Deník paní učitelky - 5
Po dvou týdnech…
Jak jsme na tom? No, ještě nečteme… ale pilně se na to chystáme. Knížka „těsně před Slabikářem“ se jmenuje Perníková chaloupka a po každém splněném úkolu uloupneme (vybarvíme ) bábě ježibabě jeden perníček. Často s nadšením – ale ne vždy. „ Já už jsem těch perníčků nějak přejedený, nenecháme si je na zítra?“ smlouval se mnou Štěpánek. „Copak asi bude dneska k obědu?“ přemítal nahlas zasněně další z kluků a zamyšleně vybarvoval...
Přerušilo nás houkání vlaku – hádejte, mohli jsme pokračovat v práci? V tu chvíli jsem měla před očima televizní seriál „My všichni
školou povinní“ – vzpomínáte? Po stromě přeběhla veverka a celá první třída se vyhrnula k oknům… Podobně je tomu i u nás. S úsměvem jsem rezignovala (co taky jiného ).. a zmáčkla čudlík na foťáku. Podívejte se sami, to není přestávka, to kolem naší školy uprostřed hodiny projel vlak.
Při matematice zahajujeme dupáním do deseti, tleskáním do deseti, hluboce zvažujeme, zda zajíček sní k snídani 1 nebo 4 mrkvičky. Poté hrajeme Bingo s čísly do pěti a pějeme „ matematické“ songy „Jedna dvě, Honza jde“ a taky „Jedna dvě tři čtyři pět, cos to Janku cos to sněd“. Krásně nám to jde až do té doby, než první z dětí – a po něm všechny ostatní - dostanou neodolatelnou chuť vyprávět nám, jaké to bylo včera u babičky, případně jestli rostou houby a nebo že se těší odpoledne na fotbal či kroužek kreslení…
Každý začátek je holt těžký. Poslední hodinu bývají děti unavené a udržet je alespoň částečně „bdělé“ je někdy výkon nadlidský. Vymýšlím všelijaké hry a blbovinky alespoň částečně „ k věci“. „To je teda hustý,“ zaslechla jsem dětský hlásek, když jsem vysvětlila pravidla jedné z her. Až doma jsem se u dcery musela ujistit, jestli tím bylo myšleno, že je ta hra fajn, nebo jestli šlo o vyjádření naprostého pohrdání. Jeden nikdy neví…
Řešili jsme také první strkanici – rána padla proto, že chlapeček A měl dojem, že chlapeček B se na něj „ protivně“ dívá..
Přikládám ještě závěrečnou fotografii nadšených a soustředěných dětí – bohužel se nemohu pochlubit tím, že to byl můj výklad, co je tak oslnilo. Kristýnka s Vojtíškem a všemi ostatními sledují Křemílka a Vochomůrku.
Eva Procházková
Další články autorky: