O jedné zajímavé variaci bydlení seniorů v Holandsku. |
||
Samozřejmně, kdo tu u nás byl a nebo ten, kdo četl Čapkovy "Obrázky z Holandska a vzpomene si na jeho roztomilé kresbičky, které knihu doprovázejí, ten to ví. Nejvíc je tu domečků se zahrádkami, selských stavení rozhozených v zelených pastvinách lemovaných místo plotů malými vodním kanálky, zvanými "sloot , na pastvinách kravičky a ovce, jako hračky. Nahoře na severozápadě pak téměř souvislý pás měst, nazývaný Randstad. Okrajové město. Město, roubící zemi. Ale k tomu musíte bohužel v posledních desetiletích přidat spoustu silnic a dálnic a na nich ještě větší množství aut. Nikdo neví, co s tím. Někdy si říkáme, že za pár let tu budou jen silnice a něco luk, na kterých budou udiveně koukat poslední kravičky. Jinak jen města a městečka a především ty silnice. A auta. A pár zbloudilých cyklistů, kteří mají naštěstí svoje cesty "fietspady. Ale já vám chci napsat o něčem jiném. |
||
Skoro v každém
městečku i vesnici tu máme domovy pro seniory a speciální
samostatné byty pro seniory, které se tak zvaně "opírají
o tyto domovy. Potom domov s částečnou péčí pro seniory,kteří potřebují
denně či jen občas malou pomoc, například při mytí
a oblékáni nebo při nákupu. Další pečovatelské
domy jsou pro ty, kteří už potřebují soustavnou lékařskou
péči. V posledních letech se všechny vládní i jiné
instance, které to mají na starosti, snaží, aby
senioři bydleli pokud možno co nejdéle ve svém bytě
či domečku, na který jsou zvyklí. Existují proto
organisace, které se to umožňují všemožnými
službami. Od rozvážení
jídla nazývaného "Stolečku prostři se po praní
prádla, úklid a různé jiné pomoci v domácnosti v
tom případě, že senioři krátkodobě onemocnějí.
Také každodenní návštěva ošetřovatelky u
chronicky nemocných je zajištěna. Platí se za to,
ale pokud je někdo opravdu nemajetný, dá se to vždy
nějak zařídit. Patří to k povinostem města, čili
magistrátu. |
||
Chci vám napsat o
jedné velmi zajímavé variaci bydlení seniorů. Je to
tak zavné "centrální bydlení, podporované
stejnojmennou vládní organisací, kde jsou všechny
formy tohoto druhu bydlení soustředěny. |
||
Poslechněte si, co
vypráví 75 letá paní Fien z města Amersfoortu:
"Pocházím ze statku, z vesnice, kde se všichni
znali. Nemám ráda domky se zahrádkami, které mají
dva metry vysoké ploty, aby na sebe lidé neviděli. |
||
Proto bydlí Fien
sice ve městě, ale ve dvoře, okolo kterého stojí 60
rodinných domků s celkem 100 obyvateli. Domy stojí v
kruhu, uprostřed je velká zahrada, kde se dá v létě
krásně sedět pod stromy na trávníku, kde si mohou
hrát děti a o kterou se všichni společně starají.
Fien sama také pracuje ve skupině těchto zahradníků,
kteří jsou za zahradu zodpovědní. Každých pět ýdnů
je jeden den určen na "velké práce. Je to velmi
hezké, všichni si nechají společně dovézt z
restaurace nějaké jídlo, aby mohli celý den věnovat
zahradě. V těchto velkých pracech je také zahrnuta
údržba klubovní budovy uprostřed zahrady, která je
pro všechny společná a kde se spolu scházejí
obyvatelé, potřebují-li se o něčem poradit a
projednat. Každý den ráno se tam také sejdou na kávu
ti, kteří mají čas a náladu. |
||
Další obyvatelka 67
letá paní Anna dodává
: "Velká výhoda je ta kruhová forma staveb i
zahrady. Jsme blízko sebe, ale současně máme soukromí.
Nikdo se nemůže dívat druhému do oken. Chceme-li někoho
navštívit, tak vždycky zazvoníme, či zaklepeme.
Sousedské vztahy mohou být samozřejmně dobré také
v normální ulici, ale to je náhoda. V našem společenství
je toto sousedství, kontakt a vzájemná pomoc úmyslně
vyhledáváno. Pokud potřebujeme, najde se v našem
společenství vždy někdo, kdo pomůže. V případě
nemoci, kdy je třeba nakoupit a uklidit a obstarat různé
věci je to velmi příjemné. |
||
V tomto dvoře
bydlé věkově různorodá společnost, rodiny s dětmi,
samostatní jedinci, děti jen s jedním rodičem.
Nejmladší dospělé obyvatelce je 26 let, nejstarší
78. Všechno je dobrovolné, někdo vyhledává společnost
ostatních častěji, jiný méně. Pro starší
obyvatele je hezké vidět okolo sebe vyrůstat děti. Těchto projektů "centrálního bydlení jako je tento "Dvůr budoucnosti je v Nizozemí více. Paní Fien bydlela už předtím v jednom z nich, ale cítila se příliš zavázána zůčastňovat se společných aktivit a to jí nevyhovovalo. Například bylo v této skupině zvykem, že všichni každý večer společně jedli. V novém bydlišti to není potřeba. Je sice skupina, která si někdy společně vaří, ale toho se každý zůčastňuje skutečně jen tehdy, když má náladu. Samozřejmně jsou v tomto "dvoře všichni společně zodpovědni za různé věci, ale tento aspekt si zvolili dobrovolně. Každý má svůj vastní život a vlastní dům. Ti, kteří jsou v pensi, věnují "dvoru více času a energie. Pochopitelně se vyskytnou někdy mezi obyvateli problémy a mnohdy zase také schůzují o věcech, které nepřipadají každému stejně důležité. Podle názoru paní Fien je potřeba se přizůsobit druhým a hlavě se nerozčilovat nad každou maličkostí. Například nad tím, když sousedé jednou neuklidili před společným vchodem do domu. Všechno potřebuje svůj čas a trvá déle, než každý z obyvatelů dvora přesně ví, jaký podíl na společném životě se od něj očekává. Fien se například na začátku domnívala, že musí být každý večer ve společném baru na skleničku, což se jí příliš nelíbilo. Ale naštěstí to opravdu nebylo nutné. V celém "Dvoře budoucnosti panuje velká tolerance. |
||
Před desetli lety byla paní Fien jednou z iniciátorek stavby tohoto bytového komplexu. Zůčastňovala se porad na radnici, s architekty a dalšími budoucími obyvateli,ke všemu se mohla vyjádřit, na všem se podílela. A její názor byl respektován |
||
Samozřejmně je
tento způsob bydlení určen je pro ty, kterým
vyhovuje a kteří jsou ochotni obětovat trochu ze svého
soukromí. Je to ale jen malý a zcela dobrovolný ústupek
. Tak zvaná "privacy je v Nizozemí nedotknutelná
a i tato forma bydlení privátní sféru zcela zaručuje. |
||
Věra Pokorná |
||