Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zora,
zítra Ingrid.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tříkrálová úvaha
 
No jistě, opět byly jedny krásné Vánoce a nyní jsme již vkročili do roku 2019.
 
Vánoce prožívám již celých 80 let, od které doby si je pamatuji opravdu to nevím, ale za ty vzpomínky, které  v mé paměti narůstaly, děkuji Pánu Bohu.
Se vzpomínkami přibývaly také rodinné tradice a posléze ty se staly důležitými i pro naši rodinu v Austrálii.
 
Asi to bude pravda, že s věkem různé věci zapomínáme, nechci se tím omlouvat, ale opravdu tentokrát jsem zapomněla něco, co jsem celá léta dodržovala. Bohužel článek paní Holubové „Novoroční zvyky a obyčeje“ jsem si přečetla se zpožděním, nemohla jsem již nic napravit. Její článek mám natisknutý, uložený a co jsem zapomněla jsem si ještě rychle zapsala. Paní Ludmilo děkuji Vám za všechny ty dobré rady. Bohužel tento rok bude ale bez peněz, protože jsem zapomněla uvařit čočku a to si představte, že právě tu má můj manžel moc rád, čočku nakyselo. Štěstí ale přece neuletělo, prasátko a to ne jen jedno máme. Mám také jiný důvod proč prasátka v poslední době mám víc ráda a věřte, za oknem pěkně sedí, do otevřené přední verandy se pozorně dívají a moc jim to tam sluší. Tři pěkná keramická prasátka.
 
Také jste mi připomněla kominíky. Nevím, zda jsem je někdy potkala na Nový rok, ale docela jistě si oba s manželem pamatujeme, že jsme jich celou partu potkali, když jsme 3. ledna 1960 přejížděli Staroměstské náměstí cestou z radnice do kostela sv. Jakuba k dokončení naší svatby. Byli bychom stále ještě šťastně spolu bez těch kominíků a s těmi pravnoučaty? Ano to je totiž to štěstí.
 
A ještě něco ze SeniorTip. Tentokrát článek Renaty Šindelářové. Souhlasím s tím dobrým a zajímavým článkem, ale nevím, bude-li autorka mít radost, až jí povím, co jsem provedla někdy začátkem sedmdesátých let, když jsme se přestěhovali do čtvrti Coogee, na východním pobřeží Sydney.
 
Všude v obchodech byly již v prodeji vánoční ozdoby, do poštovní schránky přicházely nabídky na ozdoby oken a domů, nabídky na dárky, ale člověk si říkal, to ještě počká, ještě je čas.
Jeden den při rychlém běžném nákupu v blízkém delikatesu a zelenině, na víc po práci nebyl ani čas, jsem si vzpomněla, že koupím půlku melounu. Byl těžký, ale koupila jsem ho. Přidali mně ho do tašky, když jsem ale viděla, že z něj vytéká šťáva, vzala jsem to raději jen tak do rukou. Přes rameno kabelku, v které nosím „moc“ věcí (naprosto zbytečných, jak říká manžel), přes ruku nákupní tašku a v obou rukou meloun, z kterého stále vytékala pěkně lepivá šťáva, jsem vyšla z obchodu na chodník. Viděla jsem, že manžel v okénku auta na druhé straně ulice pěkně zkřivil obličej, ale to už se nedalo nic dělat. Mířila jsem k přechodu, když tu náhle slyším z jednoho obchodu tu kouzelnou melodii „Tichá noc, svatá noc“. Opravdu Vánoce, a hraje se koleda! Vůbec jsem nepostřehla, že prý manžel, jak mi potom říkal, z auta divoce mával pažemi, a volal :“ Jdi na přechod pro chodce!“. Neviděla jsem ho, neviděla jsem nic, jenom jsem poslouchala, nevadila mi ani lepkavá šťáva, která mi stékala po rukou, prostě  jsem jednoduše začala v tom vánočním okouzlení pomalu přecházet ulici. Prosím vás, copak jsem si v tom  okamžiku mohla vzpomenout na značený přechod. Já jsem poslouchala koledu, tu jednu z nejkrásnějších. Až pískání brzd a silné troubení aut mne probudily. Měla jsem štěstí, dokonce mě ani nikdo, krom mého manžela nevynadal. Snad proto, že Vánoce byly již tak nablízku mně bylo odpuštěno.
 
Tak si jenom moc přeji, aby každé Vánoce ty koledy zněly ze všech obchodů, aby každý ozdobil dům a všechna okna, ale aby nebylo více tak bláhových lidí, kteří mohou způsobit třeba také neštěstí.
 

Jana Reichová, Austrálie
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 13.01.2019  21:37
 Datum
Jméno
Téma
 13.01.  21:37 Robert Vanoce na Slovensku.
 12.01.  09:59 ferbl
 12.01.  06:53 Karla I.
 12.01.  00:58 Jarmila Moc pěkné vzpomínání