Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Asi nejsem duševně zdráv
 
V poslední době mám velké obavy o svoje duševní zdraví. Dokonce si chvílemi myslím, že nejsem normální. Tento pocit pramení z poznání, že oproti ostatním – normálním – lidem, a předpokládám, že lidé kolem mne jsou normální, neboť nežiji ani ve specializovaném ústavu v Kosmonosích či Bohnicích, ani v bájném Kocourkově, že v hromadných sdělovacích prostředcích není něco v pořádku. Zatímco všichni moji známí, členové rodiny, lidé v našem městě a, dá se říci, celý národ, hltají informace z televizních obrazovek, z časopisů, novin, plakátů a bilbordů, já se na ně dívám skepticky, bez nadšení, chmurně, ba dokonce zoufale. Především se to týká reklam.
 
Dovolte, abych pro ilustraci svého klinického duševního rozpoložení uvedl několik konkrétních příkladů:
1. Pohledná, hezky ustrojená a inteligentně vyhlížející maminka dává na obrazovce svým okouzlujícím dětem pamlsek a zasvěceně vykládá, že je v něm skvělá a zaručeně zdravá čokoláda a sklenice mléka. „Inu, proč ne, pro svačinku na výletě to nemusí být k zahození,“ myslím si a onu vychvalovanou tyčinku si kupuji. Jaké bylo ale moje překvapení – žádná sklenice, natož pak plná mléka, se ve alumíniovém, barevně potištěném obalu nenacházela, jen dvoubarevná přeslazená hmota, po níž se ubohým dětem zcela jistě kazí zuby.
 
2. Krásná „dvacítka“ se usmívá z obrazovky, natírá si obličej krémem a tvrdí, že stoprocentně a během čtyřiadvaceti hodin funguje proti vráskám. Kupuji tedy onen krém za pět stovek, aby si moje šedesátiletá manželka vyhladila tvář. Po třech týdnech, zatímco v ozdobné skleněné dózičce, obrazně řečeno, se z oné pětistovky krčilo jen pár haléřů, na tvářích mé ženy zůstaly vrásky beze změn.
 
3. Z tvrzení reklam na desítky různých intimek, tampónů a vložek s křidélky, krajkovým designem, heřmánkem a dalšími příchutěmi jsem nabyl dojmu, že bez nich je život nemyslitelný, neplnohodnotný, zkrátka nestojí za nic.
 
Třeba mi někdo poradí, ale já jsem doposud nezjistil, jak by můj život obohatily.
 
4. Reklamy na pivo jsou vytvořeny tak rozmanitě a výmluvně, že snad není nikdo, kdo by odolal. Ani já ne, ačkoliv pivo nepiji. Jeden z výrobců totiž v reklamě tvrdí, že s jejich pivem je o stupeň lepší zábava. Protože se rád bavím, koupil jsem si basu oněch piv. Strávil jsem s nimi večer a musím, bohužel, konstatovat, že jsem se vůbec nebavil.
 
5. Už deset, možná dvacet let – utíká to neskutečně – slýchám, že nové prostředky na mytí nádobí jsou koncentrovanější a účinnější. Kdyby tomu tak skutečně bylo, už by se dávno musely prodávat nikoli v lahvích, ale v kostkách o tvrdosti diamantu a jejich použitím by slézala z porcelánových talířů glazura a z hrnců smalt. Navíc veskrze sympatická hospodyňka v televizní studiové kuchyni vezme houbičku navlhčenou několika kapkami onoho kouzelného prostředku a z pekáče či pánve se silně zapečenými usazeninami tuku udělá jedním lehounkým setřením opět se lesknoucí nádobí. Zkusil jsem to mnohokrát. Zřejmě jsem ničemnej, neboť já musel svoje kastroly drhnout drátěnkou a pískem, a to i když jsem na ně vylil čtvrt lahve inzerovaného koncentrovaného a účinnějšího prostředku.
 
To je jen několik málo příkladů zapříčiňujících mé duševní rozpolcení.
 
Rozhodl jsem se navštívit odborníka, který by mi poradil, jak se svých paranoidních stavů zbavit. Telefonicky jsem si dohodl návštěvu a následující den zazvonil u dveří s cedulkou MUDr. PhDr. Arnošt Kodýtek, MBA, PhD. Otevřela mi blondýna jako vystřižená z reklamy na jogurty, pozvala mne dál. Vešel jsem do předsíně. Otevřenými dveřmi jsem nahlédl do velké psychoterapeutovy pracovny. Seděl v pohodlném křesle ze známého obchodního řetězce a jeho oči se vpíjely do obrovské plazmové obrazovky, na níž ve Full HD rozlišení na módní přehlídce mladý muž vytahuje z pod saka plastovou láhev s barevnou etiketou a tvrdí, že modelčiny rudé šaty byly vyprány právě touto značkou pracího prostředku.
 
Práskl jsem dveřmi a zbaběle utekl. Cestou domů jsem si koupil v železářství obyčejnou sekyru, na kterou jsem nikdy neviděl žádnou reklamu. Doufám, že na kousíčky rozsekaná televize bude tím pravým lékem na můj problém.
 
Jan Řehounek
 
* * *
Ilustrace © František FrK Kratochvíl

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 18.10.2018  12:06
 Datum
Jméno
Téma
 18.10.  12:06 ferbl
 18.10.  11:20 Von
 18.10.  07:52 Bobo -:)))