Celkem vlastnì o nièem
Silnièáøi opìt zaskoèeni, okna je tøeba zase umýt, v obchodech u¾ zase preludují koledy a já si øíkám, bóóó¾e, ten èas letí! U¾ zase je to tady!
Nìjak si nemohu vybavit, ¾e by v dobách mého dìtství u¾ koncem øíjna lákaly reklamy k nákupu vánoèních dárkù. Ono vlastnì kromì pana Vajíèka ¾ádné reklamy nebyly, na co taky, kdy¾ se všechno shánìlo pod pultem. 
Teï by jeden breèel!
A» se vrtnu kamkoliv, jest mnì podsouváno, ¾e bez tohoto prášku doèista doèista nevyperu, ¾e bez této panenky ratolest zhyne ¾alem, a kdy¾ èistit okna, tak jedinì tak, jak to jde té modelce vpravo. Ne té vlevo! Ta pou¾ívá „bì¾ný“ prostøedek na mytí oken, ta vpravo má ten pravý!
A já stejnì stále pou¾ívám obyèejnou okenu a nedám dopustit na diavu. Sidol se z regálù ztratil. Asi o hodnì pøicházím.
Pravda, nemusím èíhat kdy pøivezou banány èi mandarinky, nemusím uplácet sousedku, která prodává v textilu, aby špiónovala kdy pøivezou ty krásné dovozové svetøíky.
Místo toho zmatenì bloumám z obchodu do obchodu.
A kdyby jen to!
V supermarketech ztrácím pøehled, kudy jsem tam vešla, a kudy mám vyjít, a všude mì ubezpeèují, ¾e mají bezkonkurenèní ceny. Jsem bombardována dennì neuvìøitelnými novinkami a kdybych byla slabší povaha, tak tomu uvìøím.
Stejnì – kdy¾ u¾ vynalezli všechny ty zázraèné vìcièky, proè tedy celý národ není bez vrásek, všem plešatým nenarostou vlasy, celulitida není jen pøechodná týdenní zále¾itost, a proè se všem všechno neblýská – a bez námahy. On prý chodí po domácnostech nìjaký Mister Proper, a ten za vás všechno udìlá!
Kdy¾ u¾ se znavena útoky agresivních obchodníkù doplazím domù, ze schránky na mne vyletí jásavý slogan, ¾e jsem vyhrála tøi miliony. A na infarkt je zadìláno!
Lidé, prosím, øeknìte, zbláznila jsem se já, doba nebo nestaèím pøijímat nové trendy?
Jsem opravdu doèista „bì¾ná“ ¾enská, a èím dál víc mne to zaèíná rozèilovat. Mám pocit, ¾e mne nutí pøevtìlit se do role bezduché ovce, která koupí to, co se neustále omílá v televizi nebo to, co má nejvìtší fotografie s nejkrásnìjšíma sleènami, které dr¾í
- tu zubní kartáèek
- tu nový automobil
- onde zase mává svými hustými vlasy èi øasy
aby mnì ujistila, ¾e pokud si koupím to, co ona, budu také takové èi budu mít taky takové!
Jaké je pouèení a závìr?
Vlastnì ¾ádný.
Ani shrnout co tím chtìl básník øíci nelze. Je to jen tichounký vzdech. Myslím, ¾e celé všechno dohromady to nìkdy nìkdo nazval „konzumní spoleènost“.
Uvítala bych vaše rady jak se tomu bránit, jak to ignorovat, jak to bojkotovat, ani¾ bych vzbudila podezøení, ¾e jsem k nièemu nebo, ¾e jsem mrtvá.
Jindra Válková
PS: Dlouho jsem mezi vámi nebyla, ale znáte to, èlovìk míní a panbùh mìní:):):)
