Základním prvkem je svatá chýše, která měla podobu malé stavby. Měla podle legendy připomínat domek, ve kterém žila Panna Marie v Nazaretu. Loreta se začala stavět v roce 1626 a vysvěcena byla pražským arcibiskupem Arnoštem Vojtěchem kardinálem hrabětem z Harrachu 25. března 1631.
Stavba Lorety byla financována hraběnkou Kateřinou z Lobkowicz. Stavbu navrhl italský architekt Giovanni Orsim. Pod Lobkowiczkým patronátem byla až do 20. století. Chýše Lorety byla původně malovaná, až v 60tých a 70tých letech 17. století bylo na náklady hraběnky Alžběty Apolonie Kolowratové vybudováno reliéfní obložení stěn. Obsahuje reliéfy ze života Panny Marie s důrazem na dětství Kristovo, narození Panny Marie, zasnoubení Panny Marie, zvěstování Panny Marie a další. Reliéfy jsou odděleny sochami starozákonních proroků v dolní části ambitu a v horní části ambitu pohanskými věštkyněmi Sibylami, které předpověděly narození Ježíše a i Panny Marie.
Na počátku 18. století byla stavba Svaté chýše obehnána barokním průčelím. Interiéry se upravovaly ještě v 19. století. Hlavní vchod nás uvede do arkádového dvora. Při procházení ambitem míjíme dnes nepřístupnou Starou klenotnici, kde byl do ne dávna uložen Loretánský poklad. Jako první je zde kaple svaté Anny, ta byla vybudována v roce 1687 z veřejné sbírky jako druhá nejstarší rohová kaple. Hlavní oltář je dar Kateřiny Polyxeny z Lobkowicz. Boční oltář byl postaven na náklady Evy Isabely Förphanové.
Kaple svatého Františka byla vystavěna v roce 1717, financovala ji kněžna Eleonora Karolina z Lobkowicz. Kaple svaté rodiny, někde se uvádí svatého Josefa, byla zbudována za přispění Ludmily Evy Františky, hraběnky Kolowratové. Hlavní oltář s obrazem Příbuzenstvo Kristovo nese její erb.
Kaple svatého Kříže byla vystavěna na náklady Ludmily Evy Františky hraběnky Kolowratové v roce 1691. Kaple svatého Antonína Paduánského vznikla skoro současně s protější kaplí Svatého Kříže. Kaple Panny Marie Bolestné je nejstarší rohová kaple ambitu a byla vystavěna v roce 1686. Stavbu tehdy financoval malostranský radní F. Windisch. Byla postavena pro plastiku Piety, tu o rok později věnoval Loretě měšťan V. Rincolini. Socha prý, podle legendy, zázračně unikla spálení kalvinisty. Jsou zde dvě kašny, jedna se sousoším Zmrtvýchvstání Páně a druhá se sousoším Nanebevzetím Panny Marie. Obě tyto kašny vznikly v letech 1738 až 1740. Originály soch jsou dnes v lapidáriu Národního musea v Praze.
Kostel Narození Páně začala přestavovat významná rodina architektů Dienzenhoferů. S přestavbou začal Kryštof a po jeho smrti v roce 1722 dokončil jeho syn Kilián Ignáz. Přestavbu financovala, stejně jako většinu vnitřního zařízení, Marie Markéta hraběnka Waldsteinová. K vysvěcení kostela došlo v roce 1737. Práce v interiérech pokračovaly až do konce roku 1738. V polovině dvacátého století byla vybudována nová klenotnice, která je přístupná veřejnosti. Nachází se v prvním patře ambitu. Zde je možno shlédnout vystavenou část Loretánského pokladu. Vedle pokladu svatého Víta je druhým unikátem souboru uměleckých řemesel. Nejcennější kus je proslulá Diamantová monstrance, byla zhotovena ve vídeňských dílnách v letech 1696 až 1699. 6222 diamantů zdobí tento klenot. Praktické použití monstrance je dnes vzácné, omezuje se pouze na mimořádné církevní slavnosti.
Naposledy byla použita v roce 1999, kdy uplynulo 400 let od příchodu kapucínského řádu do Čech. Jediný pozdně středověký kus je stříbrný pozlacený kalich, na dříku je letopočet 1510. K nejcennějším, mimo Diamantové monstrance, je domácí oltářík z ebenového dřeva se stříbrnou figurální skupinou Narození Páně.
Atrakcí, hlavně pro turisty, je loretánská zvonkohra. Poprvé se rozezněla 15. srpna 1695 a dnes ji můžeme slyšet každou hodinu. Jedná se o největší zvonkohru, kterou sestavil v roce 1695 hodinář Petr Neumann ze třiceti zvonů a zvonků, které byly ulity v Amsterdamu. Tehdy byla skutečnou pozoruhodností. Loretě věnoval zvonkohru malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Svěcení zvonků v roce 1695 před umístěním na věž byla velká slavnost. Každý zvon měl svého kmotra z řady šlechticů. Nad prvním, prý, převzal kmotrovství sám císař Leopold I. Zvonky lze zároveň i ovládat pomocí klaviatury, na níž se dodnes hrají o církevních svátcích různé skladby. Ke zvonkohře jsou i pověsti.
procházení ambitem míjíme dnes nepřístupnou Starou klenotnici, kde byl do ne dávna uložen Loretánský poklad. Jako první je zde kaple svaté Anny, ta byla vybudována v roce 1687 z veřejné sbírky jako druhá nejstarší rohová kaple. Hlavní oltář je dar Kateřiny Polyxeny z Lobkowicz. Boční oltář byl postaven na náklady Evy Isabely Förphanové. 
Kostel Narození Páně začala přestavovat významná rodina architektů Dienzenhoferů. S přestavbou začal Kryštof a po jeho smrti v roce 1722 dokončil jeho syn Kilián Ignáz. Přestavbu financovala, stejně jako většinu vnitřního zařízení, Marie Markéta hraběnka Waldsteinová. K vysvěcení kostela došlo v roce 1737. Práce v interiérech pokračovaly až do konce roku 1738. V polovině dvacátého století byla vybudována nová klenotnice, která je přístupná veřejnosti. Nachází se v prvním patře ambitu. Zde je možno shlédnout vystavenou část Loretánského pokladu. Vedle pokladu svatého Víta je druhým unikátem souboru uměleckých řemesel. Nejcennější kus je proslulá Diamantová monstrance, byla zhotovena ve vídeňských dílnách v letech 1696 až 1699. 6222 diamantů zdobí tento klenot. Praktické použití monstrance je dnes vzácné, omezuje se pouze na mimořádné církevní slavnosti.