Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Duševní pochody rostlin
Dne 1. srpna 1956 se v lesním porostu německé strany Šumavy prodíral Heinz-Jurgen Fuchs, třiatřicetiletý úředník z Mnichova. Lékař mu předepsal mnohahodinové procházky v přírodě, aby se fyzicky unavil na čerstvém vzduchu a poté zdravě spal.
Fuchs totiž trpěl nespavostí v důsledku zvýšené úrovně neuroticismu. Laicky řečeno, byl příliš přecitlivělý a vnímavý na jakékoli podněty. Praskání nábytku vnímal jako rány z pistole, let komára pro něho představoval útok srovnatelný s hloubkovým náletem tryskové stíhačky. Při toulce lesem najednou zaslechl jemný a tenký pláč, jako by plakala maličká panenka. Vydal se po hlase. Došel na paseku, kde ležel strom, který nápor větru srazil a zlomil v půli. Z rozdrceného kmene vytékala míza. Kořeny stromu byly napůl vyrvány, napůl ještě spočívaly v zemi. Nikde v okolí nebylo ani živáčka, jen strom ležel na pasece a plakal bolestí. Dr. Fridrich Wohler z Mnichova nepředpokládal, že by Fuchs trpěl halucinacemi a bludy. Vyšetření v tomto smyslu shledal jako negativní. Podle Wohlerova názoru však Fuchs dešifroval ve svém okolí takové podprahové i nadprahové podněty, jež jsou normálně lidským smyslům zcela odepřeny. Slyšel například zvukové kmitočty, které vnímají jen kočky či psi a viděl v naprosté tmě. Dr. Fridrich Wohler proto nevyloučil ani možnost, že Heinz-Jurgen Fuchs slyšel plakat umírající strom. Fuchsův případ inspiroval některé německé specialisty k experimentům s mimosmyslovým vnímáním. Například doktor Tetmajer-Przerwa změřil za pomoci citlivých virgulí v rukou senzibilů, že i pokojové rostliny mají okolo sebe zvláštní energetický obal - auru, podobně jako člověk a ostatní živočichové. Rostlinná aura byla porušena, pokud se rostlina necítila zcela zdráva, trpěla suchem či nadměrným zaléváním, nebo se cítila ohrožena. Asistentka dr. Tetmajera-Przerwy dostala za úkol ohrožovat velice odolnou rostlinu, již většina lidí nazývá bláznem. Asistentka ji pojmenovala Elza. Každé ráno, po sedm dnů, ubližovala Elze ostrými nůžkami, odstřihovala jí listy a zraňovala ji na hlavním stonku. Tetmajer-Przerwa zjistil, že Elza reaguje poděšeně, kdykoli se k ní asistentka přiblíží. Elzina aura se vychylovala proti asistentce, jako by vytvářela ochranný štít. Dr. Tetmajer-Przerwa se svými experimenty pokračoval i v průběhu šedesátých a sedmdesátých let. Ujistil se v tom, že rostliny vnímají podněty zvenčí a reagují na ně mnohdy stejně citlivě jako živočichové a člověk. Prokázal, že stromy v lese doslova umírají hrůzou, kdykoli se s pilami přiblíží lesní dělníci. Pláčou bolestí, jsou-li podtínány. Dokonávají ještě mnoho dnů po svém pádu v bolestivé agónii. Pokojové rostliny naopak milují ty, co je ošetřují a zalévají, jsou lhostejné k lidem, kteří okolo nich procházejí, nemají rády alkoholiky a kuřáky, bojí se dětí a zvířat, protože jsou nevypočitatelní. Tetmajer-Przerwa našel své žáky a následovníky. Mnozí z nich předpokládali, že vše živé na zemi, a tedy rostliny i živočichové, jsou nadáni vnímáním a následnou analýzou vnímaného také v obecných kategoriích dobra a zla. Američan Powers z michiganské univerzity, jenž byl za rok 1984 nominován pro udělení Nobelovy ceny za biologii, však zašel ještě dál. Formuloval hypotézu, že rostliny nejen vnímají a projevují záporné a kladné city, ale rovněž i elementárně zobecňují (zobecňování = myšlení). Aby prokázal tuto svoji hypotézu, pěstoval a vzdělával rostlinu Hedera helix - liánu z čeledi břečťanovitých, v Evropě známou jako břečťan. Přivezl si ji z výzkumné cesty po Istrii. V hájcích nedaleko Puly tato liána hubila staleté pinie a doslova kosila tyto mocné kolosy, které zde zajišťovaly už po staletí ekologickou rovnováhu. Rostlinný dravec Hedera helix začínal růst v sousedství pinií jako maličká rostlinka, nenápadně se pnul okolo kmene stromů, ale v průběhu několika let jeho křehké stonky zesílily, rozhojnily se a nakonec obchvátily kmen i korunu své oběti liánami silnými jako mužská zápěstí. Z jediné rostlinky vyrostly většinou čtyři páry škrtičských rukou. Strom pak živil pouze svého parazita, onemocněl a bez schopnosti sám si pomoci od agresívního nepřítele posléze zcela odumřel. Powers svoji rostlinku nazval Trifidem. Měl se čile k světu. Rychle se ujal v květináči a posléze byl přesazen do skleníku, aby měl ke svému růstu a projevům ideální podmínky. Powers vytvořil v jeho blízkosti citlivé elektromagnetické pole, jehož proměny mohl spolehlivě měřit vysoce citlivými přístroji. Během let 1986 až 1991 vyrostl z Trifida dospělý jedinec, reagující na celou řadu Powersových podnětů prostřednictvím důmyslných přístrojů. Powers o těchto reakcích vedl zápisy, jež zabraly stovky stran. Dozvěděl se, že Trifid není ve skleníku spokojen. Nemohl se zcela rozvinout - chyběly mu mocné oběti. Dne 13. července 1991 získal dr. Powers od svého vězně nezvykle složitou zprávu. Její vyhodnocení zabralo celý týden. Když zprávu nakonec rozluštil a transponoval ji do lidské řeči, užasl. Pusť mě ven!  žádal Trifid nesmlouvavě.
Karel Burdík
 

Ukázka z knihy  P. Franka  - Záhady posmrtného života - doporučuji



Komentáře
Poslední komentář: 24.09.2006  14:57
 Datum
Jméno
Téma
 24.09.  14:57 Honza Urban Nesmysl
 18.08.  08:13 emach pro Vlastu
 17.08.  11:08 Vlasta Jsem na rozpacích
 17.08.  10:54 janina