vody.)
PS. V té době se stávalo, že velvyslanci z různých zemí byli pozváni na ministerstvo zahraničí k převzetí důtky a pokáráni. V tom případě museli potom sami veslovat na gondole, jako zvláštní vyjádření nevůle Království švédského.