Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vlastimil,
zítra Eduard.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co nevíte o bezrukém Frantíkovi
 
Určitě jste viděli film Jak svět přichází o básníky, kde se hovoří o "bezrukém Frantíkovi". Nejedná se však o scénáristovu fikci, tato postava opravdu žila. Bezruký Frantík svýma nohama dokázal mnohé - nejen psát, ale i řídit automobil...  A tak zavítejme ve východních Čechách do oblasti Králického Sněžníku, kde bychom našli malou vesničku Jamné nad Orlicí. 
 
Z osobností  známých byl rodákem jamenským  právě  „bezruký Frantík“,  vlastním jménem František Filip. Narodil se tu  20. února  1904  jako bezruký a zemřel  19. února  1957.   Málo je známo,  že ho po narození tehdejší  okolí bralo  jako chudáčka, měl však  štěstí, že v té době  působil na jamenské škole pan řídící učitel Cita. Ten se nad tímto hochem  zamýšlel a vymyslel mu ve spolupráci s tamním lékařem a školním radou školní lavici, v níž  by se  mohl naučit  psát nohama. Pan řídící ji nakreslil a nechal u místního truhláře zhotovit. Podobala se  dřevěnému bobu s kulatým sedátkem jako u piána, v úrovni nohou  byla jakoby velká rozevřená kniha. Ostatně „bezruký Frantík“ ve své knize pana řídícího oceňuje, že z prostého  a předem odepsaného se stal člověkem rovnocenným ostatním.
 
František Filip, pro veřejnost bezruký Frantík, absolvoval  úspěšně  obchodní  školu  a  napsal  knížku „ Bezruký Frantík píše o sobě“ a je i autorem novinových článků. Z těch článků je zřejmě nejkurióznější ten o umění ovládat automobil „Já a moje auto“, ale já Vám nabízím kousek z jeho první knížky, samozřejmě napsané nohama na psacím stroji.
 
Tak tedy úryvek z knížky  „Jak jsem  se naučil řídit?“  
Svůj výcvik v řízení automobilu jsem absolvoval v několika dnech. Začal jsem v květnu 1920... Našel se inženýr, který se mne ujal, a  začala doba výcviku. Bylo to v Karlíně na  Invalidovně. Projeli jsme jednou velikým vojenským cvičištěm a hned  byla první smůla. Spadl nám  řetízek z magnetu. Vůz se zastavil, pan inženýr vystoupil, aby řetízek znovu nasadil na ozubené kolečka. Namáhal se čtvrt hodiny, půl  hodiny, pot se mu řinul z čela, ale  řetízek ne a ne dostat na  původní místo. Pane inženýre, dovolte, ať to  zkusím...a strkal jsem hned nohu do motoru. Ale, člověče, co si myslíte, já to neudělám rukou a vy to chcete udělat nohou... Po  chvíli vztekem od motoru utekl. Mně se pokus zdařil...
Dnes řízení obstarávám  následovně: Pedály na nohy,  jsou v nich obsaženy rychlosti, k jízdě potřebuji současně pouze dva. Ty obstarává  noha levá, a sice  první pedál špička a  třetí pedál brzdu  -  pata. Oba pedály ovládnu současně ve vteřině. Rozjíždím-li se, první  pedál  rychlosti sešlápnu špičkou levé nohy. Druhý pedál, zadní rychlosti, minu a třetí pedál, brzdu, vezmu patou levé nohy. Pravou nohou dám ruční rychlost, je-li to automobil normální. Pak touže nohou ihned uchopím volant a ty kličky pod volantem, první klička plynu, druhá předběhu, obstarám malíčkem pravé nohy. V jízdě nabyl jsem během doby takové prakse – to se ještě psalo prakse -  že úplně bezpečně jezdím rychlostí až stokilometrovou... Má jízda automobilem nohama stala se zakrátko senzací Prahy a  po krátké noticce Českého slova  dostavilo se ke mně několik fotografů a kinooperatérů, kteří nechtěli věřit  novinovým zprávám a chtěli se přesvědčit na vlastní oči. O jízdě pražskými ulicemi natočili jsme také  krátký  film s názvem Bezruký šofér, který byl promítnut všemi pražskými biografy a později  šel do ciziny, kde udělal velký rozruch.“
 
Stačilo? Hovořili jsme o Františku Filipovi, jehož lidé nejen v naší zemi znali jako bezrukého Frantíka.
Josef Krám
Další články autora:
Já chci také hvězdu
Zmiják
Políbila ji múza
Pium falsum
Byl Ferda Mravenc v Rychnově?
Rozhovor s Luborem Bořkem
Unikátní nález
O Rychnovácích, co unesli válečnou loď
 
 
 


Komentáře
Poslední komentář: 04.11.2008  15:22
 Datum
Jméno
Téma
 04.11.  15:22 Josef Krám
 04.11.  09:32 jisuch53
 01.11.  22:37 Dana
 30.10.  17:46 Kopřiva.