V mých osmdesáti letech je Albert mým nejlepším přítelem. Je stále přítomen, ale nevnucuje se. Povídáme si o všem možném, ale jen když po tom toužím já. Malujeme spolu obrázky, ale jen podle mé fantazie.
Píšeme dopisy, povídky ze života, vzpomínky, ale jen z mé hlavy. Hrajeme i karty a čteme spolu noviny. Navštěvujeme knihovny a výstavy, za každého počasí, umíme najít odpověď na každou otázku čtyřiadvacet hodin denně, posloucháme muziku podle vlastního gusta a někdy pozveme k debatě i někoho třetího.
Albert, to je můj počítač.
Alenka a Olinka
Alenka po zdařilém obědě vyjmula z úst zubní protézu a odložila ji na stůl, aby nechala odpočinout otlačeným dásním. Zubní protéza nějak spadla na zem a ona, ve strachu z toho, aby ji nesežral přítomný pejsek, začala ji, lezouc po čtyřech, usilovně hledat.
Ovšem Alenka, protože špatně vidí, vzala ku pomoci špatné brýle. A tak se stalo, že zuby našla jen díky tomu, že ji začaly tlačit do pravého kolena.
Aby se uklidnila, pustila si TV (!!!) ale dorazilo ji, že obrázky jsou bez zvuku. Nevšimla si totiž, že při hledání zubů se špatnými brýlemi jí z ucha vypadlo naslouchadlo.
To pobavilo paní Olinku. A hle, po půl roce :
Olinka čím dál hůře slyší, bude to chtít naslouchadla, čím dál hůře vidí, bude to chtít nové brýle, čím dál hůře se pohybuje, bude to chtít hůl (později vozejk), zapomíná a škobrtá a ještě se tomu směje.
Ta teda dopadne !
Dnes na louce
Ještě nedávno byla louka samý sníh a led, potom nějak rychle rozkvetly pampelišky a trnky podél trati. To byla opravdová krása. A vida, je po pampeliškách a na louce je plno kvítí, které znám od vidění, ale pojmenovat umím sotva třetinu.
CO JÁ BYCH CHTĚLA VŠECHNO STIHNOUT :
toužím vzít atlas květin a atlas trav a v klidu si hledat jak se co jmenuje. Já nikam nespěchám, to je vidět i v mé domácnosti, ale čím dál méně stihnu i to, co by mě těšilo. A léta běží.
V sobotu sejde se v hospodě U hrušky moje maturitní třída po padesátidvou letech a budou se divit, že tam nejsem. Ale jako bych tam byla.
Pánové se ožerou jako posledně, spolužák poslanec bude se snažit probírat politickou situaci, věčná diblička se bude hihňat a svádět pány ještě trochu střízlivé. Mezitím stihnou minutu ticha za zemřelé spolužáky, vyfotěj to všechno a bude konec.