Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 Chvála karet    
 
Objekt této chvály bude asi opět širokou veřejností považován za značně problematický. Karty, ty čertovy obrázky, jsou přece živnou půdou pro neřest, zvanou karban! A co ten napáchal v životě mnoha lidí škod a neštěstí! Kolik hazardérů přivedl na buben, do arestů či dokonce na šibenici! Ale –  je tomu skutečně tak? A tak na dalších asi čtyřiceti řádcích se pokusím přesvědčit alespoň pár čtenářů, že karty za karban nemůžou, že tedy nejsou žádnou neřestí nýbrž naopak velkou „řestí“! Takže si vyhrnuji rukávy a jdu na to.

Nejprve si položme kardinální otázku – kde se karty na tom našem pozemském světě vzaly? Není to otázka jednoduchá, ba naopak vlastně dodnes nezodpovězená. Jejich původ a vznik je dokonce opředen zajímavými legendami, které sahají až do antiky. Podle jedné z nich se karty objevily při dlouhém obléhání Tróje, když zřejmě čacké Řeky přestala bavit mnohem starší hra v kostky.

 

Nejpravděpodobnější ale bude, že karty se poprvé objevily v Číně, a spíše to byly upravené destičky domina. Karty, tak je známe dnes, zcela jistě přišly do Evropy - podobně jako kde co ve středověku – od východu. Přinesli je Saracéni, a tak na nich lze vystopovat značný arabský vliv.  

V současnosti jsou asi nejrozšířenější karty francouzského typu a jim jsou podobné i karty španělské. Ovšem nejstarším typem karetních listů jsou karty italské, jejichž symbolika se zachovala i na našem území, zejména na Moravě, v kartách tarokových. No a jinak jsou ve střední Evropě nejrozšířenější karty německého typu – známé mariášky. To už si ale pomalu a jistě si nahrávám na první možnosti chválení.

 
  

Obrázky na většině těchto karet totiž zcela jistě nejsou obrázky čertovy, ale docela hezká výtvarná dílka. Zůstanu na našem území, a tak v tarokách se na příklad zachovalo dvaadvacet starých italských námětů a na naších oblíbených mariáškách nacházíme také poměrně staré obrázky. Původní motivy na naše nejtypičtější jednohlavé karty navrhl už v roce 1837 maďarský malíř József Schneider a v nepatrně upravené podobě je začala vyrábět ve Vídni firma Ferdinanda Piatnika někdy kolem bouřlivého roku 1848! To, že na čtyřech esech jsou zobrazena čtyři roční období, je snad dostatečně známo, ale možná se neví, že na kartách spodků a svršků jsou zobrazeny postavy ze Schillerova dramatu Vilém Tell, včetně hlavního hrdiny. Už ty hezké obrázky na kartách jsou bez debat docela chvályhodné, ale nyní začnu chválit karty naplno!

Nejprve musím připomenout skvělý monolog Mirka Černého, podmalovaný krásnou melodií – Balíček karet. V něm přece vojákovi ve válce nahradil balíček těchto údajně čertových obrázků dokonce bibli! A když už jsme „na válečné stezce“, tak mariášnická hláška – „sedm kulí jako v Sarajevu“ je jistě nesmrtelná.

Kromě několika jednoznačně hazardních her, v nichž má hlavní slovo náhoda, často podpořená blufováním či dokonce podvody, většina karetních her rozvíjí paměť a exaktní myšlení tak, že se v některých státech světa uvažovalo, že by měly být zařazeny do školní výuky a někde snad se to dokonce i stalo skutečností! Doufám, že se už dostal do širšího povědomí fakt, že se u nás pořádají nejen pokerové turnaje, kde bohužel o prachy jde stále až v první řadě, ale i mnohem férovější soutěže mariášové a tarokové. A samozřejmě nesmím zapomenout na  bridge. V této královské karetní hře, která je bezesporu na úrovni šachu, ne-li ještě výše, se už drahně let pořádají dokonce světová mistrovství.

 
     

A na závěr jsem si nechal nesporný fakt, že slušné karetní hry patří mezi milé společenské příležitosti a lze při nich zažít nejen různá malá a docela příjemná adrenalinová dobrodružství, ale při konverzaci také mnoho opravdové zábavy. Dokumentuje to i jedna z hezkých bridgeových historek o tom jak lord XY vydědil svého jediného syna za to, že v jedné partii preventivně nevytrumfoval! A to, že karty dovedou pobavit nejen aktivně ale i pasivně, jsem ukázal už v karbanické čertovské scénce ve své chvále pekelné.     

Takže to shrnu. Tak jako nůž není primárně vražedným nástrojem, ale neocenitelným pomocníkem člověka, tak ani karty nejsou hříšné čertovy obrázky, ale chvályhodnou a neocenitelnou pomůckou při rozvíjení matematických úvah, které je třeba rozvíjet od útlého dětství, tak aby se pak nikdo nemusel bát třeba státní maturity! A pamatujte, že kdo hraje karty, nemusí být vždycky lump, jak se často traduje, ale že kdo prohraje je téměř vždycky – s prominutím - blbec! 
 
Ilustrace: internet
Vladimír Vondráček

* * *
Zobrazit všechny články autora
 


Komentáře
Poslední komentář: 28.10.2020  01:12
 Datum
Jméno
Téma
 28.10.  01:12 Jarmila "Sto a sedma na konec"
 27.10.  14:35 Von
 27.10.  12:25 Vesuvjana díky :-)))
 27.10.  10:16 olga janíčková
 27.10.  10:06 olga janíčková
 27.10.  09:46 Květa