KNIHA PÍSEŇ PÍSNÍ.Citace z Bible: SPORY O PÍSEŇ. Píseň je sbírkou ´svatebních´ písní z různých dob. Některé pocházejí patrně z 5. - 3. stol. př. Kr., kdežto jiné snad až z doby Šalomounovy. Ještě po její kanonizaci r. 90 po Kr. byly o ni vedeny spory a bývala oblíbenou písní při různých nevázaných zábavách. Koncem 1. stol. po Kr. musel se jí proto rozhodným způsobem zastat rabbí Akiba, který později za Barkochbova povstání zahynul mučednickou smrtí rukou Římanů. Od 5. stol. po Kr. je četba Písně doložena jako sváteční četba o židovských velikonocích.
ALEGORIZACE PÍSNĚ. O výklad Písně se ve všech dobách vedly spory, které nejsou rozhodnuty dodnes. Do kánonu se dostala už jako alegorie. O původním zaměření jejích jednotlivých částí není nic známo.
Alegorický výklad, který je doložen přinejmenším od 1. stol. po Kr. a který umožnil přijetí Písně mezi kanonické spisy při jednání v Jabně (Jamnii) r. 90 po Kr., chápe vztah Milého a Milé obrazně jako vztah Hospodina k Izraeli. Křesťané jej přenesli na vztah Krista k církvi. Jsou tu ovšem možné i jiné závěry. Chápáno mysticky šlo by o vztah Šalomouna k Moudrosti nebo Krista k lidské duši apod.
Za prehistorii Písně je možno označit ´božské zásnuby´, které ve starých kenaanských kultech plodnosti hrály důležitou úlohu a pro Izraelce byly stálým svodem, aby odpadl k baalismu. Jejich pozdním výhonkem jsou novodobé svatební zvyklosti v Palestině. Píseň se svým vznikem hlásí někam doprostřed. O Boží lásce k lidu hovořili často už proroci, i když kárali lid pro jeho nevěru. Jen pro svou výlučně náboženskou motivaci se jednotlivé starozákonní knihy zachovaly, zatímco spisy teologicky pochybné byly ničeny nebo aspoň odmítány.
LÁSKA BOŽÍ A LIDSKÁ. Alegorizování byl exegetický způsob dobově podmíněný, proto je oprávněna otázka, zda nelze Píseň chápat také doslovně. Bible přece ví i o stvoření člověka jako muže a ženy a o jejich vzájemném vztahu, který má být odleskem Boží lásky k nim a pro ně pomocí, aby Boží lásku dovedli ze své vzájemné lásky pochopit a opětovat. Patrně neporozumíme Písni správně, budeme-li jednostranně zdůrazňovat jen alegorický výklad. Co je v Bibli psáno, je psáno pro člověka a pro jeho každodenní život. Člověk potřebuje jako vzor Boží věrnou lásku, ale pochopí ji jen z vlastní věrné lásky k bytosti blízké, která se přímo stane součástí jeho bytosti. Jen tam dosáhne lidská láska vrcholu a bude čistá a věrná, kde bude zakotvena v Boží lásce. Můžeme proto v Písni vidět jak chvalozpěv na lásku člověka k člověku, tak ji chápat i jako obraz lásky Hospodina k jeho lidu či Krista k církvi. A pokud je užito obrazů známých z pohanského dramatu o ´božských´ zásnubách, bude lépe vidět za nimi nikoli závislost na předloze, nýbrž záměrnou snahu biblických svědků překonat pohanské názory a zvyky jejich vlastními zbraněmi, nehledat tedy v Písni prvky tamnúzovsko-ištarské, nýbrž ideálně lidské jako obraz stvořitelského záměru Božího.
Slovo Bible: KRÁSA MILÉ
Jak jsi krásná, přítelkyně moje,
jak jsi krásná,
oči tvé jsou holubice
pod závojem,
vlasy tvé jsou jako stáda koz,
které se hrnou z hory Gileádu.
Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním,
jež z brodiště vystupují,
a každá z nich vrhne po dvou,
žádná z nich neplodná nezůstane.
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
ústa tvá půvabu plná.
Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně
pod závojem.
Tvé hrdlo je jak Davidova věž
z vrstev kamene zbudovaná,
tisíc na ní zavěšeno štítů,
samých pavéz bohatýrů.
Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci,
dvojčátka gazelí,
která se v liliích pasou.
Než zavane den
a stíny dají se v běh,
vydám se k myrhové hoře,
k pahoru kadidlovému.
Celá jsi krásná, přítelkyně moje,
poskvrny na tobě není.
KRÁSA MILÉHO
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
že nás tak zapřísaháš?
Můj milý je běloskvoucí i červený,
významnější nad tisíce jiných.
Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí,
jeho kadeře jsou trsy palmových plodů,
černé jako havran.
Jeho oči jsou jako holubi
nad potůčky vod,
v mléce se koupou,
podobné vsazeným drahokamům.
Jeho líce jsou jak balzámový záhon,
schránky kořenných vůní,
jeho rty jsou lilie,
z nichž kane tekutá myrha.
Jeho ruce jsou válce zlaté
taršíšem posázené,
jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny
safíry vykládané.
Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru,
spočívající na patkách z ryzího zlata.
Vzhled má jak Libanón,
je ztepilý jak cedr.
Patro jeho úst je přesladké,
on sám je přežádoucí skvost.
Takový je můj milý, takový je můj přítel,
jeruzalémské dcery.
Příště nahlédneme do knihy IZAJÁŠ.
Ilustrace - internet