Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Tradice zřícených tribun
Prvomájové oslavy patřily v době vlády komunistické strany spolu s milicionářskými samopaly zastupujícími pracující lid při písmeny Proletáři všech zemí spojte se. Vítězném únoru a velebení velké říjnové socialistické revoluce s měsíčním zpožděním až v listopadu k nejdůležitějším manifestacím.
Na náměstí v Poděbradech byla, jako každoročně, v roce 1977 před městským národním výborem den předem postavena tribuna potažená rudou látkou a cedulí s velkými písmeny Proletáři všech zemí spojte se. Až do té chvíle, kdy v prvomájovém ránu prošel průvod s dechovkou v čele kolonádou, hlídali ten objekt s rudou hvězdou vpředu esembáci. Trumpety zmlkly a davy lidí zaplnily náměstí, těšíce se na otevření stánků po skončení projevů. V nich se totiž daly koupit jinak nedostatkové pomeranče, banány, přeuzené párečky ve střívku, nikoli v prezervativu, jak se tehdy říkalo, či hořká čokoláda s lískovými oříšky. Před tribunu se nastavěli studenti z gymnázia s cedulemi s portréty klasiků marxismu-leninismu. Po schodech na tribunu nastoupili s předsedou městského národního výboru, předsedou městského výboru strany a předsedou městského výboru Národní fronty čestní hosté z okresu, kraje, milovické sovětské posádky, Jiří Felkr, jenž nesměl na žádné politické akci chybět a jemuž nad přední stranou tribuny vykukovala pouze hlava s ježatými vlasy, tak byl mrňavý, jakýsi zasloužilý člen strany s Řádem práce na prsou a také Hedvika
Budovatelská padesátá léta, Poděbrady 1959. | Foto: archiv Polabského muzea
Bacílková, jež si zakládala na přídomku pionýrská babička. Za nimi radostně vklusaly studentky zemědělské školy ve svazáckých košilích, aby je podělily rudými karafiáty. Nestihly to, neboť v okamžiku jejich nástupu konstrukce zlověstně zapraskala, Karel Marx a Bedřich Engels na plakátech se ještě více zachmuřili a dřevěné podlážky se prolomily do středu tribuny.
Ve chvíli, kdy se tisíci pohledy adorované pódium hroutilo, se mi vybavilo, že to v Poděbradech není nic nového. Stalo se to již v roce 1934… i když v jiných souvislostech. Tehdy se na vysokém ověnčeném pódiu vztyčeném nad vyhlášenými poděbradskými říčními lázněmi volil protektor Slunečních slavností. Stal se jím falešný korvetní kapitán Korkorán.
Ano jedná se o slavný film s Vlastou Burianem „Hrdinný kapitán Korkorán“, natáčený v Poděbradech v roce 1934.
Poté, kdy zvolený Korkorán v podání Vlasty Buriana pronesl slavnostní projev, vstoupil na lešení inspektor paroplavební společnosti v podání Jaroslava Marvana, aby odhalil podvodníka – nikoliv korvetního kapitána, ale kapitána říčního parníku. Při větě „Kdo se povyšuje, bude ponížen!“ praštil rukou do zábradlí a… tribuna se zřítila.
„To byla vostuda! Ještě že nás zachránili hasiči!“ podotkl v závěru filmu Vlasta Burian.
„To byla ostuda!“ říkali v sedmasedmdesátém vesele účastníci prvomájové manifestace. Ještě že ty zřícené soudruhy zachránili milicionáři. Vybírali je z těch rozlámaných prken jako olejovky z piksly.