Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zora,
zítra Ingrid.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Splněné přání po 49ti letech - 3 
Průjezd Moldávií
 
Než začnu malé drama, chtěl bych se zmínit o Ukrajinské měně. Na Ukrajině se platí Hřivnami, které jsme doma nesehnali. Za 100 dolarů dostanete v bance 468 hřiven.
 
Na Ukrajinsko - Moldavskou hranici jsme přijeli okolo 22hod. Už když jsme jednali s Ukrajinskými celníky bylo mi divné, že se nějak zvláštně tváří. Zdálo se mi, jako bych v jejich očích viděl údiv, že do Moldávie vůbec jedeme. Také se nás celník ptal, co tam chceme dělat. Odpověděli jsme mu popravdě, že si krátíme cestu na Zakarpatskou Ukrajinu. Pokýval nedůvěřivě hlavou a zvedl závoru.
 
První co nám  v Moldávii dali bylo celní prohlášení a šoféra si vzali do kukaně. Poprvé, když se vrátil, vyzvednul si od každého 50hřiven - na vstupní vízum.
Odešel, nic moc se nedělo a asi po čtvrť hodině, když přišel celý rudý a skoro nemohl mluvit, tak po nás chtěl po 5ti dolarech - poplatek za průjezd. Po odevzdání jednoho tiskopisu celního prohlášení nás laskavě vpustili do země zvané Moldávie.
S řidičem nebyla řeč. Když se uklidnil, tak nám začal vypravovat co se dělo na celnici. Vzali si ho tam do prádla.  Vyzpovídali ho a nakonec ho zkoušeli, jestli umí rusky. Roman trochu rusky umí, tak se ho ptali, jak to, že umí rusky. Prostě buzerace. Ještě se musím zmínit, že jsme měli dovolen jen tranzitní přejezd a na hranicích jsme se měli hlásit v 7.00 hod.
 
Počasí nám nepřálo, byla mlha a déšť. Nejhorší na cestování byly cesty. Nebyly nijak moc děravé, ale větší část nebyla označená jízdními pruhy. Orientace na takových cestách, ještě k tomu v mlze je dramatická. Šofér i já jsme leželi na předním skle. Já hlídal krajnici a Roman střed. Ještě, že byl nulový provoz! Zastavit jsme nemohli. Čas byl naším nepřítelem.
 
Zhruba asi 60km od hlavního města Kišiněva nás zastavila  závora. Přiběhli k nám uniformování muži. Jestli to byli celníci nebo policie se už nedozvíme. Okamžitě nám odebrali pasy a celní prohlášení. Vyzvali nás, abychom  je následovali. Na chodbě budovy nám přikázali, ať počkáme a potom vyzvali Zdeňka, ať vstoupí do kanceláře. Měl jsem v úmyslu jít s ním, ale bylo mi v tom zabráněno. Zůstal jsem sám. O Romanovi jsem vůbec nic nevěděl. Čekal jsem netrpělivě na chodbě. Asi za 20minut vyšel Zdeněk celý rudý  a aniž by mi mohl něco říct strčili mě do kanceláře. Seděl tam muž v uniformě, neurčitého věku. Vyzval mne, ať vyprázdním kapsy a všechno položím na stůl. Zajímala ho však jenom moje peněženka. Poznal jsem to na jeho očích. V tom jsem si vzpomněl, že při opouštění auta se mě jeden (budu jim říkat policista) ptal, jaký je kurz naší koruny k dolaru. Já jsem mu řekl (sice jsem se spletl), že za 1000 Kč je 16 dolarů.Bylo to štěstí - oni totiž ani nevěděli, že nějaké Česko existuje. Naše koruny je tímto sdělením nezajímaly.
 
Vrátím se opět do kanceláře. Policista mě požádal, abych vyndal z peněženky všechny peníze a přepočítal dolary. Místo v celním prohlášení napsaných 200 dolarů  jsem jich tam měl 325.
Nepsali jsme všechno, abychom je moc nedráždili. Toho se však chytli. Vyšetřující zavolal náčelníka. Začal mi vysvětlovat, že jsme porušili zákon. Peníze nám budou odebrány a za 15 dnů, že rozhodne soud, kolik nám bude vráceno peněz zpět. Mezitím do kanceláře přišel Roman. Já jsem se soustavně o dolary přetahoval s policistou. On je přitahoval k sobě a já zase zpátky. Prohlásil jsem velice slušně a zdvořile, že žádný protokol nepodepíšeme. Poznal jsem o co jim jde a já i Roman jsme náčelníkovi dali po 100 dolarech. Okamžitě jsme mohli odjet. Zdeněk byl odolnější – stálo ho to 200 dolarů.
Co nejrychleji jsme nasedli a odjížděli. Neujeli jsme ani 50m a opět nás zastavil uniformovaný mladík. Bylo na něm vidět, že je opilý. Přímo si řekl o úplatek. Tentokrát jsme nedali ani halíř. Stálo nás to 4 plecháče piv!
 
Ještě než jsme vjeli do Kišiněva, jsme měli problém s policii. Úplně nesmyslný problém! Na silničním, řádně označeném okruhu jsme měli odbočit doleva. Podle předpisu jsme okruh objížděli zprava. Jaké bylo naše překvapení, když na opačné straně začínala dvojitá čára u okruhu. Museli jsme jet rovně. Asi po 200m, kdy na cestě byl naprostý klid, jsme se otočili a přejeli dvojitou čáru. Na okruhu nás už čekal policista a samozřejmě hned Romana vzal do kanceláře a nakonec se dohodli na  našem posledním pivu!
 
Příjezd do Kišiněva byl podivný.Předměstí nebyla osvětlená. Orientace velmi špatná. Nemohli jsme najít výpadovku na hranici. Bloudili jsme skoro 3hodiny. Cestu nám vysvětlovali  policisté, tiráci, taxikář, nic platné. Když už jsme byli úplně zoufalí, jeli jsme kolem domku ze kterého vycházel mladý pár. Vyskočil jsem z auta a vysvětlil o co jde. Mladý muž nás pomocí svého auta vyvezl na správnou výpadovku. Ještě dnes jsem mu vděčný!
 
Na hranice jsme přijeli s tříčtvrtě hodinovým zpožděním. Celník opět dělal potíže. Vytáhl nějaké lejstro a chtěl abychom mu takovou dvoustranu (A4)  předložili. Když jsme mu řekli, že nic takového nemáme a nikdy jsme nic takového neviděli, sdělil nám, že se tedy máme vrátit. Bylo to na mrtvici. Po nějakém čase plynule přešel na poplatek 80 eur na osobu za projetí územím. Odporovali jsme, že jsme platili při vstupu na území a předložili potvrzení o poplatku. Ještě, že ho Roman měl! Uniformovaný člověk se nám (k mému údivu) omluvil a konečně jsme opustili Moldávii. Znovu celní prohlášení na Ukrajinu. Už jsme to měli natrénované…
 
9.00hod  - Vjezd na Ukrajinu, na tachometru 3510km.
20km za hranicemi krátký odpočinek a v 11.00 hod. odjezd do Jasině. Zdeněk vymyslel heslo pro tento den:“ MOLDÁVIE - OKRADENÝ ALE  ŠŤASTNÝ!!!
 
Na závěr tohoto povídání musím přiznat také naší chybu. V Jasině,  kde jsme měli jednodenní klid, jsem se dal do čtení pokynů a rad od našeho vedoucího (pozn. zůstal doma – onemocněl). Bylo tam napsáno a podtrženo - v Moldávii se nikdy nejezdí v noci! Dostali jsme pořádně za vyučenou. Žádné fotky. Bál jsem se o foťák.
 
Ilustrační fota jsou ze Sevastopolu, kde jsme zastavili za vesničkou Krásno Pěrekop a mezi rýžovými poli u mořského zálivu přenocovali. Další foto z těchto míst naleznete zde
 
V příštím povídání vás provedu po Zakarpatské Ukrajině a povím o kdysi dávno nám ukradené zemi.
 
František Blabla
Další články autora:
Splněné přání - 1
Splněné přání - 2


Komentáře
Poslední komentář: 20.07.2008  20:50
 Datum
Jméno
Téma
 20.07.  20:50 Vesuvanka
 20.07.  16:39 Lenka
 20.07.  15:53 Gabi-florka
 20.07.  09:52 her,vera
 20.07.  08:02 Karel