Moře a vidiny - 2
Na základě hezkých vzpomínek z předchozí dovolené v Egyptě jsme se rozhodli znovu se vypravit za sluncem k Rudému moři. Zájezd, který jsme si vybrali nabízel hotel přímo u moře s písečnou pláží, v sousedství dalších hotelů, obchodů a restaurací. Cestovní kancelář na internetu představuje hotel desítkou fotografii, jedna lepší druhé. A tak jsme natěšeni odjeli, já navíc s představou jak se podobně jako v Řecku oddám u moře snění ve kterém místo bohů a bohyň z řecké mytologie budou defilovat postavy z bible. Jenže, jak se říká, "člověk míní,.." a v tomto případě cestovka mění.
Po příletu na letiště v Hurgadě nám zástupce cestovky sdělila, že pojedeme zatím do jiného hotelu, po příjezdu do jiného hotelu již opustila formulaci zatím a bylo to.
Transfer z letiště byl již za tmy, takže až druhý den ráno jsme zjistili ke svému zděšení, že tento hotel je skutečně jiný, než ten, který jsme v Praze zaplatili a okolí je též velmi svérázné. Z uvedeného je myslím lehce pochopitelné, že na nějaká zasnění, vidiny nebylo ani pomyšlení, že tvrdá realita bylo jediné co jsem mohl vnímat.
A představte si, že i ta realita mi pomohla k objasnění některých mých pochybností, které jsem měl na základě příběhů z bible a historie Egypta. Abych byl konkrétní, mám na mysli odchod Židů z otroctví v Egyptě do země zaslíbené. Pod vedením Mojžíše přešli i Rudé moře, podle oficiální verze to bylo tak, že Mojžíš pomocí své hole docílil toho, že se vody rozestoupily a Židé přešli, poté se vody vrátily a zamezily pronásledování Židů faraónovými vojsky.
Mám trochu problém tu kouzelnou moc hole akceptovat, to je mi již pochopitelnější to vysvětlení židovského školáka, který na dotaz otce co se ve škole učili řekl : Pan učitel nám říkal, jak Židé pod vedením generála Mojžíše ustupovali z Egypta, pronásledováni generálem Faraónem. Když přišli k Rudému moři, tak generál odpálil atomovku, vody moře to odplavilo, Židé přešli a vojska Faraóna to potom zatopilo. Na dotaz otce,"takhle to pan učitel říkal ?" synek odpověděl : No takhle ne, ale kdybych ti to řekl jako on, tak tomu by jsi již vůbec nevěřil.
A představte si, že já po zkušenosti z tohoto hotelu mám třetí vysvětlení. Oni ti Židé zřejmě přecházeli v místech, kde je nyní tento hotel. Proč si to myslím? Vyzkoušeli jsme si to, šli jsme cca 300m od břehu do moře a pořád voda pod kolena, dál jsme nešli, jednak chyběl ten cíl - země zaslíbená a zejména po té chůzi jsme měli nohy potlučené o kameny a tak jsme se vrátili a pochopili, že zde si nezaplaveme, v moři nevykoupeme.
Také jsem měl doposud řadu otázek ohledně toho, jak otroci před mnoha a mnoha lety, bez nástrojů, nářadí, techniky mohli postavit taková veledíla jako pyramidy. No a díky pohledu z okna pokoje tohoto hotelu jsem leccos pochopil. On ten hotel byl totiž uprostřed staveniště a tak jsme měli výhled přímo časo-prostorový, nebo jak nazvat okolnost, že jsme viděli práci dělníků v ničem se nelišící od práce otroků před mnoha stoletími, na staveništi byli i "ubytováni ," pracovali ve dne i v noci, bosí, vše dělali holýma rukama, nabírali písek do hadrových věder, beton, namíchaný ručně s pomocí techniky - lopata pak ve stejných vědrech nosili po stavbě, pak kolem jednoho dělníka vybaveného něčím jako zednická lžíce mu další holýma rukama kladli maltu a cihly na zeď. Výsledek je pak docela pěkná stavba. Jen mě při tom pohledu na ty chudáky co pro obživu musí pracovat jako otroci napadlo, proč ti, co tak vehementně bojují za lidská práva na Kubě a v Číně, tak přehlíží tyto chudáky.
Ale nyní něco veselejšího ze současnosti. Kolem hotelů je nespočetné množství obchůdků a jejich majitelé se ze všech sil snaží získat zákazníky, snaží se je dostat právě do toho svého krámku. Mají dokonalé průzkumy o národnostech turistů v okolních hotelech a nacvičili si turisty oslovovat v jejich rodných jazycích. A tak jako v hitparádě národností vystřídali co do absolutního počtu turistů Němce, Rusy, tak i první oslovení je nyní v ruštině a následují oslovení v dalších jazycích. Po přihlášení se k česku následuje otázka v perfektní výslovnosti "jak se máš?" a většinou na utvrzení svých znalostí si i sami odpoví "dobře ". Většinou to moje dobře souznívalo časově s tím jejich, ale zaregistroval jsem od nich i odpověď "stojí to za h....." V duch jsem se pohoršil na krajany, kteří je naučili tuto neslušnost. Když jsem však během krátké doby odpovídal jako zaseknutý gramofon dobře, dobře, dobře,.....tak jsem pochopil ty méně odolné spoluobčany, že si ulevili neslušnou odpovědí. A to jsem nenašel odvahu zajít do obchodů, čekal jsem na manželku před obchody a obdivoval jak odráží projevy přízně a vyjednává si cenu za vybrané věci. To bych nedokázal.
Toto je však již zkušenost z jiného hotelu, vlastně z toho původního v Praze přislíbeného. Podařilo se nám po několika dnech docílit přestěhování. Smutné je, že přestěhováni jsme byli pouze my, neboť "jen ten dědek " si to nedal líbit, jen ten dědek odmítl být jako ovce, se kterou si cestovka může dělat co chce, vyžádal si jednání s arabským zástupcem cestovky a odmítl být obětí chladnokrevně promyšleného podvodu, spočívajícího v kalkulaci: Ošidíme levnějším hotelem každého turistu o cca 3000 Kč, (pro tuto sumu se nikdo soudit nebude), ale při 40ti hostech je to 40 x 3000= 120 000 Kč (tučný zisk navíc podvodem) pro cestovku.
Vychutnali jsme si pobyt v původně vybraném hotelu, podmínky nesrovnatelné s tím "náhradním", a tak, když hrála z hotelu hudba a slyšel jsem píseň "Don´t worry be happy ..." (nedělejte si starosti, buďte šťastní), tak jsem se na radu zpěváka Bobby Mc Ferrina snažil být happy, snažil jsem se namluvit si, že to byla hezká dovolená.
Mezi námi, na rozdíl od předchozích pobytů, kdy se mě tzv. faraónova pomsta (zažívací potíže) vyhnula, mě tentokráte faraón odchytl již v tom prvém hotelu, a držel se mě ještě po návratu do Prahy a nesetřásl jsem ho ani cestou na chalupu.
Kdybych měl tudíž upřímně odpovědět na otázku, jaká že byla tato dovolená, bylo by to něco mezi těmi dvěma odpověďmi co měli Egypťané na otázku - jak se máš…
Jaroslav Petřík