Advent je označení doby předvánoční a pochází od latinského slova "adventus", což znamená "příchod". Církev tím rozumí příchod Vykupitele na zem a advent je připomínkou 4 000 let, kdy Izrael čekal na Mesiáše, proto čtyři neděle.
Advent začíná první nedělí adventní tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce o Štědrém večeru. Datum první adventní neděle je pohyblivé proto, že poslední adventní neděle - čtvrtá - připadá vždy na neděli před 25. prosincem, který je hlavním vánočním svátkem. A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i první adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24. prosince ( "štědrý večer" je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku ). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. První adventní neděle letošního roku připadá na neděli 1. prosince.
Adventní tradice vznikla v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal vánocemi. Liturgickou barvou je fialová.
V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to životnímu stylu našich předků za dlouhých prosincových nocí. To bohužel při dnešním způsobu života zůstává opomenuto, naopak, předvánoční týdny bývají dobou horečného komerčního shonu. Připravujeme se tak o klidné setkání se svými bližními i se sebou samými. Přetrvaly jen symboly, jako je například adventní věnec, ozdobený čtyřmi svícemi podle počtu adventních nedělí.
Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty a radosti z vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa", jak praví evangelium sv. Jana.
Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně - "roráty", sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. Název roráty pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol. z Francie: "Rorate coeli de super..." - "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...Tyto staré písně nás spojují s vírou našich předků.
Roráty představují specifickou podobu ranní mariánské mše v době adventní. Typické české liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdoby. Jejich původ lze hledat v době vlády Karla IV. Panovník zavedl celoroční praxi ranních mší na oslavu Panny Marie a k těmto mším se o adventu připojila tradice liturgického zpěvu.
Kromě českých zemí žádný jiný národ nemá tak krásně rozvinutou rorátní tradici, a je potěšitelné, že mnohde se rorátní zpěvy - po jistém útlumu – znovu obnovují, ku příkladu na Svaté Hoře, ale i mnohde jinde. Kdo k nim příležitost nemá, může dobu předvánoční – advent – prožít alespoň v tichém rozjímání, denně třeba jen na chvíli.