Ludmilu Lojdovou jsem mohla poznat při příležitosti její autorské výstavy roku 1980 v rodném Rychnově nad Kněžnou. Nad kresbami, ilustracemi a grafikou jsem souhlasila se slovy Miroslava Horníčka, že je v nich smysl pro humor, který u jiné ženy nezná. Mám-li napsat o její knížce Láskyplné horory, pak musím sdělit více i o její výtvarné stránce.
Výtvarno
Ludmila Lojdová absolvovala filozofickou fakultu s výhledem učit. Pro uměleckou cestu mohla čerpat od rodičů: matka klavírní virtuoska, otec akademický malíř a sochař. Dcera Ludmila se později kromě kresby proto projevila i jako sochařka a návrhářka filmových a divadelních kostýmů, především pro legendární představení Zvonokosy. Po víceleté přestávce, kdy působila jako pedagog v pohraničí Orlických hor a v Praze, se k výtvarné činnosti vrátila s velkým nasazením. Stihla ilustrace k sedmi desítkám knih, návrhy plátů, dostávala přední ceny v mezinárodních soutěžích. Byla autorkou české expozice pro výstavu dětské knihy v Bologni. Výtvarné stránky ke kreslenému filmu, jehož základem byly verše G. Apollinaira. Autorkou domácí i zahraniční reklamy. Má na kontě řadu řadu samostatných a kolektivních výstav.
Výstavu v Kutné Hoře v galerii hotelu U Kata zahájila akad. malířka Ludmila Lojdová
Hlavním výtvarným vyjadřovacím prostředkem Ludmily Lojdové vždy byla a je linka-čára. Nejen vykreslující krásné tvary, ale stejně tak linka-čára útočná, nepříjemná, provokující, zpytující. Zasahující cit, děsící, šokující. Která nás rozesmává, dojímá, přináší štěstí, určuje linii života. Linka-čára jako symbol komunikace, prostředek k citlivému vyjádření vnitřních pocitů, kterým rozumí naše srdce. Čára-Linka inteligentní i sugestivní k vyjádření vztahů. Zobrazující obrysy zobatých ptáků, břichatých postav, stvůrek, skřítků, skřetů, andělů. A čertů: bytostí škádlivých a provokujících, zlomyslných našeptávačů lidských choutek a slabostí, bavících se na náš účet a (pro rovnováhu) i ponoukající k nádherným bláznivostem, k dobrodružným činům, hodných pravé odvahy.
Literatura
Ludmile Lojdové výtvarné vyjadřování přestalo stačit. V posledních deseti letech proto začala navíc psát. Vznikly „Pohádky na ruby“. Články do Literárních novin, texty k omalovánkám. Fejetony do renomovaných časopisů. Od roku 2005 přispívá povídkami a ilustracemi do časopisu Český dialog a každoročně do Českého kalendáře. Její literární činnost vyústila ke konci roku 2013, kdy vyšla její knížka „Láskyplné horory“. Velmi vtipně jsou zde sestavena slova a věty do úvah, glos, postřehů, krátkých povídek. Čtenář sice tuší, kam v nich autorka směřuje ale v každé nás překvapí vyústěním-závěrem. A nemáme při čtení vůbec pocit, že – oproti její výtvarné tvorbě – tato literární ...není ono, všechno je ... příliš po lopatě a tak ...závistivě ( míněn je tu literát-pozn. autorky) pokukuje po kreslíři, který vezme do ruky pero, zatančí špičkou po papíře pár piruet a hle, myšlenka je tady, vyslovená lapidárně s lehkonohým kouzlem..." (Miloš Macourek-v doslovu ke knížce). Ludmila Lojdová tvoří velmi lehce a s bravurou nezapomenutelnou linku své kresby. A zároveň dokáže z pismen vykouzlit krásné piruety a variace, které jsou tu nádherným tanečně literárním útvarem.
Ten, s kresebnými ilustracemi umělkyně, vytváří vtipný, humorný, poetický fantazijní celek. Nejběžnější předměty, události, příroda v jejích proměnách jsou tu zachyceny s plnou vahou něžnosti a ženskosti, s láskou a pokorou k rodnému místu a kraji, k předkům, rodině. Ke všemu živoucímu a žijícímu. Prostřednictvím zážitků z bezprostředního okolí a ze svých pocitů nám autorka pomáhá pochopit skřítky i skřety, čerty i anděly našich vlastních životů.
Smysl pro humor, násoben zde i schopností „dělat si legraci sama ze sebe“, je současné literatuře ojedinělý. Knížku „Láskyplné horory" Ludmily Lojdové přečtete jedním dechem.