Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zora,
zítra Ingrid.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

NORFOLK ISLAND
 
Malý ostrůvek 8x5 km v Tichém Oceánu má v historii Austrálie velký význam. Je situovaný přibližně 1000 km východně od australského pobřeží, 1670 km od Sydney a 1065 km od Aucklandu (N. Z.)  Na ostrově žije asi 2000 lidí a v turistickou sezónu tak okolo 3500-4000. Norfolk má subtropické klima, takže perfektním místem na dovolenou. Mluví se tam oficiálně anglicky, mimo angličtiny místní používají svůj jazyk- míchanina angličtiny a tahitštiny, Uneskem oficiálně uznávanou řečí.

Když kapitán Cook v druhé polovině osmnáctého století objevil Norfolk, okamžitě vyhlásil ostrov britskou kolonií. Začali tam přivážet trestance z Velké Británie a tvořit z místa trestaneckou kolonii.  Vzpoura na lodi Bounty, vedená kapitánem William Blight, donutila vzbouřence s několika tahiťany ukrývat se před britským zákonem na ještě menším ostrůvku v Tichém Oceánu „Pitcairn” - 3,6 km v průměru. Velrybí průmysl přitáhl v roce 1856 Pitkarňany na Norfolk. Dnes je ostrov součástí australské teritorie, kde žijí míšenci Australanů s Tahiťany.

Měla jsem zájem vypadnout z ruchu hlavního města a malý ostrov lahodil mému sluchu. S kamarádkou jsem navštívila cestovní kancelář a k údivu našich vyděšených manželů se letělo na týdenní výpadek na ostrov. Resort, který vlastnil Australan se svou americkou paní, nás mile přivítal. Na otázku co je vedlo k tomu, že se na ostrově rozhodli žít, odpověděli, že jednoduché to nebylo. Museli koupit business a být soběstační, jinak by zde nemohli žít. Byli prý už v předčasném důchodu, který si díky jiným businessům v Austrálii a v Americe sami financovali. Když byli z businessů unavení, vše prodali a na Norfolku zakoupili tento krásný resort pro turisty (Fantasy Island Resort).

Ubytovali nás do apartmá s dvěma ložnicemi. Při vstupu byla kuchyň spojená s obývákem a z obývacích prostorů z každé strany oddělené ložnice s příslušenstvím. Mohli jsme si vařit, ale to jsme rázně zamítli. Dovolené jsou na odpočinek, kuchyň postačí na přípravu snídaní.

Naše paní domácí se nabídla, že nás trochu povozí a seznámí nás s prostředím. Nasedli jsme do jejího miniautobusu a vjeli do hlavní ulice hlavního města ostrova. Ostrov 8 x 5 km má hlavní město? Ano má, „Kingston” se jmenuje. Obchody nabízely luxusní zboží bez cla a dokonce krásné německé kozačky, na které jsem se těšila, až se naskytne vhodná příležitost k zakoupení. Ukázala nám, kde je benzínová pumpa, dům s potravinami, banka, restaurace atd. K naší dohodě ubytování patřilo i auto.

Moc jsme tedy neotáleli a vyrazili na výlet kolem ostrova. Projeli jsme nám už známou hlavní ulicí a za pár minut jsme se ocitli v přírodě. Vítaly nás zelené kopečky, známé ojedinělé norfolkské borovice a zvláštní květena. Úplně zas jiná než v Austrálii. Různobarevné keře zdobily malebnou přírodu, no prostě paráda. Krávy, ty nesmím vynechat. Volně, jak je libo, se pohybují po ostrově. Žádné ohrady, žádné plotky, či kravíny. Chodí si kravičky svobodně, kde se jim zachce. Jsou označené, takže každý majitel ví, která je ta jeho. Že třeba ta jeho uždibuje trávu u souseda nikoho nevzrušuje. Jakoby vše na ostrově patřilo všem. Mnohokrát se nám stalo, že jsme museli čekat  než zdravě vypadající kráva přešla cestu. Kolikrát i několik krav kamarádek, se nám snažilo cestu překřížit. Měli jsme čas, nebylo kam spěchat. Krávy jsme si z blízkosti fotografovali. Nezdráhaly se, jsou na přízeň návštěvníků zvyklé.

Ještě donedávna domy na ostrově nevlastnily číselné označení. Poznávaly se podle názvů jako např.: hadrová střecha, rezavá střecha, modrá střecha, dřevěná, stříbrná, červená atd. Dobře, že existují nové typy fotoaparátů a může se cvakat nebo vymazávat donekonečna. Se starou technikou nevím, kolik filmů bychom potřebovali. Fotilo se o sto šest a to každý kopeček, kravička, ptáček i kytička.

Napadlo nás vzít si výlet s výkladem, a tak jsme se jeden den, kdy nám jako naschvál pršelo, přihlásili na okružní jízdu autobusem po ostrově. K našemu překvapení řidič autobusu byl před dvěma dny náš steward v letadle „Norfolk Air”, které nás bezpečně dopravilo na krátkou přistávací dráhu ostrova.  Z vrchu z letadla dráha naháněla hrůzu, je-li vůbec možné bez úhony přistát, natož se rozletět?

Turistického průvodce z autobusu jsme zase zažili na několika jiných akcích pro turisty. Říkal, že se střídají a vypomáhají, kde je potřeba. Jeho veselou tvář jsme opět zažili na molu u moře, kde se turisté sešli, aby viděli, jak se přikrmují žraloci. Onen člověk nás pozval do divadla na představení. Hraje prý hlavní roli. No ne?  Ostrované jsou všeumělci?  Bohužel, díky jiným aktivitám jsme se na představení nedostali.

 

  

Šli jsme také na večeři do tahitské restaurace. Na nádvoří nám Tahiťané ukazovali, jak připravují svoje pochoutky na tahitských ostrovech. Balili jídlo do listů banánovníku a pekli vše na uhlících ve vyhrabané díře v zemi. Potom jsme si upečené maso s brambory nosili do restaurace, kde na nás na stolech čekaly tropické, barevné, úžasné chuti salátů. Tahiťan co se nám snažil přiblížit jeho kulturu, žil s australskou manželkou a dětmi na ostrově už několik let. Jejich restaurace lákala mnoho turistů na večeře. Ten člověk byl kompletně potetovaný, jen jednu polovinu tváře měl bez tetování. Důvod? To aby děti viděly, jak jejich táta vypadá. Tetování bylo profesionálně zpracované a z těchto výjevů se lze dovědět o jeho rodině a předcích až do sedmého kolena. Mohli jsme si ho ze všech stran vyfotografovat. Obletovali jsme ho jako mlsní psi a zachycovali zvláštní výjevy na jeho těle. S nadšením pózoval, neboť byl na své tetování i původ velice pyšný. Jeho průvodní povolání – „Tattoo Artist” vysvětlovalo vše.

Dalším zážitkem byla večeře: Progressive Dinner. Co to znamená? Autobus doveze turisty, maximálně 25 lidí, do rodinného domu, kde rodina pro zájezd připraví předkrm a uvítá všechny přítomné chutným nápojem. (vínem, pivem, limonádou). Povídají si s návštěvou, ukážou jim, jak žijí a jede se dál. Další rodina hostí lidi hlavním jídlem, opět pitím a poslední návštěva na zakončení večera, kde se lidé cpou zákuskem či zmrzlinou. U každé rodiny hostina trvala asi hodinu. Ta poslední byla u paní herečky, pianistky, rozšafné umělkyně. Mohli jsme si s ní zazpívat různé odrhováky a obdivovat její atypický domek. Zabavil nás také chundelatý přítulný pejsek. Poslední výlet jsme si nechali na hřbitov, který jsme prošli hrob od hrobu. Tak zajímavé hroby se vidí jen zřídka. Překvapilo nás, kolik hrobů mladých lidí se tam nachází. Že by z té izolace, drogy, anebo alkohol? Ptali jsme se místních a ti říkali, že se dost mladých ročně utopí v rozbouřeném moři. Že by to byla jediná příčina jejich smrti? Je pravda, že mořské vlny tam bijí o skály a několik lodí v minulosti u ostrova ztroskotalo.

 

Přístav tam není. Rybáři musí pomocí kladky jeřábu z mola spouštět a vytahovat loďky z moře, když se rozhodnou rybařit.  Sledovali jsme tento proces a opravdu nebylo lehké loďku napoprvé dostat na molo. Jediná písečná pláž hostí v horkém létě místní s návštěvníky.  V tom místě je vhodný přístup na koupání.

Bezvadnou dovolenou jsme zakončili v italské restauraci. Ještě jsme se zastavili v obchodě s botami. Bohužel ani jedny vyvolené kozačky jsem nezazipovala. Ty Němky musí mít nějak moc úzká lýtka? Přepadl mě komplex neforemnosti lýtek. No nic, koupím si pohodlné boty v Austrálii. Moje lýtka se určitě vlezou do Ugg Boots Australské výroby.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky
 
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 12.05.2019  15:57
 Datum
Jméno
Téma
 12.05.  15:57 Von
 12.05.  14:37 Jitka
 12.05.  11:52 Mara