Lidská mysl není zub, který bolí, když se zkazí. Lidská mysl není sval, který při únavě vyšle bolestivé signály, abychom si odpočinuli. Lidská mysl, když je unavená, nebo onemocní, zkrátka nebolí. Tak mnohdy ani nevíme, že stůně. Přesto často podnikáme různé kroky, aniž bychom si uvědomovali, pro uzdravení nemocné, či unavené mysli. O tom jsem se přesvědčila já, na procházce Botanickou zahradou s paní Bárou. Provedla nás lesní myslí, přičemž nám ukázala cestu i vlastní myslí.
Já sama často na mé chatě v lese podnikám podobné cesty. Uvědomuji si, že po perném, stresovém týdnu, potřebuji klid, vnímat krásy lesa a cítit sílu a mocnost přírody. Dosud se mi nedostalo pochopení, pro moje konání. Vyzuji si boty třeba na celý víkend. Mluvím s lesními jahodami, hladím kameny na skalce, zpívám květinám, sleduji brouky, toulavé místní kočky stejně jako veverky, které fungují v přesně stejných časech. A to nemají hodinky. Poslouchám zpěvy, co les umí. Ptáky, cvrčky, šum větvoví, bzukot hmyzu, ticho temné noci, vodu co padá z oblohy a pleskot křídel motýla, když se zatoulá za sklo okna uvnitř chaty. Zelenou záplavu rostlin kolem často rozčísne žluťásek Čičorečka, modrá pírka sojky, když na kaluži vody pije, strakatý strakapoud se svým hlučným křikem, nebo i zbloudilá tyrkysově zářící vážka. Modroskvoucí brouci Chrobáci lesní, zlatem zahalení Střevlíci anebo osminohá pavoučí přítomnost, mě nutí dívat se podrobněji. Zajímám se o jména, život a dění toho všeho. A to mi moc pomáhá. Jsou zajímavější a úžasnější věci na světě, než práce, vaření, žehlení a jiné námi, lidmi stanovené povinnosti.
Díky vedení paní Báry vím https://lesnimysl.cz/, že moje konání je vlastně velmi správné, je to léčba unavené mysli i duše. A až mi zase maminka bude hubovat, že chodím bosa, spím venku v síťové houpačce, až si lidé kolem budou ťukat na čelo, že učím zpívat květiny, až budou kroutit hlavou, že ležím na starém kmeni, tak se usměji a pozvu je k sobě, aby si to taky zkusili. Třeba si také uvědomí, že mají mysl unavenou a potřebují odpočinek. Rozhodně nejsem blázen, jak by si třeba mohl někdo myslet, objímání stromů není také v žádném případě bláznovství.
Naše společná procházka Botanickou zahradou byla pro mě velkým přínosem. Prožitek, který mi to dalo, byl ohromující, přestože sama se lesem léčím. Ale je potřeba vedení. Bára nám ukázala co a jak dělat, kudy v té mysli Lesa i své, kráčet. A protože na konci cesty jsme všechny tři pustili i nějakou tu slzu emocí, je jasné, že jsme šli správně. Všechny jsme si uvědomily, že naše mysl opravdu potřebuje péči.
Věřím, že nejen já, ale i obě moje souputnice po krásné Botanické zahradě, si o svou mysl už budou pečovat, otevřou svou mysl a uzdraví ji. Já to tak dělat budu.
Společný hrob Jiřího Voskovce a Jana Wericha
Když jsme se rozloučily a Bára s ostatními zmizela za větvemi smrků, padl na mě velký smutek. Asi díky růžím, které mi silně připomněly mou babičku. A protože hrob babičky mám daleko, vydala jsem se na Olšanské hřbitovy, kam smutek patří. Prošla jsem se mezi významnými osobnostmi, postála s nimi, zavzpomínala na jejich život. Na každého se pak usmála a šla dál, dokud mi úsměv nezůstal na tváři trvale. Smutek se vytratil, začaly mě bolet nohy, ale moje mysl byla neskutečně klidná a spokojená.
Děkuji Báře, mým souputnicím i vlastně osudu, který mne sem zcela neplánovaně zavedl. Našla jsem s nimi další obdivuhodné prožitky, pochopila mnoho o své mysli, uvědomila si, že se mohu cítit báječně.
Chatička autorky s poetickým jménem Perla
Budu Lesní myslí chodit co nejvíce a pokud bude někdo chtít, vezmu ho s sebou třeba kolem naší chaloupky.
Eva Rydrychová
* * *
Fotografie Eva Rydrychová a foto hrobu https://cs.m.wikipedia.org/wiki