Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

RANČ JIZERKA
 
Ano prosím, Austrálie má “Ranč Jizerka”, který vlastní krajané, naši dobří kamarádi Dana a Petr. Známe se od doby, kdy jsme ještě žili v Melbourne.
 
Vždycky jsme si těchto pracovitých, vynalézavých lidí moc vážili. Už v té době před více jak třiceti lety Petr vyhrával ceny za zušlechtěné, nádherné orchideje na australských výstavách i v zahraničí. Obdržel několik prvních cen. Nebylo však lehké pěstovat orchideje v Melbourne. Měl ve svém domě vyhrazenou místnost a tam pomocí různých zavlažovacích přístrojů a regulátorů tepla a světla, musel udržovat v místnosti stálé podmínky, aby se krasavicím dařilo. Byla to úžasná podívaná, kytičky měly nádherné barvy a odstíny, člověk nevěděl, jak taková porota tu krásu hodnotí? Všechny se nám zdály na první cenu.
 
Protože každý z nás má jiný osud a ten náš nás zavedl do Canberry, na určitou dobu jsme ztratili s přáteli kontakt.  Přes jiné vynikající kamarády z Melbourne se k naší radosti opět navázal. Hlavně Vladimír, který s Petrem komunikuje pomocí emailových dopisů.
 
Dana s Petrem nás začali zvát k nim na návštěvu. Ne však do Melbourne, ale do Glenmaggie. Toto malé městečko dvě hodiny jízdy severovýchodně od Melbourne je nové působiště našich kamarádů.

Odbočím, neboť v tu dobu, kdy jsme ještě žili v Melbourne, jeli jsme se do Glenmaggie podívat.Prodávaly se tam pozemky. Hodně Čechoslováků mělo o toto místo zájem a my jsme byli jedni z nich, které menší místo u jezera lákalo. Když jsme však místo navštívili a viděli, o které pozemky se jedná, hned jsme tuto nabídku k odkoupení zavrhli. K pozemkům se jelo prašnou cestou a ten vybraný den výletu bylo navíc neuvěřitelné sucho a vedro. Za naším autem nás následoval oblak písku, prachu a já nevím čeho ještě. Před námi jelo auto a za ním ten samý prachový útvar, který znemožňoval naší viditelnost jak dopředu tak i dozadu. Podívala jsem se na Vladimíra a on hned věděl, co si myslím.
 
„Tady bydlet nechceš co?“ :“To jsi uhádl, nechci!“
 
Dojeli jsme k pozemkům. Ten, co jsme chtěli kupovat, i ty ostatní byly obrostlé roštim, vysokou suchou trávou, sem tam eukalypt, prostě na pohled australská divoká, zanedbaná buš.„Tady bude práce!“ „To radši zůstaneme, kde jsme že?“
 
„Co ty na to, Vládí?“ Tak jsme odjeli k jezeru, kde si děti prohrály, a potom upalovali zpět do Melbourne.
 
Dana s Petrem si jeden z pozemků vybrali a chystali se, že tam zatím budou jezdit na víkendy a pozemek připravovat na příští léta. Na dobu, až půjdou na zasloužený odpočinek. *
 
Stalo se, že kamarádka Marie z Melbourne měla zdravotní nesnáze a my jsme se chystali ji navštívit, potěšit a na zpáteční cestě zaskočit na Glenmaggie. Marii se přitížilo a nechtěla v tu dobu přijímat návštěvy. Petr navrhl, ať tedy přijedeme rovnou k nim. Cesta byla naplánována, aspoň si připomeneme místo z dob, kdy naším domovem byl stát Victoria.
 
Vyrazili jsme jednu březnovou sobotu ráno roku 2014 směr Glenmaggie. Z Canberry je cesta daleká, skoro šest hod. klidné jízdy s několika malými přestávkami. Když jsme konečně dorazili a hledali “Ranč Jizerka”, byli jsme mile překvapeni.
 
Prašná cesta k pozemkům zůstala, ale místo krčálů a křovin co si z těch minulých dob pamatujeme, tam stály z obou stran cesty domky a pročištěný les k nepoznání.
 
Samozřejmě ranč Dany a Petra nejkrásnější usedlost v ulici. Tyto lidi první dojem neodradil, jako před lety nás. Nevím, co jsme očekávali? Člověk vždy čeká to, co mu zůstalo v ryzí paměti z dřívější doby. Časy se mění a tak i Glenmaggie zažilo změnu.
 
Kamarádi nás mile přijali a ubytovali na jednu noc. Mohli jsme zůstat déle, ale nechtěli jsme zneužít jejich pohostinnosti.
 
Obdivovali jsme tu nádheru kolem domku. Upravená zahrada, všechno mělo svůj účel. Domek s vkusem vyzdobený. Stěny zkrášlovaly Petrovy olejomalby. Pyšně se nám pochlubil svým novým hobby - “prospectink”. „Takže už nepěstuješ orchideje? Jsi nyní prospektor? Tak povídej!”
 
Donesl nám na ukázku pár exemplářů zlatých nagetů, úhledně zorganizovaných v krabičkách posaných údaji, kde je našel a kolik váží.
 
Kromě nich jiné krásné prsteny a přívěsky zhotovené z jeho nálezů pro sebe i Danuš.
 
„Máte štěstí, v pondělí jde moje sbírka do sejfu v bance. Nemůžu všechno držet v domě. Člověk nikdy neví, prohlásil Petr.”
 
Petr má úspěch se vším, na co sáhne. Tito dva lidé jsou tak sehráni, jako ozubená kolečka perfektně zapadající. U nich se nenajde zapomenutá hromádka s harampádím, či neuklizený koutek. Když jsme procházeli dílnou, nemohla jsem uvěřit, že i tam má vše svoje místečko a vše úhledně roztříděno.
 
Hned jsem pomluvila Vladimíra a líčila, v jakém zoufalém stavu se jeho dílna nachází. Ujistila jsem je, že se postarám, než přijedou, aby byla uklizená. Pochybuji, že to tak dopadne, neboť Vladimír má tolik výmluv, že když pracuje, nemůže zároveň uklízet a pak stejně zase bude nepořádek, až začne nový projekt, takže dílna zůstane navždy bez pořádného úklidu. Prý zbytečná námaha.
 
Danuš nám připravila k jídlu samé české dobroty. Je vnikající kuchařka a její recept na štrůdl jsem vyzkoušela na rodinných příslušnících a osvědčil se na jedničku.
 
Odjížděli jsme s plným autem napakovaným odštěpky keřů, s cibulkami květin a s plnou taškou jablek z jejich úrody. Čekalo nás zvelebování naší zahrádky. Jestli se nám to podaří jako na Ranči Jizerka, nevíme, ale snaha tu je.
 
Mezi tím se nám Marie uzdravila, a tak jsme za ní a jejím manželem podnikli téhož roku na Silvestra výlet a oslavit její uzdravení.
 
Jana Gottwaldová 
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
 
 Datum
Jméno
Téma