Putování Novým Zélandem (8)

(zemí krásné přírody, stálých větrů, větrolamů, drátěných plotů a věstonických Venuší)

aneb Pouť dědoušků Novým Zélandem

Středa 13. ledna

Tentokrát vycházíme až v 9:00 a.m. neb dnes nespěcháme. Vyjedeme Skyline Gondola na vyhlídku nad městem - převýšení 350 m. Po prohlídce města a jeho okolí shora se pokusíme spolu s Chuckem vystoupit na vrchol Ben Lomond (1756 nm.). Zbylí dědoušci mají naplánovaný výlet parníkem po Lake Wakatipu. Noc strávíme opět ve stejném motelu.

Ráno je slunečné a teplé a ač jsme vstali až v 7 p.m., náš hovor ihned rušila sousedka boucháním na papundeklovou stěnu pokoje. Určitě všechny bydlící v okolních pokojích plašila, právě ona, výkřiky „be quiet“!... Pane Bože, co asi dělala místo spánku žena tato v noci?!.

Všichni dědoušci jsme se sešli až v kuchyni kempu. Zde, na klíčovém místě přímo u snídaně lékaři naší výpravy řešili problém možného „zvracení“ přijaté potravy… Bojan si vzpomněl, že naposledy zvracel někdy před 25 lety a hovořil o možné pravidelnosti v této činnosti v souvislosti s plánovaným lodním výletem. Co potom, co dělat, když ucítí nutkání?! Přes zábradlí nebo kam s tím?! Naštěstí zde jiní Češi nebyli a průměrný cizinec nám Čechům kupodivu vůbec nerozumí… Na lodi však byli na podobné případy zavedeni. Každému pasažérovi byly při nalodění nabídnuty pytlíky... jsme se pak večer dozvěděli, ale naši dědoušci těchto nemuseli použít neb problémů neměli!

První Maorka zblízka, zde jako fotografka u dolní stanice Skyline a můj pohled z horní stanice...

 
U nástupní stanice Skyline Gondola jsme si mohli „prohlédnout“ v malé Zoo novozélandského národního ptáka kiwi. Bohužel se nám to ani tentokrát, opět a vlastně nikdy, nepodařilo „bo spal kajsik v ďuře“!. Za to jsem si prohlédl zblízka a vyfotil první Maorku – ana zde byla za fotografku u kabin Skulině! Také tato byla beze slevy pro „pensioners“, myslím tím kabinku – aby nedošlo u laskavého čtenáře k nedorozumění!

Začátek našeho treku ….

Na obzoru náš vrchol, Ben Lomond, na který jsme nakonec nevylezli…

Po prohlídce města z nadhledu jsme s Chuckem vyrazili vzhůru, na již zmíněný Ben Lomond. Během výstupu se postupně ukazovalo, že vybraný trek nebude tak jednoduchý jak se nám na první pohled zdálo. Na sedlo odkud začínal samotný výstup jsme se drápali dobré čtyři hodiny a Chuck si dokonce po cestě ani jednou „nepuknul“! Nicméně, jak přibývalo na trase turistů, tak přibývalo i těch, kteří nás předcházeli. Zpočátku nám to však nevadilo neb jsme si chtěli výstup jen vychutnat a tzv. se rozejít! Bohužel se během výstupu ukázalo, že naše kondice není dobrá a krize dostoupila vrcholu v okamžiku, kdy nás předešla německá turistka o holích a s „podkolenní protézou“! V tom okamžiku jsme byli opravdu na rozpacích, máme-li jít dál… Navíc se ukázalo, že jsme podcenili jak pitný (já), tak především energetický výstupový režim (Chuck). Na sedle, kam jsme se posléze doslova „dopotáceli vzájemně se podpírajíc“, jsme také ukončili náš výstup (1400 nm.). Tam nás také překvapila cedule s nápisem „PRIVATE LAND“ - viz foto. Jak pravil zkušený Chuck:“To sem teda eště na kopcach neviděl a to už sem cosik na kopcach viděl“! Sestup byl radostnější a podstatně rychlejší. Ze zpáteční cesty stojí za pozornost Chuckova věcná poznámka:“Škoda, že mi to nejde nahoru tak rychle jako dolu, bo by zme šli na kopec nejrychlejši ze všeckych“!

„Konečná stanice“ našeho sou boje s horou bylo sedlo pod vrcholem…

Pro budoucí boj se sopkami na Severním ostrově - NIs, přijala naše úderná dvojka po večeři následující opatření:
1. zlepšit fyzickou připravenost- na přípravu máme jen 4 dny?!!!,
2. musíme se vyvarovat logistických chyb – tzn. nezapomenout v kempu čokoládu a jiné sladkosti, pití a Chuck navrhl, vzít s sebou i větší hotovost pro případný odvoz vrtulníkem z trasy!!!
3. zavrhli jsme nám kamarády doporučované kyslíkové bomby - „gdo se s tym bude kura tahat“! Chuck si pro sestup vezme svoje cigára, já ne „bo nekuřim“!

Při návratu jsem poblíž vrcholové stanici Skulině potkal krajana na startovišti padákových kluzáků. Jeden z pilotů tandem padáků zachytil uchem za malý keřík a start pokazil. Než vše zcela plynulou angličtinou pasažérovi vysvětlil, suše poznamenal:“A k.... , tak to asi neodletíme“! I padákový kluzák zn.“MAC“ byl české provenience, ale ten nic „nemluvil, padak nigdy nic nemluvy, bo padak je němy“!..

Opět pohled na Queenstown tentokrát s krajanem na tandemovém padákovém kluzáku

Čtvrtek 14.ledna, 7,00 a.m.
Dnešní den bude zasvěcen městu samotnému, okolí Lake Wakatipu a jeho historii. Noclehovat budeme opět v „našem motelu“.

Budíček v 7,00 a.m. v našem „paper haus“ tentokrát proběhl v poklidu neb náš nervózní soused ležel už od časného rána v kruhovém bazénku na dvoře... Bojanova parta už byla v 7,00 p.m. po snídani-nevím proč?, a chtěla ihned vyrazit. Nicméně my jsme byli proti, pravidelnost je pravidelnost, ale hlavně - stolice je stolice, a tak se odchod nakonec dohodl na obvyklých 8,00 p.m.

Přístav na Lake Wakatipu z horní stanice Skyline Gondola

Pro dnešní výlet byla zvolena jediná vyhlídková trasa kolem části Lake Wakatipu, směrem na jih (LP-je ledovcového původu, cca 450 m hluboké, 30 km dlouhé a průzračně zelenkavé). Bojan, náš putující encykloped, nám postupně podával další informace získané mj. i na včerejším parníkovém výletě. Vyjímám z jeho přednášky: „Celou oblast pokrýval před 6000 lety ledovec, který při svém ústupu strhl ze svahů veškerou vegetaci a odhalil, patrně jednou provždy skalní podklad na němž nic neroste. Níže položené lesy, buky, smrky, jedle, jsou pak dílem přistěhovalců. Opět zde, v podhůří, narážíme na větrolamy, ploty a pastviny. Jo a také zde, v Queenstown, zdrahly výrazně stavební místa!!, dodal na závěr: „Asi si tu letos nic nepostávim! Je to škoda, bo už sem s tym ten rok najisto počital“…dodal sarkasticky Chuck!

Konec naší okružní vyjížďky kolem Lake Wakatipu byl ve starém přístavním městě Glenorchy na přístavním molu a následně v místní starobylé, ale krásné hospodě pod těmito stromy…

Po návratu jsme se brouzdali ještě městem a já ještě sledoval přistávačku paraglidistů jestli neuvidím krajanův padák. Po hodině čekání jsem to nakonec vzdal - nikdo nechtěl přistat – všeci furt litali v luftě nad městem a tandemisti určitě za mistni dolače“!!

Bohužel údolí řeky Shotover River, zvané - kolem roku 1860 „Nejbohatší řeka světa“ (LP- tehdy prospektoři těžili až 10 kg zlata/hlava/den!!!, místní Shipers Road byla ručně vybudovaná čínskými dělníky aj.) letos už navštívíme. Tak až snad někdy příště… a možná, „že si tež i cosik zlata nakopeme, bo tu eště furt keři kopu“!

Pátek 15.ledna, 8:30 a.m.
Cílem naší cesty je městečko Te Annau, ležící ve Fiorland National Park (FNP) na břehu jezera Lake Te Anau.

Fjordy podle Maorů vyhloubil jejich mocný bůh Tu-to-rakiwhanoa, ale tato teorie je v „protidíle“ teorii vědců-geologů! Ti totiž tvrdí, že zhruba před 500 miliony lety zde došlo jak ke složitým geologickým procesům, tak i k „zalednění“. Při svém pohybu pak ledovce vytvarovaly mnoho hlubokých údolí ve tvaru písmene U – tj. pravých fjordů.... Snad jen Bůh Všemohoucí ví, kdo má opravdu pravdu! A co tak třeba Chuck Norris?!, „mluvime k problemu my, zkušeni cestovatele“?!…

Cesta do Te Anau vede údolím a je lemována skalami na nichž se kdysi „vyřádil“ ledovec

Samotné městečko Te Anau leží na břehu jezera Lake TeAnau, které je považované za jedno z nejkrásnějších jezer na NZ (LP - je nejhlubší, v buši kolem města žije chřástal, upozorňuje na množství komárů-maorsky namu, je významnou mezistanicí při výletech na Milford Track a j. Tracků, zde se líbilo i kpt. Cookovi už v roce 1770, tedy snad až na ty namu?!).

Chuck ještě navrhuje navštívit během jízdy Doubtful Sound nebo vodní elektrárnu.

Cesta do Te Anau, jiná část údolí, vpravo jsem zachytil „nechcačky“ i Chucka

West Arm ale nakonec nechává naší cestě volný průběh a v jeho závěru vyhlásil „sanitární den“! Sám šel také po příjezdu do kempu postavením stanu ihned příkladem. Zalehl a ani si „nepuknul“... Já jsem spolu s Bojanem okupoval místní PC a rozesílal opožděné pozdravy do vzdálené vlasti. Pozdravy všem těm, kterým jsem to slíbil, ale „potěšil“ jsem i ty, kteří o to vůbec nestáli!

Dnešní den končíme za mimořádně větrného počasí všichni v místním kempu, který poskytuje jak laciné noclehování v „teletnících“ (ale bez povlečení a přikrývek!), tak místa pro stan. Nám, Chuckovi a mně, to však nevadí neb horolezecký stan Jurek a spol. se ve větru ukázal v nejlepším světle a spací pytle máme také. Uvedených propriet se však nedostává našim třem kamarádům, kteří vlastní, dohromady, jeden spací pytel a jedno prostěradlo… Takže jen tiše doufáme, že noc nebude příliš chladná a ráno opět společně vyrazíme dál…

Pokračování příště…

Karel Janků

* * *

Zobrazit všechny články autora