Nastal čas plesových dýchánků a já vzpomínám na příhodu, která se mi stala před 30 lety.
Od švagra jsme dostali lístky na slavný Ples květů v Praze…
Tehdy jemu i mé sestře nějaké okolnosti nedovolily plesu se zúčastnit a tak jsme to byli my dva s manželem, kteří jsme si do matičky Prahy rádi zajeli a také si užili krásné chvíle, tehdy vznešeného, plesového reje…
V tu dobu mrzlo až praštilo a to bývá v Praze hodně nepříjemné ! Metro už bylo sice postaveno, ale jen několik stanic. Ubytovaní jsme byli v nějakém hotýlku na Vinohradech… Ani tam se moc netopilo, takže jsme pořádně prochladli.
Na Výstaviště jsme se dopravili metrem a pak tramvají.
A u jízdy tramvají se chci pozastavit… Neznalí jízdního řádu, jsme na tramvaj dobíhali na poslední chvíli. Manžel mi podal ruku a šup, byli jsme uvnitř. Celí jsme zářili, že se nám podařilo spoj stihnout, dokonce jsme se během i zahřáli.Také jsme byli rádi, že brzy budeme tam , kde jsme potřebovali.
Přede mnou stál pán, držel se ledabyle kolmo stojící tyčky a bez zájmu o okolí vypadal, jako by se strašně nudil... I já se chopila tyče a jeli jsme. Bylo mi divné, že tento člověk si mě najednou se zájmem prohlíží, i lidé okolo nás po mně pokukovali… Že by bylo na první pohled patrné, že jsem „vesničanka“ (?) – vrtalo mi hlavou… Manžel stál opodál a nějak souvislosti nevnímal… Byl zahleděný ven, protože Prahu miluje, každičký její kout a tak si užíval pohledu, který se mu naskýtal ….
Rozuzlení případu nastalo na další zastávce… Pán vystoupil – i s tyčí… prostě si jí vezl domů a já ji brala, jako součást tramvaje a musím říct, že mi jen malou chvilku trvalo, než jsem se tyče pustila, nebo-li, než mě onen muž setřásl…
To byla ostuda!
Ten hurónský smích si nedovedete představit ! Smála se snad celá tramvaj - i já se smíchy až zalykala ! Nic na tom, že k smíchu jsem byla já, ale ten zážitek byl prostě odzbrojující !
Ples se vydařil, dnes už ani nevím jaké tehdejší pěvecké Star jsme tam viděli, ale na tento malinký, úsměvný zážitek nezapomenu nikdy !
