Doba předvánoční

Studovat katalogy dovolených v listopadu, nejpozději v prosinci už jsem si zvykla. Nakonec stejně jedu na dovolenou v tzv. akci LAST MINUTE. Někdy.

Stejně tak každý rok po vánočním maratónu si umiňuji, že dárky začnu kupovat již v srpnu, velký úklid budu dělat na jaře, když je slunečno, teplo a dlouho světlo, a vánoční cukroví si tentokrát nechám v předstihu upéct u vyhlášené cukrářky – stejně to umí lépe, než já.

Vydržím odolávat poměrně dlouho. Zatímco kolegyně, kamarádky a sousedky již mají pět druhů cukroví „doma“, zatímco si vyměňují rady, jak odstavit sporák, ledničku či pračku, aby vymetly i tato normálnímu oku ( a taky ženské síle) nedostupná místa, já se v duchu usmívám, jak to mám letos zmáknuté!

JÁ nebudu  sledovat vánoční pohádky  zcela vyčerpaná! JÁ nebudu letos dolovat z posledních zbytků svých sil chuť míchat bramborový salát! Já ne!

Když už se zdá, že kolkolem mají napečeno už  skoro deset druhů, odhodlám se zavolat cukrářce, která tak výborně peče!

Pozdě. Obsazeno. Ostatní mně předběhli!

No nic, cukroví snad zvládnu, i když ne 25 druhů!

Dárky, které shromažďuji opravdu od srpna však bohužel mizí z mých skrýší jako březnový sníh, a to už v průběhu září a října.  Přijedou vnoučata, a já v euforii jejich milé návštěvy vytahuji ze skříní hračky, abych jim udělala radost. Taky oblečení, které pro ně mám, nutně potřebují teď, ne až v prosinci. Manželovi také podstrčím nový holící strojek, který byl plánovaný vánoční dárek v momentě, kdy ( zhruba) ke konci října už nemohu jeho boj ze starým strojkem psychicky unést. Potutelně tedy vytáhnu krabičku a udělám mu radost hned. Je přece rozumný, říkám si.

Divno mně  začíná být kolem patnáctého prosince. Ženské kolem mne už pečou 22 druh cukroví. Okna mají umytá, záclony vyprané, koberce vyčištěné. Přinutily mužské členy rodiny odstavit všechny napevno umístěné kusy včetně skříní, které posléze vyprázdnily, vytřely a znovu do komínků pečlivě naskládaly všechny textilie. Dolaďují poslední přípravy, a já začínám panikařit.

19. prosince si říkám – no trošku bych to tu měla pročistit, jen tak, žádná křeč…. Sundám záclony – první chyba. Vyčistím okna, chyba číslo dvě. Světelný nápor zimního slunce (jak na potvoru svítí zrovna dneska!)odhalí další nedostatky, a já se vrhám do úklidu. Jelikož čas kvapí, musím si vzít dovolenou, kterou jsem si původně nechávala na dny vánoční, abych si v klidu užila rodiny. Mám pouze vanilkové rohlíčky a kokosky…

22. prosince zjišťuji, že zabalit manželovi v říjnu darovaný holicí strojek asi nebude nejlepší nápad, a vnoučata už dávno zapomněla, že nějaké dárky dostala.

Vrhám se do supermarketů a hypermarketů, abych zjistila, že vše je přebrané, vybrané, a tak kupuji neuvěřitelné hlouposti a zbytečnosti. Aby teda pod tím stromkem bylo aspoň něco!

Sbírám síly ze dna své duše a mísím bramborový salát, obaluji kapra, a nadávám si.

Všechno je tak, jak by mělo být!?

 Pod stromeček dostanu od dětí i manžela určitě zase obálku se slovy: „Mami, kup si, co chceš, když ty vlastně stejně všechno máš…!“

Napadá mne myšlenka: „Že bych začala kupovat dárky už v lednu? Stejně vlastně všechno mám, a nic nepotřebuji! A navíc,  všude jsou v lednu  takové slevy! Velký úklid budu dělat na jaře! Cukrářce zavolám už v květnu, a na dovolenou pojedu příští rok. Vyberu si v klidu a pohodě, a hlavně v předstihu už v listopadu!“

Hádejte, jak jsem dopadla letos?

Dárky jsou opětovně již v rukou těch, co je měli  vybalit až na vánoce, cukrářce jsem nestačila ještě zavolat – pořád byl ještě čas -, poslouchám přípravné akce na super úklid ve všech domácnostech vůkol mne, a zachovávám klid.

Zatím.

Zdena Lipinová