Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Z mé knížky – 2
Pruderie způsobila trauma na celý život
První prázdniny! Do školy chodil rád a vlastně mu bylo k smíchu vzdychat po prázdninách, když škola byla tak zajímavá, ale mezi dětmi se to tak patřilo. Hlučná parta děcek se vehnala do dvora, který jediný ve vsi měl dost prostoru k hrám, schovávačkám, k divočení.
K večeru se děti přece jen unavily a zalezly si do kůlny. Ani neví, kdo to tehdy začal - prostě si začaly povídat o věcech, o kterých nikdo z dospělých s nimi nechtěl mluvit. A protože výchovou a vžitými zábranami je nemyslitelné dozvídat se o tom, jaký je rozdíl mezi chlapečkem a holčičkou, zvolily i tyto děti, jako stovky těch před nimi - hru na "jako". Při té se může doopravdy cokoliv bez pocitu podivného provinění. Prostě si hrály na pana doktora.
Přísná, tak trochu nevlídná matka nebyla zprvu tou hlučnou hordou příliš potěšena, ale přece jen zpozorněla, když dvůr utichl. Každá matka více dětí ze zkušenosti ví, že náhlé ticho znamená nejhorší alotria. Vyšla na dvůr a rozhlížela se. Ven nešly, brána byla zavřená. Takže kůlna!
Ještě něž vzala za závoru nějakým tušením věděla, co uvidí. I to je zvláštní nadání matek - předvídat. A její prudérní, v tehdejších pojmech slušnosti vychované srdce se sevřelo pohoršením. Děje se něco nemravného, nízkého, nenapravitelného. Jako dívka "z dobré rodiny" byla vedena přísně a v naprosté nevědomosti o "těch věcech". Bylo nemyslitelné vůbec připustit, že se dějí. Kolik přemáhání ji pak stálo podvolit se manželským povinnostem. Dosud to vše vnímá jako pohanu. Ponižující chvíle, které nechápe a odmítá, za které se stydí, ale se kterými jí nezbylo, než se smířit. Jako všem ostatním nepoučeným a
vyděšeným nevěstám před ní.
Pohled na synka s polosvlečenými trenýrkami, jak se zcela vážným zájmem se účastní zkoumání, ji zcela omráčil. Nedokázala soudně uvažovat. Nedokázala ani domyslet, jak její hysterická reakce syna zahanbí. Jak zcela zbytečně zdůrazní dětem, že tělo a jeho zkoumání je něco špatného, neslušného - a tím naprosto zákonitě zvýší jejich zvědavost. Ta hrůza! Ta hanba! - S křikem vyhnala děti do ulice, pevně za nimi zamkla a nad vyděšeným synkem vyřkla hrozný ortel. Celé prázdniny ani na krok beze mne! A žádní kamarádi! Taková ostuda! Jak vůbec budeme moct mezi lidi! Naše rodina, dosud tak vážená, ctěná, sloup celé obce - tatínek, na kterého se ostatní obracejí s prosbou o radu, o pomoc, nejváženější občan - a tohle vyvede jeho syn!
Nastaly dva měsíce osamění. Chlapec bloudil po tichém dvoře, upjal se na starší sestru, která jediná byla jeho záštitou. Otce se styděl, a o to víc ho miloval a obdivoval. Ale miloval i tu věčně nespokojenou matku, která prostě už byla taková, že život pociťovala jako břemeno, které nám bylo určeno odevzdaně nést a nečekat slitování. Toužil po jejím pohlazení, laskavém odpuštění hříchu, který musel být strašlivý, když následoval takový trest, že se začal pomočovat. Noc co noc se budil do vlhkého páchnoucího lůžka. V rodině se o tom nemluvilo, byli vychováni k ohleduplnosti, ale matka mu to nijak neusnadnila.
Po prázdninách se do druhé třídy vrátil jiný chlapec. Děti už dávno na příhodu zapomněly, ale on už se opravdu ostýchal podívat do očí loňských kamarádů. Pocit zahanbení za vlastní nedostatečnost byl pevně zafixován.A lety spíš rostl, než ubýval. Většina chlapců se pomočování zbavuje přirozeně v období puberty, tenhle s ním prožíval i dobu učení. V posledním ročníku byl už zařazován na montáže s dospělými drsnými chlapy. Mezi montéry se pro slovo a pošklebky nejde daleko. A tak chlapec sedával celé noci, co byli na montáži, nad knížkou u stolu a snažil se neusnout, jen aby se na jeho vadu nepřišlo. Vzbuzoval sice
také smích - ale pořád to bylo lepší, než připustit odhalení skutečné příčiny svého ponocování.
Kluk to byl inteligentní, přemýšlivý - a krásný. Holky se po něm točily a nejedna nečekala v koutku, než ji najdou. Prchal před nimi v panické hrůze. Vzpomínka na první prázdniny v něm vyvstala jako hráz proti normálnímu, trochu obhroublému, trochu namyšlenému klackovitému mládenectví, které k jeho věku patřilo.
Po dvacítce konečně mohl bez obav spát v posteli i na montážích, ale když viděl ubohém a drsné příklady sexu u svých dospělých spolupracovníků, nijak to nepovzbudilo touhu poznat to taky. Pak jednou musel služebně do hlavní budovy závodu a v sekretariátě seděla krásná blondýna. O něco starší než on, důležitá a schopná. Tehdy ještě nevěděl, že schopnost nepodmiňuje vždy důležité prcovní zařazení, ale naopak - důležitý post vzbuzuje zdání schopnosti. A tato mladá žena byla ochotná se s nám s přátelským zájmem bavit. A časem se sejít po práci. Má děvče - konečně! Krásné a vzdělané. Napřímil se pro ten čas a nechtěl slyšet, když mu milovaná sestra vysílala varování. Dokonce se na ni doopravdy
rozzlobil.
Mnohokrát si pak její varovná slova připomněl ve strastiplném manželském životě, kde všechny ideály a představy padaly, hodnoty ženy se po mnoha stránkách ukázaly lichými, v domě vládla i mezi širší rodinou váda, neklid, spory. Porodem dítěte splnila žena svou manželskou povinnost a tím s touto nezajímavou činností doufala skončit. Potkával jiné ženy, ale neuměl k nim přistupovat přirozeně. Jeho intelekt se neobešel bez partnera, ale v oblasti sexu - té lidským vztahům nejpřirozenější - zůstal znejistělý. Skoro jakoby se vracel do jinošského období panických úprků.
Naďa Vencovská
Další články autorky: