Pražská babička
Musím odbočit a napsat, co se jednou stalo, když jsem pracovala a moje maminka se rozhodla uvařit knedlo-vepřo- zelo. Totiž poroučela jsem si samé české dobrotky. Dají moc práce s přípravami a já na vyvařování při businessu a s třemi dětmi neměla moc času. Vařila jsem rychlovky.
Maminka rozmrazovala vepřové a měla ho na pekáči na kuchyňské lince. Šla si na zahrádku pro petržel a zapomněla za sebou zavřít dveře. Najednou přiběhla celá vyděšená dopředu do salónu a křičela na mě: „Janičko, nevím, co se stalo, ale maso není na pekáči, nevím, kde je?“
Já zrovna barvila jedné paní vlasy, takže jsem měla gumové rukavice a štětku v ruce. Říkám jí, no běž se podívat na psy, asi jsi nezavřela dveře.
Lidé v salónu zatím nevěděli, o co jde, protože nám nerozuměli. Vycítit se však dalo, že něco nekalého.
Nedalo mně to, běžela jsem na dvůr a tam moje nešťastná maminka páčila Manicovi z tlamy kus masa. Hned jsem ji zastavila – „Mami, nech mu to, to stejně už přece nechceš péct. Až skončím směnu, půjdu koupit nové maso.“ Obchody jsme měli kousek.
Maminka brečela, že jsou to nevychovanci. Jak prý je máme vychované, dělají si, co chtějí a kradou maso.
Zákaznice se smály, když jsem jim líčila, co se zrovna na dvoře odehrálo.