Každá sněhová vločka i každá dešťová kapka je jiná. A já jsem taky jiná. Někdy moc.
Vážím 50 kilogramů a je mi 50 let, jaké strašné zlo!
Setkaly se roky i kila. Jenže - Teď už budou přibírat jen roky. Kila ne, mám to v genech. Dost složitá věc. Často to slýchám kolem sebe – Jak je život nespravedlivý...nevyvážený, někdo hlídá kalorie i v zubní pastě, druhý může hodovat jako král.
Dokonce i moje vlastní maminka! Dá si vodu a přibere dvě kila. Já můžu spát ve šlehačce a cucat sádlo celou noc a nepřiberu ani dekagram.
Někomu pán Bůh nandal, někomu ubral. Váží vlastními vážidly, váhadly, nebo soudem. Já bojuji s vlastní nenažraností, hladem a podváhou. Nejen mou. Vím totiž, že nejsem jediná.
Mnoho lidí mi říká: Jak to děláte, že jste tak hubená? No a já jim odpovídám, že dělám, co můžu abych byla tlustá a doptám se, zda nemají domácí sádlo, nebo cukrárnu, kam bych pravidelně mohla docházet. Lidé se smějí a myslí si, že lžu, vymýšlím si nebo jen prostě kecám a honím figuru po nocích cvičením.
Hubenost nevysvětlíte. Tlustí lidé mohou třeba aspoň něco. Omluvit se nemocí, upřímností k nenažranosti, chutí k jídlu a láskou k prožitku z jídla, ale hubený člověk? I kdybyste vykládali, že sníte šestnáct knedlíků a přímo je snědli před nimi, tak vás nepochopí. Spíš si budou myslet, že jste bulimik a půjdete to na prvním příhodném místě vyblinkat. Neustále se setkávám s "obdivem" k mojí hubené postavě. Už na to mám alergii.
Tak abyste to věděli - Můj jídelníček:
03:00- vstávám, jím: teplé mléko často i s rohlíkem a máslem.
06:00- vstávám s rodinou, udělají si jídlo, koukám co kde zbylo a dojím to. Přidám si, jelikož zbylo málo.
08:00- jsem už na cestách. Chlebíček s vajíčkem je úchylka, ob den spapám i dva, když není ten, je jinej.
10:00- začínám toužit po polévce. Často si jí někde nějak seženu.
12:00- chybí mi maso. Hledám, najdu. Obědvám maso aspoň 3x týdně.
14:00- zase mám hlad. Hrozinky v autě mi zachrání život.
16:00- přijíždím domů. Hledám staré svačiny, nedojedené paštiky, aby náhodou se nějaké jídlo nevyhodilo. Jsem hospodyňka. Že.
18:00- manžel už nejí, hlídá si figuru (!?) a já potajmu s ušankou na hlavě prozkoumávám v lednici zásoby.
20:00- nejí už doma nikdo. Tak abych je netrápila jím za běhu. Úklid nádobí (krajíc chleba nejlíp se sádlem, nebo máslem a hořčicí s okurkou), řešení jídla na druhý den (druhý krajíc s čímkoliv). To asi ani nebudu komentovat, polovinu sním dřív, než vyslovím název jídla. Mívám strašný hlad.
22:00- všichni jdou spát. Já si jen tak bokem v tom chaosu sním zoufale aspoň kousek žvance, co někde je a když není, tak něco vymyslím. (zbyteček sýra+půlka rohlíku, druhou půlku s čímkoliv, nebo suchý se šťávou)
No a pak ani nevím jak, ale jsou zase 3:00 ráno a jedeme znova. A k tomu jako bonus: v létě sním víc než v zimě.
Jsem jako kojenec. Každé dvě hodiny fňukám hlady. A s tím žiju celý život.
Víte, co si v životě neumím představit? Tak to neuhádnete a ještě mě budete nenávidět. Neumím si představit DIETU.
U mě je jediná dieta, ta bodová. (co vidím, to zbodnu)
A pořád mám hlad, pořád jsem unavená. Koupit oblečení lze jen v dětském oddělení, tedy s Mikimausem a Hello Kitty. Zimní bundu jsem sehnala jen růžovou s motýklama. Sousedka má krásnou s kožíškem v laskavé hnědozlaté barvě, ale tu mají od první dámské velikosti a v té vypadám jako strašák do zelí.
A až vy tlustí, budete bídou hubení, tak my hubení budeme dávno studení.
Závidím tlustým. Třeba proto, že mají asi víc energie, kterou já okamžitě spálím. Takový šťastný Buddha, je přeci baculatý, asi jako můj hrníček na čaj. No a tlustí závidí mě. Z toho vyplývá, že nikdo není spokojen s tím, co má, jak už to dávno řekl Seneca. A to žil před dvěma tisíci lety. Nadčasový to Filosof. Takže berte lidi to, co máte, protože dokud myslím, tedy jsem.
A já si myslím, že právě tím, jak jsme každý jiný je ten svět děsně príma.
Někdo je hubený, druhý je tlustý, tamten zase vysoký a tahle maličká. Onen má smysl pro humor, ten zase se urazí pro hloupost. Myslím si, že to, jací jsme si vybrali sami, ač máme indispozici výchovou, společností, stejně je naše nátura i nebo myšlení vlastně darem. To, že někdo je vysoký, jiný maličký druhý tlustý a třetí hubený jen zvýrazňuje osobnost a osobitost každého člověka. A v tom je kouzlo, dar barvitosti i zábavy života.