Víte co je Vodnářský zvon?
Vodnářský zvon rozeznívá pravidelně biotronik Tomáš Pfeiffer. Rozeznívá repliku 3 500 let starého hudebního nástroje - Vodnářského zvonu, který je naplněn vodu. Ta při hře vře a levituje. Posluchači se mohou zaposlouchat do alikvotních tónů, které nejen rezonují s naší duchovní podstatou, ale léčí i naše tělo. Zajímavostí je i to, že součástí hudebního nástroje je vodní hladina, která během hry vytváří rezonanční obrazce a ve fortissimu dochází až k její levitaci do výše řady centimetrů. Hudební zážitek je tak doplněn i silným zážitkem vizuálním.
A proč Vodnářský zvon? To je jednoduché, nástroj je kovový, vzdáleně připomíná zvon, který je ale obrácen dnem vzhůru a je navíc naplněn vodou, která plní významnou funkci při vlastní hře. Nově se zde nabízí paralela s astrologickou dobou Vodnáře.
Zvon je odlit ze sedmi kovů symbolizujících naší sluneční soustavu (zlato – slunce, stříbro - měsíc, rtuť – merkur, měď – venuše, železo – mars, cín – jupiter, olovo – saturn). Každý z použitých kovů má vlastní zvuk, spojením pak vzniká zvuk vesmíru naší sluneční soustavy.
Přinášíme zajímavé střípky rozhovorů s panem Tomášem Pfeifferem
Kdy a kde jste se s Vodnářským zvonem setkal poprvé?
To je velmi zvláštní historie. Při jedné ze svých cest do hor, vysokých hor, kde hledám co největší samotu a klid pro přemýšlení, byl tento nástroj vystaven a já tak zhruba ve výšce 2300 metrů jsem poprvé měl tu možnost na něj položit ruku a uslyšet jeho tón. Kolem šestého roku svého věku jsem zažíval jakési vize, které byly velmi silné, a z té doby ve mě zůstává vědomí tohoto tonu. Najednou po létech potkávám něco, co zní stejně, byl to pro mě opravdu silný zážitek. Ruce jakoby samy vyluzovaly tony. K tomuto nástroji jsem přišel jako ke starému známému a najednou mně bylo jasné, co mám udělat. Přiznám se, že jsem v životě neměl žádné aspirace pro koncertní činnost a nikdy jsem nechtěl být umělcem hráčem. Najednou vím přesně, že toto musím udělat, abych lidem tuto krásu také zprostředkoval.
Jde o originál starý tisíce let nebo věrnou repliku?
Nástroj, který vidí posluchači koncertů je samozřejmě kopií. Vodnářský zvon sloužil pouze pro duchovní účely ve velmi omezené míře, proto je nesnadné získat originál.
Jakým způsobem nástroj rozezníváte?
Je to nástroj, ve kterém je tón stavěn na rezonanci. Ovládá se mokrýma rukama, které spolu s tímto nástrojem rezonují. Je velmi důležité, jakým způsobem se jednotlivé složky rezonancí rozvíjejí, protože ony potom jsou základem pro další harmonii, která následuje.
Jak se během hry chová voda, kterou je Vodnářský zvon naplněn?
Na vodní hladině se objevují rezonanční obrazce, jež věrně popisují tón, který z nástroje zaznívá. Dokonce při silnějších tonech dochází k jakési levitaci vodní hladiny do výše několika centimetrů, což je úchvatný jev. Každá z těchto kapiček, která opouští vodní hladinu rezonuje tím základním zvukem nástroje.
Dá se Vodnářský zvon ladit?
Ano, dá, mnoha způsoby, ten nejpřirozenější je ladění výškou vodní hladiny, kterou můžeme zvyšovat nebo snižovat. Dá se také ladit jiným vodnářským zvonem, s kterým vytváří dohromady alikvotu na druhou, dá se ladit i hlasem, zpěvem a dost možná se dá také ladit myšlenkou.
Jak působí hudba na Vás, vysiluje nebo naopak nabíjí?
Čím déle nástroj studuji, tím více vidím jeho hloubku a jeho vícerozměrnost. Myslím si, že je to nástroj, který v nevhodných podmínkách nebo rukou může vést k velkému vysílení hráče. Je-li vše zachováno tak, jak je dáno, bude prospívat i hráči. Smyslem hry však není posilovat sebe, ale dávat druhým. Takto to alespoň vnímám já.
Jaké jsou zážitky účastníku koncertů?
Jsou nejrůznější, od prostých estetických zážitků až po zážitky hlubší a vlastně i nečekané. Jsou to např. pocity rezonance uvnitř těla, jsou to ale i někdy duchovní stavy. Pro zajímavost - stalo se, že přišli za mnou v Olomouci horolezci, kteří jezdí do Tibetu - říkali „pane Pfeiffer, my víme, že tento nástroj existuje, ale my jsme museli přijet zpátky domů a teprve tady jsme mohli vidět nástroj v reálu“. Jsou tu zkušenosti s reprodukovanou hudbou a tohoto nástroje a musím říci, že překračují někdy rovněž běžnou oblast. Jsou lidé, kteří ponořili ruce do vody, která je v tom zvonu a zmizel ekzém, který rval celý života byl velmi rozsáhlý. Jsou lidé, kterým po dvou skladbách zmizel otok po rozsáhlém zranění - traumatu, které bylo řešeno chirurgem a do tří dnů byla rána zcela zhojena, což chirurg konstatoval jako výjimečný úkaz. Jsou lidé, kterým rezonance navrátila postavení sítnice a začali vidět a takových zkušeností je mnohem, mnohem více. Vlastně je sbírám s každým koncertem.
Jak je tomu mimo koncert, při poslechu CD nebo DVD?
Zdá se, že pravdu mají staří lámové, kteří říkají, že nástroj rezonuje rezonancí vesmíru, že postihuje nejenom sluch, ale každou buňku těla, což může být příčinou jevu, že i poměrně nekvalitní přehrávací zařízení může v některých případech zprostředkovat plnohodnotný efekt. Rezonance vesmíru je všudypřítomná a zdá se jakoby byla tímto nástrojem pouze doplňována.
Když hrajete, voda prý levituje...
Rezonance nástroje jsou tak silné, že dokážou na vodní hladině vytvářet obrazce, které přesně zobrazují hraný tón. Po skončení koncertu se mohou jeho návštěvníci zblízka podívat na vodní hladinu, na které se objevuje čtyřcípá a šesticípá hvězda, ale také ve fortissimech se vodní hladina zdvihá až do výšky desítek centimetrů myriádami kapek, které letí vzhůru. Je to krásný vizuální efekt a lze v žertu říci, že čím lepší koncert, tím mokřejší hráč. Je to totiž hodně mokré řemeslo.
Jak hudba Vodnářského zvonu ovlivnila Vás osobně?
Myslím si, že každá oblast života člověka obohacuje, dokonce i ta, kterou vnímá jako negativní. Není tomu jinak ani u tohoto nástroje. Přesto, že jsem nikdy necítil potřebu hrát na nějaký takto mimořádný nástroj - a tato věc se mi přihodila velmi náhle jakoby náhodou - musím říci, že nástroj zasáhl do mého života. Obohatil mě o radosti těch, kterým mohu tyto zvuky předvést, a to je pro mě velmi cenné. Kdysi jsem tu hudbu poslouchal poprvé, ještě v horách těsně po nahrávkách, v krásném prostředí, zažíval jsem stavy, které se týkaly jak těla, tak i ducha. Byly to stavy, které jsem znal z meditací, které znamenají něco jako vystoupení z těla. Vědomí je volné, svobodné a pak zase návrat zpátky. Nebo efekty depersonalisace (odosobnění), léčebné nebo snad - podle starých lámů - léčebně, kdy člověk cítí, jak rezonance v jeho těle postupuje. Je tedy pravdou, že tento nástroj působí i na mě - na hráče. Je to ale vždycky spojeno s velkou odpovědností, dá se říct i s trémou a s mnoha jinými faktory, které pociťuji při koncertu. Především při první skladbě mám obavy, abych dokázal lidi obohatit, ale později - zpravidla u poslední skladby - je ten prožitek nejsilnější.
S jakými reakcemi se při koncertech setkáváte ze strany veřejnosti, hudebníků, vědeckých kritiků?
Víte, těžko mluvit o sobě a ty reakce nebyly až tak různorodé. Ty, které se donesly k mému uchu byly až na nepatrné výjimky velmi kladné. To je věc, která člověka samozřejmě těší. Zvláště v těch případech, kdy se objevuje tajemně neznámá vlastnost tohoto nástroje, to je schopnost zasahovat do našich těl a našich duší. Podle starých lámů dokonce léčebně, zde člověk vnímá svoji práci jako odměnu. Krásný zážitek jsem zažil například v Uherském Hradišti při jednom z posledních koncertů. Přišel za mnou velmi vzdělaný, byl to žák malíře Zrzavého, a byl viditelně potěšen koncertem. Ale tady by měl spíš mluvit on, nikoliv já.
Odkud čerpáte repertoár?
Koncert se jmenuje „Společná věc“ a já se tím koncertem chci vyslovit na veřejnosti ze své lásky ke světu. Vnímám potřebu svět pojmout rozumem, zároveň ale i srdcem. To byl hlavní motiv. Společná věc proto, že když odcházel můj učitel Josef Zezulka, tak si mě pozval a řekl, Tomáši já Vám tu naši Společnou věc teď předávám. Byl jsem velmi zaskočen a cítil jsem velikou odpovědnost. Napadlo mě, že vlastně i on je jakousi společnou věcí, kterou mohu ostatním předat, tak se o to pokouším..
Kde všude jste již koncertoval?
Koncertuji po celé republice. Vystoupení probíhají v různých akustických poměrech, krásné byly koncerty v chrámech, tam naplno vyznívá bohatost zvuků. Často vzpomínám na koncert v Betlémské kapli, mé dojmy – posvátnost, velikost člověčí a snaha předložit koncert k nohám „historie“. Takových koncertů je mnohem víc.
Jak diváci vnímají vaši hudbu?
Já se přímo na koncertě posluchačů ptám, jestli vnímali zvuk celým tělem, nejenom uchem. Většinou dostávám kladnou odpověď. Pokud přišly negativní ohlasy, tak to bylo většinou nepochopení vlastnosti tohoto nástroje, protože posluchači běžně říkají, že při koncertech cítí ve svých nemocných místech zcela reálné pocity. Bývá to teplo, mravenčení či jakési posuny a někdy se zvýrazňují pocity těchto nemocných částí. Je to podobné jako v jiných případech, kdy se reakce na nějakou změnu stávají vnímatelné. Čili takto negativní reakce snad, ale ve skutečnosti negativní nikoliv, převažují ty druhé.
Může tato hudba ovlivnit i další bytosti přírody?Zvířata, rostliny?
Patří sem také malé děti, neboť pokud jsou velmi malé, nemají ještě žádná schémata, stereotypy chování a pak je to podobné jako u zvířátek. Je fantastické vidět pejska, který si sedne u reprodukční soustavy a poslouchá. Místo, aby po psím způsobu správně vyl, je v naprostém klidu. Totéž bylo pozorováno u kočiček. Také děti se zklidnily a dokonce i velmi malé děti si vyžadovaly, aby jim tento zvuk byl stále přehráván. Kdo ví, jestli to není proto, že jejich vzpomínka na „soukromý vesmír" v těle maminky je ještě poměrné čerstvá.
S rostlinami ještě žádné přímé zkušenosti, bohužel, nemám. Doufám, že i tato oblast bude postupně zmapována a v nejbližší době, řekněme v horizontu půl roku nebo roku, bych rád také provedl sérii experimentů s krystalizaci vody, která by těmito tóny pravděpodobně měla být velmi ovlivněna.
Nemohl by zvuk Vodnářského zvonu regenerovat lesní porosty?
Kdo ví, možná ano. Má opravdu výjimečné vlastnosti. Dalo by se říci, že je to znovuobjevování oblastí, kterým člověk nevěnoval dlouhou dobu příliš pozornosti, protože šel jinou cestou, cestou rozumu - racia.
...nebo pročistit znečištěné ovzduší v určité lokalitě?
To možná ano, soudě podle schopnosti rezonovat s čímkoliv. Já jsem ještě neřekl dalších o účincích. Na přednášce za mnou přišla paní a střídavě si ucpávala uši a když jsem se jí ptal, co se ji stalo, odvětila, že už 15 let neslyšela, měla jen zbytkový sluch, ale po ukázce najednou začala slyšet. Čili - kdo ví - třeba tam byly poruchy v Eustachově trubici či jiný důvod, proč neslyšela. Prostě ten nástroj dokázal tu sluchovou rezonanci zesílit do té míry, že se stala činnou. Možná, že navázáním prachových částic na vodní páru a naopak, nebo jejich usazením v prostoru, by se mohl tento rezonanční závěs ovlivnit. Vždyť je to rezonance od nejnižších kmitočtů až po ty velmi, velmi vysoké. Jsou tam také přítomné ultrazvuky a též ty nejhlubší basové kmitočty, čili je to věc dalšího zkoumání. Zase bychom se měli obrátit ke starým vědomostem - tvůrcům těchto nástrojů.
Nebylo by možné pomocí Vodnářského zvonu přivolat déšť v době sucha a naopak?
Tady bych odpověděl svou osobní zkušeností, která je dost zajímavá. Na svých cestách jsem se setkal se světově známým chirurgem, ortopédem, který dokonce vyvinul vlastní metodu léčby zlomenin. Byla patentována a užívá se ve světě. Tento profesor, chirurg je také příznivcem východních filozofií a v jeho vile v horách jsem spatřil gong, jenž měl průměr několika metrů, byl obrovský. Řekl mi, že si ho přivezl odkudsi z Tibetu či Číny a má údajně tu vlastnost, že pokud se do něj udeří, působí na klima - působí na déšť...
Jaké jsou Vaše další plány?
Pokračovat ve Společné věci. Ta by měla být znovu dál a dále rozšířena. Podnikl jsem důležitou pracovní cestu po duchovních místech. Na té cestě jsem potkal skutečné a nejen myšlené zázraky. Zázraky, které byly dokonce ověřeny, často vědou. Zázraky, které přesahovaly naši denní zkušenost o obrovský díl a o tuto zkušenost bych se s lidmi rád podělil. Viděl jsem například člověka, který 50 let nepřijímal žádnou stravu, měl to notářsky ověřené. Nepřijímal ani sousto, ale měl mnoho jiných význačných vlastnosti. Viděl jsem mnoho jiných věci, které člověka svojí jsoucností ohromují a často jen nedostatek informaci, které máme, nám všem znemožňuje, abychom se také dokázali nad těmito zázraky světa zastavit. Rád bych tedy, aby mé koncerty alespoň s části tyto zázraky lidem přiblížily.
Co byste vzkázal čtenářům?
Nevím, jsem-li k tomu oprávněn. Snad jen tolik, aby se ve svých cestách víry opírali o bytost sobě nejbližší, o samy sebe a aby opatrně přijímali všechno to, co jim svět nabízí. Aby vyrovnávali své věřím a vím, aby jejich rozum a cit byl vždycky nablízku, aby se nenechávali svádět různými -ismy a různými filozofiemi, které jsou někdy až příliš bojovné. Aby tedy zůstali lidmi a přidávali další krůček vyššího poznávání a aby „byli, když už jsou". Tak, jak to říkal pan Werich: Aby jejich život za něco stál, aby po nich zůstala stopa, která bude stopou kladnou, aby ta stopa nepotřebovala žádný pomník ani jinou lidskou vymyšlenost, aby prostě zůstala v osudu jako tichá, němá odezva jejich práce a života. Tak to bych jim přál. Hlavní smyslem života je být kladnou složkou světa a všechno ostatní už j sou věci, které k tomu sice patří, ale které nejsou těmi nejzásadnějšími.
Místa konání koncertů pana Pfeiffera najdete na: www.dub.cz
Pravidelná setkání s panem Tomášem Pfeifferem se stala tradicí na mnoha místech Čech i Moravy. Jeho přednášky jsou zaměřeny na životní filosofii Bytí - na nauku o lidství (schopnost soucítění s druhými, vlídný a mírotvorný postoj ke všemu, co jest... viz projev při slavnostním zahájení DUB). Pozornost je věnována i problémům zdraví. Přednášející vychází ze zájmu posluchačů, odpovídá na písemné dotazy. Účast není ničím omezena, vstupné je dobrovolné. Na závěr přednášky se můžete přiladit k biotronickému působení pana Tomáše Pfeiffera. Termíny a místa konání přednášek najdete na: www.dub.cz
Informaci připravila Lenka Látalová