Literárně zařadit tento elaborát bude asi dosti těžké, ale život prostě není peříčko! Není to ani cestopis, protože jsem po tomto řeckém poloostrově vlastně necestoval, není to žádná velká úvaha, a tak je to možná jen jakýsi polo-fejeton, což je docela příznačné…
Takže – Peloponés je veliký řecký poloostrov na jihu řecké pevniny, který má téměř rozlohu Moravy. V roce 1893 se Řekové pokusili udělat z něj ostrov tím, že úzkou Korintskou šíjí prokopali na jeho severu velmi úzký Korintský kanál, aby pak přes něj museli postavit most. Je to zejména jedna z kolébek starořecké civilizace a jsou zde například známá místa, jako jsou Delfy, ve kterých věštila má „kolegyně“ Píthyie a také rodiště starořeckých olympijských her – Olympia. A tak se dostáváme k málem splněnému snu.
Hned po druhé světové válce jsem nejen proháněl různé míče všech velikostí, ale také jsem začal koketovat s lehkou atletikou a kromě delších běhů jsem se pokoušel o vše možné. Když mi bylo 13 let, konala se v Londýně XIV. letní olympiáda, na které kromě našeho Emila Zátopka zazářil a zlatou medaili v atletickém desetiboji získal Američan Robert Mathias, kterému tehdy nebylo ještě ani 18 let! Samozřejmě se stal mým velkým vzorem a rozhodl jsem se, že se také musím nějaké olympiády zúčastnit! Velmi brzy jsem ale zjistil, že za pět se mu asi nevyrovnám… Ale touha alespoň se podívat na nějakou olympiádu a třeba jen do nějaké olympijské vesnice zůstala. A tak šla léta a desetiletí a letos – tedy po sedmdesáti letech (!) se mi má touha téměř splnila!
V září jsme se rozhodli zaměnit řecké ostrovy za „polopevninu“ a odlétli jsme právě na Peloponés. Moře dost nutně potřebuji na svou psoriázu, a tak jsme si vybrali krásný rezort Olympian village poblíž vesničky Skafidia. Delfy jsou odtud trochu z ruky, ale když jsem zjistil, že starořecká Olympia je vzdálena jen asi 40 km, ihned jsem začal plánovat její návštěvu. Na plánku jsem našel, že se zachovala i původní dráha dlouhá 192 metry a doufal jsem, že mně dovolí trochu se po ní proběhnout. Pak jsem si ale vzpomněl, že staří Řekové běhali nazí a od svého záměru jsem upustil, čímž si manželka oddychla…
A teď alespoň krátce proč v nadpisu tohoto „rádoby fejetonku“ je slůvko málem. Protože patřím k turistům na baterky, protože kilometrová pláž dostala právě modrou vlajku za čistotu a teplota moře byla až 28°C. Navíc - vše v rezortu bylo tak báječné, takže jsme prostě i tuto návštěvu blízké Olympie oželeli a postačila nám Olympijská vesnice!
A ještě si musím ohřát i svou meteorologickou polívčičku. Ta mimořádná teplota moře se zasloužila i o to, že koncem naší dovolené se zformovala nad Středozemním mořem poblíže libyjského Benghází talková níže a právě při našem odletu dosáhla stupně malého hurikánu, tzv. „medikánu“! V posledních dvou dnech už bylo moře dosti neklidné, a pocítili jsme to zejména před odletem, kdy nárazy větru náš plně naložený Boeing pořádně rozkývaly a start byl tentokrát mnohem nebezpečnější než přistání v Praze. A mimochodem - letišťátko v Araxosu patří k nejmenším v Evropě, „premává“ jen v letní sezóně, kdy odbaví jen pár letů denně a jeho terminál zcela zaplní cestující jediného letu! A když pak za dva dny po našem návratu domů jsem sledovat peloponéské počasí, uvědomil jsem si, že jsme jim tam vlastně ukončili letní sezónu!