POVÍDAČKY (15) Dopisy Dopis od bratra:
Milá sestro! Hodinu Ti píši dopis, na něco jsem máknul, vše se vymazalo a tak nic na počítači dnes psát nemohu a taky jsem již v časové tísni.
Tak promiň, alespoň přikládám fotky ze svatby. Tvůj dopis nedošel.
Dopis pro bratra:
Milý bratře! Fotky ze svatby došly.
Ale došel také můj dopis pro Tebe, zkrátka vrátila ho pošta zpátky s poznámkou ADRESÁT SE ODSTĚHOVAL!
Posílám Ti ho v nové obálce znovu, spolu s dalším dopisem. Jestliže ho pošta opět vrátí, je jasné, že vše se vymazalo nejen na Tvém počítači.
Podívej se prosím, zda nemáš také vymazanou ceduli u vstupních dveří!
Hovor s profesorem „L“ v roce 2005 Po mnoha letech hovořila jsem telefonicky s dávným přítelem Lukonskim.
Pan profesor píše romány a na universitě přednáší předmět „tvůrčí psaní“. Liboval si, že za prospěch studentů nenese žádnou odpovědnost, protože, jak kreativně psát, se zkrátka naučit nedá.
Nabídl mi ze známosti členství v „Souručenství nepíšících spisovatelů“.
Mohla bych dělat pokladníka což je snadné, protože Souručenství nemá žádný kapitál. Členské příspěvky jsou totiž dobrovolné a tak neplatí nikdo nic. Mimořádně neaktivní členové se mohou za určitých okolností stát nesmrtelnými …
Svěřil se mi, že by rád vystoupil z lidové strany, kam se přihlásil za tuhého komunizmu, ale neví, kde je příslušný sekretariát. K lidovcům se tehdy dal z vypočítavosti: aby ho komunistická strana nemohla lákat do svých řad. Považovali ho za cvoka a skutečně mu dali pokoj.
Všelijaká nebezpečí
Sluchově postižený obvykle bývá i jinak postižen, neboť tělo chátrá všestranně. Hrozí tedy i nebezpečí pádu, o čemž už taky něco vím. Dokonce se může stát, že padající hlušec strhne s sebou nechtěně i svého druha a válejí se pak na zemi oba.
Z toho může vzniknout dominový efekt, kdy nějaký obětavý spoluobčan přispěje jim ku pomoci, ale neuzvednuv je, strhne si hák a je odvezen do špitálu s nimi v jedné sanitce. Když je pak páčejí saniťáci z vozu ven, poškodí jim těla ještě více a nevědouce, co dál, prchnou od nich pryč. A již, hle, dostaví se policie, aby vyšetřila hromadné ublížení na těle.
A tu se probere onen původně obětavý občan a dá policajtovi ránu, až je tento v pánu. A už tady máme vraždu. Zuřivý obětavec ocitne se v cele nešťastnou náhodou spolu s cizincem, a, ouvej, v noci se oběsí na prostěradle. A již tu máme (sebe)vraždu a ministr se táže, co je to za pořádek?
Je obviněn onen cizinec; ovšem se ozve tamní ministr a začnou startovat bojové letouny, protože práva každého občana jsou svatá, i kdyby při tom měl zařvat celej národ. To by tak hrálo, sahat na práva cizinců!
Panebože, kam jsme se to dostali od jednoho hlušce?