Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ingrid,
zítra Otýlie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (než bude zprovozněna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
 
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
 
Zázračné uzdravení
Když moje technické vlohy nedošly uplatnění, rozhodla jsem se pomáhat trpícím a své další dny věnovat medicíně. Byla jsem totiž již starší, a tudíž moudřejší - táhlo mi přece už na pátý rok. Nebyla jsem žádný individualista, a proto jsem se rozhodla pro týmovou práci. Mou nepostradatelnou asistentkou se stala moje věrná kamarádka - vrstevnice Julinka ze sousedního domu. Svou moudrost a rozvážnost jsme projevily už tím, že jsme bezhlavě nezačaly léčit hned lidi.Vzaly jsme to přes zvířátka, ještě přesněji - přes hmyz...
Jednoho krásného dne na začátku léta jsme s Julinkou stály na jejich zahrádce u dvou trsů rozkvetlých pivoněk a špekulovaly jsme, jak by se opadané hedvábné lístky daly co nejlépe využít. Vtom jsme si všimly, že na bílých lístcích spočívá nehybné tělíčko berunky - sluníčka sedmitečného. Ležela tam v oboře, nožky měla nahoře (či lépe - složené na bříšku) a úspěšně dělala mrtvého brouka. Asi ve skrytu své hmyzí dušičky doufala, že tím odvrátí naši nevyžádanou pozornost a pak si klidně odletí... Jenže to nás neznala! Okamžitě se v nás probudily samaritánky. Z opadaných lístků bílé pivoňky jsme vytvořily postýlku jako pro princezničku a berunku do ní uložily. Teplotu jsme jí změřily jehličkou stříbrného smrčku a další okvětní lístek posloužil jako šálek, do něhož jsme načepovaly kapku léčivé rosy. No a protože v trávě rostl i jitrocel, jehož léčivé účinky jsme znaly díky básničce o polámaném mravenečkovi, dostala berunka i jitrocelový obklad. Tolik péče jsme jí věnovaly, a ona se ani nepohnula! Už jsme pomalu propadaly beznaději, když mě osvítil spásný nápad: Maminka má jistě v zásobě nějaký aspirin, kterým léčívala moje dětské teploty. Vyprosím na ní jeden, rozpustíme ho ve vodě a on berunce jistě pomůže!
Z odborných úvah nás vyrušily hlasy našich maminek. Oběd byl na stole, takže jsme berunku musely na čas opustit. S Julinkou jsme se domluvily, že hned po obědě budeme pokračovat v léčbě. Maminku jsem neprodleně informovala, že budu nutně potřebovat jeden aspirin, a podrobně jsem jí vysvětlila, jak hodláme berunku vyléčit. Maminka neprotestovala, jen mi poradila, abych se po obědě šla na berunku napřed podívat. "Třeba se jí ulevilo už po tom jitroceli a zbytečně byste jí vnucovaly ne právě chutný aspirin," vysvětlila mi.
Hned po obědě jsem mazala k sousedům na zahrádku, až mi velká mašle na vrcholku hlavy poskakovala. Již z dálky jsem viděla, že Julinka obědvala rychleji. Ale co to? Stála  nějak zkroušeně a rozpačitě pohlížela směrem ke mně... Když jsem došla až k ní, beze slova mi ukázala na berunčinu postýlku. Vykulila jsem oči. Postýlka byla prázdná! Začaly jsme prohrabávat i ostatní lístky, ale po berunce jakoby se země slehla. Sedly jsme si do trávy a nešťastně koukaly jedna na druhou. A tu mne to napadlo! "Julinko, my jsme ale hloupé! "vyskočila jsem." Vždyť berunce se po našem léčení tak ulevilo, že je úplně zdravá a sama odletěla domů!" I Julinčina tvářička se rozzářila radostí nad tím, jak jsme berunku úspěšně vyléčily.
Vzaly jsme se za ruce a uháněly tu novinu zvěstovat maminkám - napřed té Julinčině, protože berunka byla přece na sousedovic zahrádce, a patřila tedy sousedům, a potom té mojí...
 
Míla Nová
Další články autorky:
Koupejte se na místech k tomu určených!
Bráškovy vejšplechy
Není nad slušivý sestřih...
Nesušte se u sloupu!


Komentáře
Poslední komentář: 07.05.2007  23:27
 Datum
Jméno
Téma
 07.05.  23:27 Mila Pro Olu a Polárku
 07.05.  10:58 Ola
 06.05.  17:11 Polarka
 05.05.  23:27 Mila Díky! :-))
 05.05.  14:31 hera
 05.05.  08:37 janina
 05.05.  08:27 Magdalena
 05.05.  07:40 VlastaV
 05.05.  00:40 Jana Vesuvanka :-)))