No napadlo mi, že je teď pořád všude slyšet o finančních problémech, o plánování, o šetření, že bych mohla povědět taky něco o financích - a problémech v rodině mých rodičů a později i mé - no a taky o jedné roztomilé nezodpovědné ženušce.
Lulu za dvacet
V každé rodině se vypráví spousta krásných historek a vytváří to takovou zvláštní tajnou řeč, která je té rodině tmelem, tajným kódem, momentem sounáležitosti. V rodině mého druhého muže Jana se třeba vzpomínalo na kachní historii.
To bylo tak. Hospodyně zavařila novou úrodu švestek a jak to chtěla ukládat do komory, vidí v policích od "loňska" ještě nějakou sklenici starou. Kouká, sákryš, ono to zlihovatělo! S lítostí mrskla obsahem na hnůj a šla po práci. K večeru zavírá drůbež a kachny nikde. Našli je, ubohé mrtvolky, poblíž hnojiště. Hospodyně zaplakala. Za jeden den tolika škody! A aby se aspoň nějak zužitkovaly, honem je oškubala a holá tělíčka hodila zpět na hnůj.
Ale jaké bylo po ránu překvapení! Po dvoře se s nářkem ploužily oškubané příšerky. Milé kachničky se probraly z pořádné opičky a teď žalovaly světu, jak tu s nimi naložili. A do stejného nářku se dala hospodyně. Podzimek byl sychravý, zima na krku a co s holými kachnami. A tak se po vsi posháněly klůcky, ženské se sešly a za hlasitého smíchu ponašívaly kachnám slušivé oblečky. A tak si toho roku po dvoře u Vencovských špacírovaly kachny puntíkované, kárované i jinak vyšňořené.
Vůbec v té rodině bylo obracení každé koruny samozřejmostí. Honza byl odmala zvyklý běhat přes půlku Pardubic na nákup tam, kde se něco dávalo o krejcar levněji. A nadosmrti zůstal poznamenaný tendencí šetřit. Takže také vedl rodinnou knihu útrat. Ono nám nic jiného nezbývalo při čtyřech dětech a našich platech, než aby aspoň jeden z nás byl důkladný. Protože v tomto punktě jsem já byla jeho velkým trápením. Naši si totiž taky takovou knihu vedli. Otec mámu denně trápil pro každý halíř a den co den se nad ní hádali. Takže já jsem takové přehledy nenáviděla a nikdy žádný nevedla.
Z toho mého nevztahu k financím se nakonec vyvinulo, že nakupoval Honza. Už proto, že já si ani při dobré vůli nezapamatuji až domů, co jsem kde utratila.Když už se to neštěstí stalo a nakoupit jsem byla já, napsal Honza s povzdechem jakoukoliv pravděpodobnou částku a vyčítavě na mne koukal. Ale co, žili jsme s úsměvem a to bylo důležité. I ty velké rány osudu jsme dokázali přijímat se vztyčenou hlavou a když toho bylo nějak moc, tak jsme se v rodině na sebe koukli a vždycky to někdo začal - dali jsme se do báječného smíchu.
Když jsem tyhle historky o pořádných manželích a jejich útratných ženách vyprávěla své kamarádce, oplatila mi to báječným příběhem svého strýčka, který byl velice na peníze a mořil svou ženu přesným účtováním. A tetička - roztomilá osůbka, která si z morouse nic nedělala a přesto ho měla ráda - se mu jednou snažila udělat radost. Vrátila se z města a na stůl položila lísteček:
- lulu na WC - 0,20 halířů
- různé - 1.500 korun
Naďa Vencovská
Další články autorky: