Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Baculato
Já měla opravdu báječného muže toho druhého. Laskavějšího člověka nenajdeš. Ale jednu chybu měl přece - strašně rád jedl. A podle toho taky vypadal. A tak jsme mu v rodině střídavě nadávali, že nás taky dělá tlustými - to se vážně nedalo vydržet nejíst a koukat, s jakým nádherným potěšením sedí nad talířem - a střídavě ho strašili, že si doslova usiluje o život. A tak se dal vyprovokovat k lékaři. Spíš, aby nám ukázal, jak je fit. Ale vrátil se schlíplý. Srdce opravdu nebylo jak se patří. Nějaký čas to vskutku vydržel. Jídla se odvažovala, i my jsme si pochvalovali - ale mám-li to popsat po pravdě - časem zavládla jakási ponurá nálada. Věci, které jsme předtím přecházeli mávnutím ruky a vytrvale optimistickou náladou, zapříčiňovaly nevrlé mručení. Svět zešedl, ztratil lesk.
Pak šel tatínek na kontrolu a vrátil se rozzářený. Ubral dvě kila a má prý jíst pětkrát denně. A toto nařízení opravdu svědomitě dodržoval. Dřív jídal třikrát a stačilo to, ale teď přidal desátku se svačinkou, nikterak se nešetřil. A marně jsme do něj mluvili, že to tak nebylo myšleno. Jen se culil - "Už si od vás nenechám kazit život!" a jedl s chutí a pětkrát, jak "doktor nařídil". Ale veselo bylo u nás jako dřív.
To já jsem v životě zkusila zhubnout víckrát. Po válce, za které všeho bylo málo, mne ten pocit svobody omámil tak, že jsem kromě všeho ostatního začala taky dlabat, na co jsem přišla. Tak sem moje válečná hubenost zaoblovala, až jsem se stala "přescentem". V té době se mi naplnil dívčí sen - dostala jsem se k divadlu. Jenže co jsem časem - proboha! - měla hrát? Papula jako meloun, tělo jako sud. A tak jsem hrála jak se u divadla říká "čurdy". Starý jsem neuměla - a abych řekla pravdu - mladý taky tuze ne. V půli sezóny přišel k souboru báječný člověk, nadějný režisér - ostatně kdo je z Brna bude pamatovat režiséra Zdenka Dopitu. Potkal mne jednou na chodbě a povídá - holka, jestli zhubneš, tak ti dám roli. A víš co, já ti věřím, takže ti ji dávám hned. Preciozku v Chuďasovi. Ale do premiéry budou kila dole!
Tak jsem se do toho dala s takovým strašlivým úsilím, že se mi opravdu povedlo za šest týdnů tvrdého cvičení a téměř bez jídla zhubnout dvacet šest kilo. Ale pak jsem hubnula nezadržitelně dál, spala, kde mne kdo opřel a roli nakonec dohrála kolegyně, protože já jsem se z toho pár měsíců uzdravovala. Ale přece jen pár let života jsem žila jako pěkná štíhlá holka. Až mi přišlo mít děti a znovu jsem pěkně nabrala. A protože ty poslední dvě měly porodní váhy nad pět kilo, páteř se vzbouřila a přestala jsem chodit. Tentokrát jsem se do hubnutí dala s rozvahou. Na sladkosti jsem zapomněla docela, ostatní - s kuchyňskou váhou při ruce. A znovu cvičit a při velkém hladu rajčata.
Jednou za čtrnáct dní, aby to mělo čas být vidět, jsem se centimetrem poměřila kolem důležitých ženských míst. A vida! za nějaký čas centimetr začal stačit. Z krabice jsem vytáhla zanedbávanou osobní váhu a začala se vážit. Taky jednou za čtrnáct dnů. A ono to fungovalo!
Tentokrát jsem znovu odepsala čtvrt metráku, jenže zvolna, během dlouhého roku. A život mne znovu začal těšit a můj muž nestačil koukat. A že do každé radosti kápne kapička pelyňku - nepřidal se. Baštil si dál a tím mi kazil morálku. Takže jsem tak deset, patnáct let vydržela - ale při tom jeho příkladu to bylo nadlidské úsilí - vzdala jsem to. no, budiž mi útěchou, že optimistický, veselý člověk je svému okolí milý, i když je tlustý.
Naďa Vencovská
Další články autorky: