Nesnesitelná nepravda reklam

Nejenom pneu jsou bezdušové. Je dost lidí, kteří také nemají duši. Když někteří argumentují slovy – na mou duši - je dobré se ptát a zjistit, zda ji mají.

* * *

Nejhorším druhem v reklamě a obchodu jsou šmejdi. Jejich poutače, reklamní materiály a jednání, často v halách moderních obchodních center, jako se to stalo mně na Chodově v Praze 4, klamou.

Celý týden tam s barnumskou reklamou působili dva elegantní, pohlední mladíci. Měli k tomu perfektní vybavení. Pohodlná křesla, do kterých posazovali potenciální, později podvedené kupce. Nepravdivé reklamní materiály, vytištěné bianco smlouvy, nabídli i skleničku vody, přátelsky oslovovali kolemjdoucí zvědavce, chytré proslovy a řeči. Chování uhlazené, ale vtíravé, a obsahem šmejdovské.

Šmejdi nemají zábrany ani zodpovědnost. K tomu se druží politováníhodná skutečnost, že se s nimi nejsou sto příslušné státní orgány vypořádat. Jsme společností napadenou virem konzumu. Pod falešnou aureolou svobodného trhu bez přívlastků, který ovšem již dávno není svobodný, podvádějí lidi, většinou seniory. Stalo se to také mně. Oni dva zmínění elegantní a pohlední mladíci mne tam zlákali ke koupi masážního přístroje zad. Jejich vystupování nemělo chybu. Kromě obchodního ducha měli i velké herecké nadání. Dodnes mám tento německý předražený výrobek nepoužitý, v originálním balení, ve skříni, protože nešel vyreklamovat. Nejenže byl vadný, ale i zdravotně závadný. Na uvedené adrese se po jejich vystoupení nikdo nevyskytoval. Telefony nikdo nebral. Moji vnuci mi tuto příhodu čas od času připomenou, když mne chtějí pozlobit. Ale měli a mají pravdu. Neměl jsem ten šmejd kupovat. Je to důkaz mé tehdejší nedostatečnosti.

Aby oběti šmejdů podepsaly smlouvu, vykonávají na ně nátlak. Odvezou je na neznámé místo, třeba i do zahraničí, a tam je nutí k podpisu a ke koupi nabízeného drahého zboží. V takových bezvýchodných situacích se tito lidé nedokáží bránit a mnozí podepíší.
Neviditelná ruka trhu by ráda byla neviditelnou, když okrádá své oběti. Ona je viditelná a přesto není trestána. Většinou se jen žvaní. Kontrolorů jako blech, s výsledky však žádný spěch.

Reklama proniká jako AIDS a rakovina do veřejného prostoru, osobního soukromého času, v tisku, rozhlasu, TV, internetu, vzdělávání, vlastně všude. Je drzá, násilnická. Využívá erotiku. Bez zobrazení mladých krásných žen v negližé se neobejde dnes už téměř žádná reklama, plakát, prospekt, klip. A je jedno, zda jde o auta nebo o dětské hračky. Nutí nás kupovat a kupovat i to, co nepotřebujeme. Hnacím motorem je zisk výrobců a obchodníků. Prospěch organizátorů za oponou. Mnohá současná reklama ztratila informační náboj, který kdysi měla. Je jednou z činností, které nevytváří žádnou novou přidanou hodnotu. Jen se tak tváří.

Sestřenicí, vlastně přímo sestrou takových špinavých mravů, je korupce. Je ničitelkou dobrých a poctivých vztahů ve výrobě i obchodu. Je pramátí všech přehmatů, klamů, příčinou zlomenin v čisté a čestné konkurenci. Je rodu ženského, jako pramáti Eva, která byla první, jež, podle mýtů, zkorumpovala Adama. Utrhla v ráji, po našeptání zlovolným a lstivým hadem, ze stromu poznání jablko, jedla je a nabídla Adamovi.

Korupce je jako chameleon. Mění podobu, barvy ne podle prostředí, ale podle emocí, způsoby a formy. Korupce učinila Adama a Evu a všechny jejich potomky lidmi hříšnými. Vzala jim svatost. Svatost, která měla být vlastní člověku, byla přenesena na peníze. Posvátný však může být jen člověk ne peníze.

Jako vždy a všude nelze generalizovat. Takže nechť si neberou na sebe tyto nemravnosti ti, kteří se těchto praktik nedopouštějí.

* * *

Což také investovat do optimizmu ?

Je velice nutné a ocenění hodné, když blogeři, publicisté, politologové, občané a ještě mnozí další kritizují nešvary v našem životě, v obci, v kraji, ve státě i ve světě. Kritika je solí v průběhu naší existence, jak o tom vypovídá krásná pohádka s králem pana Wericha ve filmu Sůl nad zlato.

Rodí se z nespokojenosti, z nenaplňování našich představ a přání, jak by měl náš život vypadat. Ono to nebylo, není a nikdy nebude ideální a dokonalé. Ale o nápravu a zlepšení lze a musíme usilovat stále. Odhalovat přehmaty, usvědčovat lháře, korupčníky, lichváře zkrátka šmejdy. A že jich je dost od spodu až nahoru a nazpět. Vypráskaní advokáti, exekutoři, poťouchlí úředníci, slibovační politici, finančníci a bankéři, fušerští řemeslníci a firmy, prodejní novináři. V každém oboru se jich pohybuje dost. Česká i světová skutečnost je často jiná, než jak nám ji líčí naše media. Rčení, kdo nekrade, okrádá svoji rodinu z období socialismu, již slyšet není, ale krade se dál, jen jinak a pod novým hávem. Krade se z veřejného vlastnictví pokračující privatizací ve zdravotnictví, ve službách, v armádě, v policii, v obecním majetku. Příkladů je habaděj. Lidé na tyto jevy poukazují. Čteme o tom v tisku, slyšíme v rozhlasu, televizi. Ale téměř nic se nedovídáme, jak to dopadlo. Kdo byl potrestán, kdo byl odvolán, jaká je náprava. A navíc, celé řízení, vyšetřování, jednání a soudy se vlečou dlouho i roky. A sledovat tyto věci po celý čas je nemožné. To vše dělá blbou náladu.

Vedle těchto zel a ošklivostí však existují a dějí se věci ocenění hodné, pozitivní, potěšující a jak se říká bohulibé. Na ty nelze zapomínat. Jsou to tisíce malých věcí a skutků, které nesou zlepšení, radost, uspokojení a zlepšují naši náladu a dobíjejí nás energií. Tyto vzácné skutečnosti a děje je nutno zveřejňovat, seznamovat s nimi občany, ve školách o nich hovořit a spojit je s výkladem o smyslu života, aby mladí přesunuli část svých aktivit od počítačových her, esemeskování, googlování a plkání na facebooku a twitteru na aktivity, jež hlavně jim mohou přinést nyní, ale hlavně v budoucnu prospěch a užitek.

Bankéři, poradci, vědmy a kartářky radí, do čeho investovat. Sto let mi ještě není a, jak se říkalo, v Moskvě jsem nebyl, takže radit nemohu a ani nechci. Říká se sice dobrá rada nad zlato, ale zlato není mým fenoménem, ani prioritou. Proto nebudu nikomu radit. Jen si myslím, že investovat do optimismu a dobré nálady nebude prodělečné.

Milan Dubský

Koláže © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora