Prázdninové ohlédnutí
Do jižních Čech k Lužnici jsem s rodiči jezdila už jako malá holka. Pod stanem v Dobronicích jsme trávili nejen prázdniny, ale i víkendy. Táta, vášnivý rybář, si užíval kapry a občas i nějakou tu štiku a večery, kdy jsme sledovali blikající splávek a světlušky nad řekou, patřily k našim pravidelným radostem.
S mámou jsme chodívali na houby a borůvky- těm jsem se snažila jako náruživá čtenářka vyhýbat a schovávat se s knížkou někde v koutku pod stromem. Milovala jsem ale koupání nad jezem, kde je řeka mírná a lehce se dá přeplavat, i sjíždění splavu a peřejí na nafukovací matraci až do vlnek před stanem.
Pro vycházky po protější straně jsme využívali přívoz zdejšího pana převozníka, který se ve vratech objevil vždy, když jsme zazvonili na zvon, připevněný na jeho plotě. Byl fousatý, stále zamračený- nám dětem připomínal čaroděje.
Rodiče hrávali před stanem s přáteli kanastu a my- parta dětí- jsme prožívali svá prázdninová dobrodružství.
Člověk se asi nemá vracet do míst, ke kterým ho vážou krásné dětské vzpomínky, protože může být zklamán. Já jsem se ale po letech přijela podívat. Zmizel pan převozník, objevil se nový most, zmizelo „naše“ tábořiště, přivítal nás hlučný autokempink, na břehu se objevil stánek s hranolky a smažákem – prostě, je to úplně jiné. Jen ta Lužnice zůstala…
A tak jsem jednou „brouzdala“ po internetu a s nostalgií zadala heslo „dovolená u Lužnice“. A našla jsem – Nuzice. Malá vesnička mezi Bechyní a Týnem nad Vltavou a kousek vedle ní, přímo na břehu Lužnice, Žíznivé údolí. Tři chatky, vybavené kuchyňkou i sociálním zařízením – přece jen v jistém věku už mě stan přestal lákat, a u nich výletní restaurace. To celé je královstvím mladých majitelů, manželů Novotných.
Tady si dávají dostaveníčko lidé z vesnice, z nedalekých chat i turisté a unavení cyklisté. Je to totiž místo vyhlášené nejen krásnou přírodou, ale i specialitami zdejšího pana vedoucího, skvělým vepřovým kolenem, žebírkách na medu i tataráčkem…
Oběma manželům je pouhých 26 let, obdivuju, s jakým elánem se dali do podnikání, jak jsou vstřícní k hostům a snaží se splnit každé jejich přání. Jednoduché to určitě nemají. Když jsem se zeptala, kolik hodin denně spí, jen se usmáli.
Jezdíme sem už pátým rokem a zvolna se z nás stávají „štamgasti“. Znovu jsem objevila krásu plavání v Lužnici, obklopené po obou březích chatami a rybáři, baví mě „sledovat cvrkot“ i popovídat si s návštěvníky, kteří sem přišli „na jedno“. Ale i koukat na hvězdy, když večer hospůdka utichne.
Letos poprvé jsme vzali s sebou vnoučka. I kvůli němu jsme naplánovali návštěvu nedalekého zemědělského muzea v Netěchovicích, z kterého byl nadšen. Šlapací traktory, skákání ve slámě, krmení zvířátek a točení klikou všemožných historických zemědělských strojů ho potěšilo tak, že zapomněl i na zklamání z toho, že jsem ho tam odmítla doprovodit do bludiště v kukuřici, protože jsem měla strach, že tam zabloudíme navždy- a dědu už bolely nohy…
Funkční zemědělské stroje si může vyzkoušet každý, takže i pamětníci si tu přijdou na své a rádi zavzpomínají.
V okolí Nuzic je mnoho zajímavých výletních cílů – zámky Hluboká, Kratochvíle, Bechyně či Koloděje nad Lužnicí, pro milovníky techniky jaderná elektrárna Temelín, pěkným turistickým cílem je i soutok Lužnice a Vltavy. Kulturní zajímavostí je otočné hlediště v Týně nad Vltavou, kde přes léto několikrát týdně před vyprodaným hledištěm vystupují zdejší ochotníci. (Letos v roli učitelského mládence Zajíčka v Lucerně měl svou divadelní premiéru i náš pan vedoucí Lukáš Novotný.)
Pro pětiletého vnoučka Danečka bylo ale největším zážitkem chytání kobylek na louce, každodenní pozorování žab a užovek v tůňce za chatou, nikdy jsme ho nemohli odtrhnout od mraveniště v lese, nadšený byl i z ochutnávání „čerstvé“ kukuřice. „Jeho“ paní servírka mu podstrkávala nanuky, pan vedoucí „strejda Lukáš“ si s ním zahrál Člověče nezlob se a smutek po mamince se dostavoval jen večer před spaním.
Díky němu se i děda vrátil „do dětských let“. Společně s klukem klackem „bojovali“ proti kopřivám a na tajném místě zakopali poklad – lesklý kamínek, který si slíbili příští rok zase vykopat.
Byl to prima týden, a pokud to jen trochu půjde, určitě se zase za rok na Lužnici vrátíme. Stále více lidí tráví své dovolené v zahraničí, a to i hodně vzdáleném. A přitom u nás doma je tolik krásných míst…