Když vzpomínky někoho potěší
Nemyslím, když potěší nás samotné, chceme-li na něco pěkného vzpomínat, ale když rozjasní paměť i dalších lidí a vrátí jim ty milé časy, je z toho to opravdové potěšení.
Děkuji za komentáře k minulému článku, ale kromě nich jsem ještě měla možnost rozmlouvat přes telefon a dokonce přes Skype, ještě s těmi dalšími kamarády z dětství a mládí.Ozvali se, po přečtení článku. Dnes jsou již také babičkami a dědečky, prožívají vzácné chvíle se svými rodinami, ale ty vzpomínky jim najednou do života zajiskřily. Moc mě to potěšilo a rozhodla jsem se něco ještě přidat.
Byla jsem v té vilové čtvrti Žvahov naposled v roce 2013, ale mohla jsem se ještě potkat alespoň s některými přáteli. Jistě, mnoho se tam změnilo, pro ně je to naprosto přirozené, já jsem ale přece jenom marně hledala, to co tam již není.
Když odejdete někam hodně daleko a není možnost na mnoho let navštívit domov, tedy není možná ani návratu?
Psala jsem tedy mamince.
Vždycky jsem se toulala už jako malá
pamatuješ co jsi se mě nahledala
teď jsem tedy daleko
nemůžeš mne za ruku zase přivést zpátky
a věř dnes i výprask byl by sladký
Pro korunu na zmrzlinu
utekla jsem k babičce
jindy říci tátovi že mám svátek
do lesíka a na skálu
nepomohlo zamykání vrátek
Takhle jsem se toulala už jako malá
snad léta tuto touhu ve mně zanechala
teď jsem tedy daleko…
s tebou za ruku se vrátit těmi vrátky
a věř i ten výprask byl by sladký
A šel rok za rokem v nové a docela jiné zemi. Kde je domov ?
Kam jste se poděly vzpomínky šťastné
zbyly jen vzpomínky smutně krásné
pláč je jejich živou vodou, on jim dává žít
jen pro ty smutně krásné veliké slzy mít.
Pro vzpomínku kaluží z jarního deště
vonících šeříků, růží a jasmínu ještě
pro vzpomínku spadaného březového listí
cest do kopce kde byli jsme si jistí.
Pro vzpomínku zahrad a pohledů přes řeku
tepla maminčiných dlaní jejich doteků
pro vzpomínku dětství ztraceného ráje
pro ty zaplač tiše jak když housle hraje.
Potom na jaře v roce 1990 jsme konečně po 22 letech přiletěli do Prahy a právě kvetl šeřík.
Přišla všechna krásná setkání, s celou velkou rodinou, se spolužáky, kamarádkami a kamarády. A tak najednou se vrátily ty nejvzácnější vzpomínky na dětství a mládí. Mám při nich slzy v očích, ale jsou to slzy štěstí.