Kalhotky, ga»ky, gatìèky, majtky, majteèky – takhle všelijak se ve Slezsku øíká tomu kousku obleèení, typickému pro „slabší“ polovinu lidstva. A pøesto¾e se tenhle pøíbìh ve Slezsku stal, výraz kalhotky je srozumitelný pro všechny ètenáøe.
Janina sestra byla výborná studentka a dostala se na stá¾ do Švýcarska. Ze Švýcar dovezla Janì dárek: nádherné, nadýchané a skvostné spodní kalhotky. Byly kouøovì šedé, úplnì prùsvitné s ozdobnými gumièkami kolem pasu a kolem stehen a pouze na nejintimnìjších místech byl jemnou výšivkou vyveden ozdobný kvìt tak, aby zde látka zakryla to, co zakryto být mìlo. V dobì, kdy v obchodì s dámským prádlem byly na výbìr jednu ¾luté a jedny bílé dámské kalhotky to byl prostì zázrak, skvost, prostì exkluzivní vìcièka. Jana byla nadšena, pochlubila se kamarádkám a kalhotky nosila jen pøi zvláštních pøíle¾itostech. Ubìhlo pár let, obchody se zaplnily zbo¾ím a švýcarské kalhotky zùstaly zapomenuty nìkde vzadu v prádelníku. Jana se vdala, mìla dìti a èas ubíhal.
Janin man¾el Valda pøišel jednoho dne se slavnostním výrazem ve tváøi“ „Jani, zvu Tì na ples“ Jana ho obdaøila hubièkou a radostnì odtanèila ke skøíni, jeliko¾ jí bylo jasné, ¾e nemá co na sebe. Ubìhl týden horeèných pøíprav a nakonec Jana stála pøed zrcadlem v dlouhé, hladké èerné sukni, dole zvonovitì rozšíøené, nahoøe k tomu kouøovì šedou nadýchanou halenku. Kdy¾ si vybírala prádlo, kdesi vzadu ji blesklo hlavou, ¾e k šedé šedá a vzadu z prádelníku vyhrabala zapomenuté kalhotky ze Švýcar. To je pøece staronová pøíle¾itost, ne? Jana s Valdou se koneènì vychystali a Valda si dal pár vìcí k Janì do kabelky, aby nemìl plné kapsy. A šlo se.
Na plese bylo pár spoleèných známých pøátel, ale hlavnì lidé z Valdovy firmy. Jana se líbila nejen Valdovi a tak šla z náruèe do náruèe ve víru tance. Hudba hrála i dávno zapomenuté melodie a rytmy. A kdy tak Jana ladnì kroutila boky do rytmu hudby, stala se pozoruhodná vìc. Guma je guma i ve Švýcarsku a zub èasu je neúprosný. Prostì gumièka v pase Janiných kalhotek ji¾ nepru¾ila a Janì se zaèalo rosit èelo kdy¾ si uvìdomila, ¾e kalhotky jdou neúprosnì dolù. Proto¾e mìla sukni ke kotníkùm a na nohou jen silonové pono¾ky, blí¾ila se neodvratnì ta chvíle, kdy kalhotky spadnou na parket. Gumièky na Janiných stehnech naštìstí ještì odolávaly a tak Jana cítila, ¾e kalhotky dr¾í pouze na nich a dál míøí dolù. Naštìstí tanec skonèil, Jana odbìhla – vlastnì opatrnì došla – na „dámy“ a kalhotky jako jediné logické øešení dala do kabelky. „Tøeba ty krasavice doma ještì spravím“. Janino svìdomí sice nebylo pøíliš klidné, ale suknì byla dlouhá, taneèníci si Janu pøes hlavu nepøehazovali a tak ples dotanèila „dole bez“ nebo jak se dnes øíká „naostro“. Pak cesta domù, milá noc po boku jejího pohledného man¾ela a Jana spala a spala.
„Co má tohle znamenat ?“ Janì se zdálo, ¾e slyší ne hlas, ale øev. Kdy¾ se jí podaøilo otevøít oèi, uvidìla svého zuøivì se tváøícího Valdu jak stojí nad její otevøenou kabelkou a ve dvou prstech svírá její kalhotky. Jana byla rázem vzhùru. Ne¾ ale dala najevo, ¾e je dokonale probuzená, dostala nápad. Vyskoèila z postele a slušnì silným hlasem zaøvala: „Ano, co má tohle znamenat? Rychle si vzpomeò, která krásná dáma se kterou jsi tancoval Ti tenhle suvenýr koupený beztak v nìjakém erotickém salonu darovala a Ty spros»áku ho ještì strèíš do mé kabelky! Není Ti hanba?“ Ten výraz, který se objevil ve Valdovì tváøí, se dá velmi tì¾ko popsat. Kalhotky nikdy na Janì nevidìl, v její kabelce byl bìhem veèera nìkolikrát a po tom mno¾ství šampaòského mu u¾ detaily vypadly. A jeho kolegové z práce byli schopni provést ještì horší ¾ert. Tak jen stál a zíral.
Co dodat. Jana byla velkorysá. Nechala Valdu ten corpus delicti vyhodit, uvolila se nechat pozvat na veèeøi a vzala si i tu kytici rù¾í na usmíøenou.
.jpg)
tomu kousku obleèení, typickému pro „slabší“ polovinu lidstva. A pøesto¾e se tenhle pøíbìh ve Slezsku stal, výraz kalhotky je srozumitelný pro všechny ètenáøe.
nemìl plné kapsy. A šlo se.