Psalo se před léty - 6
Jan E. Purkyně
Vědy přírodní a lékařské vyšinuly se v našem století do výše obdivuhodné. Též český národ může s chloubou jmenovati několik učenců, o tyto vědy velmi zasloužilých. Z těchto mužů přísluší snad první místo u nás Janu E. Purkyňovi.
Jan Evangelista Purkyně narodil se roku 1787 dne 17. prosince na zámku Libochovickém v Čechách. Rodina Purkyňů pochází však z Litoměřic. Otec byl hospodářským úředníkem. Jan byl ze tří dítek nejstarším. Stav se chovancem řádu piaristického, studoval Jan na Moravě v Mikulově. Rok noviciátu konal na Staré Vodě, odkudž poslán roku 1805 do Strážnice, aby tam vyučoval, odtud pak do Litomyšle. Zde roku 1807 z řádu piaristického vystoupil, obávaje se namáhavého školského vyučování a touže zároveň věnovati se volně samostatnému studiu věd přírodních. Ovdovělé matce své, bydlící ve Vys. Mýtě, způsobil tím žalosť i starosť nemalou. Ale Jan nezoufal a odebral se do Prahy. Soukromým vyučováním v bohatých rodinách byl nucen se živiti. Podporován rodinou baronů Hildprandtů studoval Purkyně vědy lékařské na univerzitě pražské, kdež již tehdy těšil se přízni svých profesorů. Nechtě se věnovati provozování lékařství pomýšlel Purkyně na to, oddati se zcela studiu věd přírodních a založiti pro ně zvláštní ústav. Cestoval za tím účelem po Švýcařích prohlížeje si tamnější vzorné ústavy. Než sešlo s toho. Aby dosáhl samostatného nějakého místa, byl Purkyně nucen připraviti se k doktorátu, jeho roku 1818 dosáhl.
Té doby napsal již Purkyně několik vědeckých pojednání, jimiž na sebe upozornil tehdejší učence. Mezi jinými přilnul k němu německý básník Goethe pro článek jeho o v i d ě n í.
Zabývalť se Goethe právě sám též studiemi o lidském zraku. Purkyně byl tehdy ještě asistentem na pražské universitě, kdež ucházel se o místo profesorské, ale marně. Též v Pešti hlásil se o podobné místo bez výsledku. Purkyně byl Čech a to mu vadilo. Teprv v cizině byl po zásluze oceněn. Na vybídnutí dra Rusta z Berlína ucházel se Purkyně o profesorskou stolici fysiologie ve Vratislavi a místo obdržel. R. 1823 nastoupil zde svůj úřad a třeba zprvu jako cizinec nerad byl viděn, získal si brzy učeností, vlídností a skromností všeobecné obliby, takže zván byl „dobrosrdečným Rakušanem“.
Vědecké práce roznesly z Vratislavi Purkyňovu slávu daleko za hranice. Bylť on badatelem věhlasným a objevil důležité pravdy pro vědu lékařskou. Též ve vědě o rostlinstvu vykonal mnohou práci záslužnou. Škoda jen, že zůstal příliš skromným! Mnohý jeho vynález zůstal neznámým a přišel v zapomenutí. Purkyně zřídil ústav pro veledůležitou fysiologii zprvu ve svém bytě, kdež jeho žáci drobnohledem mohli zkoumati, popisovati a kresliti prvotní částečky lidského a zvířecího těla a veškerého vnitřního ústrojí. Teprv r. 1842 zřízen mu na státní útraty malý ústav tohoto druhu. Univerzita Vratislavská byla tedy první, při níž zřízen byl samostatný fysiologický ústav zásluhou Purkyňovou. Odtud rozšířily se tyto ústavy po všech universitách.
Ve Vratislavi naučil se Purkyně též polštině, obcuje zde často s Poláky. Později učil se i maďarsky, aby účastniti se mohl sjezdu lékařů a přírodozpytců v Prešpurku roku 1865. Před tím účastnil se podobných sjezdů v Lipsku, Berlíně, Drážďanech, Vratislavi, Praze a v Karlových Varech. Purkyně dopisoval do všech větších vědeckých časopisů nejen v oboru věd přírodních a lékařských, nýbrž i posudky důležitých spisů o Slovanstvu, čímž mezi Němci šířil správné názory o Slovanech vůbec a zvlášť o Češích. Podobně přednášel i často o dílech probouzející se české literatury, zvlášť o Kolláru, Jungmannu, Holém a jiných. A když jeho přičiněním povolán byl na profesorskou stolici slovanských jazyků do Vratislavi Fr. Lad. Čelakovský, jenž též v Praze místa dostati nemohl, získávali potom oba mezi německými učenci českému národu příznivců. Ano i v cizině pro literaturu českou pracoval. Přeložil z části básně německého básníka Schillera do češtiny a z italštiny Tassovu báseň „Osvobozený Jerusalém“. Byl též spolupracovníkem Preslova vědeckého časopisu „Krok“.
Pro veřejnosť tak všestranně činný, v rodinném životě však byl Purkyně stíhán krutými ranami. Oženil se s dcerou slavného fysiologa a professora Rudolfiho v Berlíně. Ze čtyřech dítek zůstali mu na živu jen dva synové, ano i manželku a matku svou ztratil záhy r. 1834. Bylo mu teď v cizině tím smutněji – toužil tudíž po návratu do vlasti, ale teprv po 15 letech splněna jeho touha. Roku 1848 účastnil se v Praze slovanského sjezdu a byl jmenován za příčinou pětistého jubilea pražské university doktorem filosofie. Na podzim r.1849 byl konečně Purkyně i Čelakovský povolán na pražskou universitu – Purkyně jakožto stařec 63 let.
Ale i v Praze byla ještě činnosť Purkyňova všestranně plodná a požehnaná. Založil přírodovědecký časopis „Živu“, podporoval všecky vlastenecké podniky, podporoval radou i skutkem i penězy studující mládež, půjčoval knihy, kdo přišel vypůjčit, působil ve spolcích, byl předsedou: „Spolku českých lékařů“, přírodovědeckého odboru Musea Českého, sboru pro přírodnické prozkoumání Čech, místopředsedou „Umělecké besedy“, čestným údem a členem : výboru Musea Českého, královské společnosti nauk, přírodnického spolku „Lotos“, členem Svatoboru, Hlahola, Sokola – zkrátka: skoro všech užitečných spolků vlasteneckých. Byl též po šest let poslancem na sněm království českého.
Z posledních vědeckých výzkumů Purkyňových sluší jmenovati jeho pozorování zvuků, uvnitř lebky slyšených v tylní její části. Omylem potom roznesla se novinami zpráva, že vynalezl stroj, jímž i hluší mohou slyšeti.
Sláva Purkyňova rostla stále doma i za hranicemi. Evropské učené spolky i akademie jmenovali ho čestným členem. Vypráví se, že dostal jednou psaní z Ameriky, adresované pouze: Purkyně v Evropě. A psaní došlo ho v pořádku – tak byl znám po všem vzdělaném světě. Zemřel dne 28. července 1869 v Praze u věku 82 let. Památka jeho mezi učenci bohdá nikdy nevyhyne!
Napsal Josef Jasanovič
Zdroj: časopisu Náš domov, rok 1892
Zprostředkovala Vlasta Vrlová
Další články: