Ronnie, snooker a my (1)
Magda píše...
Tak jako každý den za posledních pár týdnů, i dneska ráno mě vzbudil ptačí zpěv. No, psát „ráno“ je přehnané, protože nad Kokořínským dolem ještě ani nezačalo svítat, a psát „zpěv“, také není ten správný výraz. Byl to křik z plných plic. Když si představím, jak malé plíce má takový ptáček a kolik decibelů hluku vyprodukuje, je to úctyhodný výkon.
Odolala jsem pokušení převrátit se na druhý bok a spát dál. Ono to v tom rambajzu ani nešlo. Takže jsem vstala, uvařila si pořádný kotel čaje a pustila počítač. Plním svůj slib, co jsem dala Zdeně, že napíši první článek, kterým zahájíme vyprávění o snookeru, o Ronniem, o jeho životě a životě ostatních hráčů, o tom, jak si nás snooker našel, a jak jsme se našly my dvě spolu.
- Co říkáš Zdeni, nezapomněla jsem v tom výčtu něco? A budeme hodně intimní a nebo budeme v povídání jen klouzat po povrchu, abychom něco nezkazily a soustředíme se jen na převyprávění Ronnieho životopisu?
Co na to Zdena...
Magdi, dobré ráno,
je neděle, na vaření oběda je ještě čas, počítač jsem otevřela hlavně proto, abych našla nějaký nový recept na úpravu kuřecích prsou a samozřejmě jsem zabrousila na všechny stránky týkající se snookeru. Teď v době konání Mistrovství světa je pořád plno novinek. Přemýšlím nad otázkou, zda budeme jen klouzat po povrchu, nebo se hodně otevřeme. Asi tomu necháme volný průběh. Myslím, že časem narazíme na věci, ke kterým se budeme chtít vyjádřit podrobněji a taky přiznat, jak nás osobně zasáhly.
Taky přemýšlím, jak přiblížit jednoduše pravidla, aby i ten kdo se se snookerem nikdy nesetkal věděl, o čem vlastně mluvíme. Zda odkazem na některé snookerové stránky, nebo popis toho, co si myslíme, že je pro diváky důležité. Máš o tom nějakou představu?
- Dáváš mi při neděli záludné otázky, jednodušší bys tam neměla? :-)) Myslím, že bych moc odkazy na další stránky nedávala a to z prostého důvodu. Chceme si o snookeru s lidmi povídat, ne je poslat jinam. Konec konců, kdo je sólista a šlo by mu jen o ten snooker a ne o naše články, jistě si dobře poradí sám a odkazy si najde, to není problém. A co kuřecí prsíčka povedla se?
Kuřecí prsa se povedly, naplněné, obalené v trojobalu, zalité šlehačkou a upečené.Ale 
psát máme o něčem jiném, že?
O snookeru, nebo o Ronniem O´Sullivanovi? Snookerem to začalo. A náhodou. Ani jedna z nás nevěděla, na co se to vlastně v televizi dívá. Že je to kulečník, jsme poznaly. A že to hraje člověk, který to umí. A který má velké kouzlo osobnosti.
Teprve časem jsme začaly chápat pravidla, znát termíny turnajů a poznávat hráče. I díky internetu jsme poznávaly víc. Tam jsem se také dozvěděla, že ten charismatický muž má za sebou nelehký život a napsal svoji autobiografii. Přes internetové knihkupectví jsem si ji objednala, přišla asi za šest týdnů. Trvalo mi týden, než jsem ji zhruba přečetla. A pak se k ní vracela a překládala se slovníky detaily.
Další náhoda byla, že jsme se spolu potkaly my dvě a zjistily, že jsme spřízněné duše. Nebo dvě potrhlé ženské? Pod heslem snooker mi ve vyhledavačí vyjely stránky SeniorTipu a na nich diskuse, kterou jsi nedávno rozjela. A brzy následovala tvoje žádost o přeložení knihy, nebo některých zajímavostí. Protože ale moje znalost angličtiny není tak dobrá a stále mi unikají detaily, rozhodla jsem se tu knihu převyprávět. Některou část podrobněji, některou stručněji.
Knížka, o které zde budeme mluvit se jmenuje RONNIE a napsal ji Ronnie O´Sullivan ve spolupráci se SimonemHattenstonem, což je novinář působíci v anglických novinách The Guardian.
Ronnie O´Sullivan byl snookerové zázračné dítě, když v deseti letech nahrál prvních sto bodů. Jeho velký talent a styl z něj udělaly "Lidového šampióna." V patnácti letech se stal nejmladším hráčem který nahrál 147 bodů, v sedmnácti letech se stal nejmladším vítězem bodovaného turnaje.
V roce 1997 zahrál nejrychlejších 147 bodů v historii a v roce 2001 upevnil svůj legendární status ziskem titulu Mistr světa. Tento titul obhájil i v roce 2004. A přesto žije život plný bolesti a smutku.....
