Je nová doba. Genetičtí inženýři pitvají šroubovice a přitom o podstatě života zdaleka nevědí tolik, kolik ty. Použij akorát osvědčený recept: nalaď se na správné otázky, čistou mysl a dobro v srdci.

Může pozemský člověk vidět život, nebo snad život uchopit? Nikdy. Vše, co kolem sebe vidíš, jsou ve skutečnosti projevy – zdůrazňuji projevy – života, nikoli život sám o sobě. Je v tom obrovský rozdíl a pro jeho lepší pochopení si uvedeme příklad.

Představ si letadlo plující oblohou. Působí na něj čtyři síly: nahoru vztlaková, proti ní gravitační, dopředu pak síla motorů, proti ní odpor prostředí. Dokáže však člověk vidět tyto jednotlivé síly? Ne. Vidí pouze projev zmíněných sil, tedy jejich hromadný účinek na hmotu letadla. Je dokonce paradoxem, že když člověk vidí letadlo na obloze, žádné síly, které ho tam drží, si ani neuvědomuje. Vnímá jen projev, čili plující letadlo.

Co platí pro neviditelné síly a jejich viditelný projev, to platí i pro neviditelný život. On prostě je a přestože ho nevidíme, způsobuje projevy. Nerost se třpytí, květina roste, cvrček cvrká, vědec neví… Genetičtí inženýři by měli pochopit, že se nikdy nepropitvají k podstatě, k samotné neviditelné síle života, vždy jen k jejím viditelným projevům (genům, virům, destičkám atd.). V jejich pozadí však stojí bezpočet sil v nejrůznějších kombinacích.

A jsme u druhé strany mince. Žádná forma života se nemůže projevit, pokud nemá právě formu, tvar.

V souladu s uvedeným příkladem to znamená: aby se čtyři síly na obloze mohly projevit, potřebují k tomu letadlo. (Hoď kámen a síly se projeví jinak.)

Jak už víš, každý tvar vychází z vlastností objektu, byl stvořen proto, aby dal vlastnostem z nitra optimální možnost uplatnit se a projevit. Odtud také vyplývá, že každé poškození optimálního tvaru zvenčí má za následek zhoršené možnosti projevu. Týká se to jak poškozené součástky v automobilu, tak rozbitého hrnku, zraněného člověka… Prostě všeho.

Ale s určitým omezením to funguje i naopak – zlepšením tvaru objektu lze vylepšit projev některých jeho vlastností. Pozor, chápej dobře: zlepšený tvar nemůže vlastnosti dodat, může pouze vylepšit jejich projev.

Tak třeba bicepsy jsou potenciálem pro sílu u každého člověka. Tréninkem však bicepsy dostanou nový tvar a jejich potenciál se dá až několikanásobně zvýšit. Nicméně i v tomto vylepšení existuje strop a už vůbec nelze provést takovou změnu tvaru bicepsů, že by se změnilo jejich poslání a vznikl tak orgán pro kvalitativně vyšší sílu, například mozek.

Mimochodem, nepochopení vztahu mezi vnějším tvarem a niternými vlastnostmi objektů je past, do které spadli všichni darwinisté.

Když budou ptáci miliardy let trénovat svá křídla, získají lepší užitné vlastnosti křídel. Nezískají tlapu lva, nebo ruku člověka.

Dokonce sebebojovnější slepice se nikdy nestane orlem. Nemá k tomu potřebné vlastnosti ve svém nitru. Ostatně, k čemu by tvaru orla byly dobré vlastnosti bojovné slepice?

Vidíš, že ti neříkám nic nelogického.
Jestli se v tobě, vlivem špatné výuky, ještě ozývají nějaké pochybnosti, buď k nim poctivý a vyžaduj od nich důkazy ze života. S opravdu čistou myslí v nich logiku nenajdeš. Zjistíš, že jsou postaveny na domněnkách a slepém uctívání kategorie, která si nechává říkat věda. Uvědom si však, že tato věda nedokáže rozeznávat ani degeneraci od vývoje.

Je známo, že anomálie v přírodě nemají šanci přežít, natož zplodit potomky. A živočich v přechodovém stupni vývoje by musel být anomálií. Vždyť ve vztahu ke svému druhu by měl neužitečnou vlastnost, která by mu vnutila nový tvar. Jenže takové odcizení od „svých“ žádný živočich nepředá další generaci. Ve skutečnosti totiž každá anomálie v originálních vlastnostech znamená zparchantění druhu, nikoli jeho vývoj.

Kdybys ty sám měl potomka se zakrslým párem rukou navíc, rozvíjel bys u něj čtyřrukost?

Dobře pochopit omyl darwinistů je natolik důležité, že se k němu ještě vrátíme.

Jiří Muladi