Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Metelice
(ve vzpomínkách...)
 
Už je to zase tady. Zima, sníh, mráz – přišla ta nejkrásnější zima. Chalupy se zachumlaly do bělostných záplav, z velikánských bílých ploch vykukovaly jenom kouřící se komíny a od chalupy k chalupě šněrovaly vyšlapané chodníky. Krajina ztichla a ze všech stran bylo slyšet jenom štěkající psy a někde i skotačící promrzlá děcka. Z počátku bylo všechno jako by nadýchané,  sněhové chmýří  se dalo i rozfoukat. A potom přišel mráz a všechno ztuhlo a bylo ticho mnoho dnů . Až najednou uprostřed noci jako by  z ničeho nic začalo ve stromech hučet. Jenže ono to nikdy nebylo tak z ničeho nic, ale už den předem muselo sluníčko do ruda zapadat, aby se rozfoukal sice jižní, ale přesto velmi studený vítr. V Trojanovicích padá s hradby hor a jeho neurvalá síla se rozmělní až někde před Frenštátem.
 
Nečas, kdy by člověk ani psa nevyhnal, trval někdy i tři dny. Maminka, která se na začátku dvacátých let přivdala do Trojanovic jen z lehce drsné Drahanské vysočiny, už o tom vědìla své. Než si zvykla, že vítr padající z Radhoště má daleko větší sílu, než ten drahanský, aby neslyšela ten hukot, vzala děcka a zalezla s nimi do peřin.
 
V takové slotě v opravdové metelici se nemusela neúčast ve škole ani zdůvodňovat, protože bůhvíkam by nás ten silný vítr zahnal. Překvapila-li nás metelice během vyučování, nepustil nás pan řídící dříve, dokud si děcka rodiče nerozebrali.
 
Venku se čerti ženili, Meluzína skučela v komíně a já jsem sedávala u kamen. Najednou mi to přece jenom nedalo, protože od malička jsem vítr milovala. Snad právě ten, který sebou rval všechno, sníh vydřel až na oranici a do hněda zbarvený ho poskládal do velikých závějí. Drobounké jehličky sněhu navál do mezer mezi okny, do všech skulinek a všude tam, kde něco nedoléhalo.
 
Největší závěj – my jsme říkali „zámět“ – byla pod naší chalupou. Nevím, jak byla vysoká, ale měřeno mým dětským metrem, vyrovnala se hřebenu střechy. Dokonce si pamatuji, že se jednu zimu pro kolemjdoucí prokopal tunel.
 
Když se vítr rozfoukal nejvíce a meluzína skučela co nejúpěnlivěji, nastal můj čas. Navlékla jsem na sebe maminčin starý kabát, sahající mi až na paty. Kolem krku jsem omotala žinylkový šálek – ten jsem, velmi nerada, musela nosit za velkých mrazù do školy - a někdy jsem si ještě od stařenky vypůjčila velký károvaný vlňák. Takto vystrojena jsem se vydávala do boje s metelicí. Chvíli jsem postála na verandě, kde už to protahovalo skoro jako venku a potom jsem vykročila do nepohody. Cíl jsem měla vždycky stejný: hřeben oné nejvyšší závěje pod chalupou. Tam jsem se odhodlaně postavila zachumlaným čelem proti větru a stála jsem tam tak dlouho, dokud jsem nepromrzla. Bylo to dobrodružství, ale bez nebezpečí. Stála jsem ve veliké zimě, vítr mě srážel s hřebenu závěje, ale chalupa byla pořád na dohled i představa teplých kamen a ještě teplejší maminčiny náruče.
 
S pomyšlením na ony velikánské zimy mého mládí či dětství, a to potvrdí každý dospělý, že za mlada byly zimy větší a léta krásnější a teplejší, přemýšlím o tom, jak chatrně jsme bývali do veliké zimy oblečení. Základ tvořilo „triko“, které se zapínalo na zádech. Místo punčocháčů punčochy jen nad kolena upnuté do „haltů“, nějaký kabátek vždycky po starší sestře, samozřejmě, že bez teplé vložky, ale teploučké rukavice až po loket z dílny maminčiny, rovněž tak svetřík několikrát přeplétaný, ale s náročným vzorkem. A k tomu „výletu“ na závěj ještě navrch maminčin kabát. Nevím, jestli ten prožitek by byl stejně dobrodružný pro moje vnoučata nastrojená do teplých kombinéz a sněhulí. Ta by tam určitì postrádala televizní obrazovku.
 
Hana Juračáková
 


Komentáře
Poslední komentář: 04.01.2011  19:04
 Datum
Jméno
Téma
 04.01.  19:04 wiki
 04.01.  14:24 vomod
 04.01.  04:01 Bobo :-)))
 03.01.  16:41 EvaP
 03.01.  15:43 Dixi
 03.01.  08:09 venca
 03.01.  07:12 Lenka
 03.01.  00:53 Miroslav Sígl Hezky napsané