Bajka o říši hmyzu

Bylo to dávno, pradávno. Dokonce ještě dávněji než prapradávno, takže si to na této naší zeměkouli už vůbec nikdo nepamatuje! Pokud by náhodou někoho zajímalo, jak to tedy vím, tak vám to nepovím. A pakliže se zeptáte - proč? – pak odpovím obligátním – pro slepičí kvoč! Ono na tom totiž vůbec nezáleží, neboť je mnohem důležitější, aby tento skutečně téměř neskutečný příběh se stal mementem pro všechna společenství na této planetě. Kde ale začít?

Nejlépe asi v období, kdy vývoj a organizace živé hmoty na Zemi dospěla do stádia, že hmyz se pomalu ale jistě stával početně dominující třídou živočichů. Hmyz byl vždycky na Zemi v čele vývoje celé živočišné říše. Hmyzí havěť byla mezi prvními, kdo vylezl někdy na počátku prvohor z mořských vod a začal se množit na souši. Ta havěť se množila a množila a vyvíjela a vyvíjela rychlostí z hlediska historického vývoje živočichů vskutku nevídanou i během následujících druhohor a tak hmyzích druhů bylo najednou několik miliónů a hmyzí jedince by zcela jistě nikdo nikdy nespočítal!

Různé druhy hmyzu se hravě dokázaly přizpůsobit všem pozemským, nadzemským i podzemským prostředím. Po zemi dovedou nejen chodit, běhat, skákat, plazit se a válet, ale také se do ní zavrtávat, dovedou ve vodě plavat hned několika styly, ale plavou i pod vodou a přitom třeba i břichem ke hladině, po které dovedou i chodit, což je záležitost naprosto bezkonkurenční a po nich to dokázal už jen Kristus. Velká část hmyzu dovede létat ve vzduchu popředu i pozpátku, o stání na místě ani netřeba hovořit, takže ptáci mohou jen závidět.

Zástupci této ohromné říše mají na svém kontě celou řadu celosvětových živočišných rekordů. Tak třeba milimetrová blecha vyskočí do výšky až 20 cm, do dálky 35 cm a samozřejmě skáče po perfektní balistické křivce s optimálním úhlem 45 stupňů. Frekvence křídel vážek je úžasná a zrychlení při startu i zastavení ve vzduchu je neuvěřitelné. Pracovitost včelek je pověstná, i když si prý samy nejvíce váží svých žihadel, a vosy a sršáni je mohou použít dokonce mnohokrát. Mravenčí dělnice pak unese až 32x těžší předmět, než sama váží.

Včely, vosy, sršni, čmeláci a mravenci pak už pradávno dospěli k sociálnímu způsobu života v ohromných společenstvech, ve kterých dochází ke specializaci různých skupin. Nejdále se v organizování svých kolonií dostali právě mravenci, kteří jsou skvělými staviteli, chovateli, sběrači a také lovci a bojovníky. A ponechme raději stranou fakt, že mají v čele mraveniště jednu jedinou královnu…

Jak už to tak na tom světě odedávna chodí, i našim milým hmyzím a nesmírně inteligentním tvorům postupně kde kdo z tehdejších živáčků – a dalo by se dokonce říci, že téměř každý – přerůstal přes hlavu, a to doslova a do písmene. To přerůstání vyvrcholilo v druhohorách a je jasné, že si to ti tvorečkové nemohli nechat líbit. Vždyť co se týče inteligence, nesahali ti obrovití dino-, bronto- a další –sauři jakémukoliv hmyzímu jedinci ani po kotníky jeho četných nožiček! A tak celá hmyzí říše začala pracovat „na plné pecky“ na upevnění svého hegemonního postavení mezi živými tvory.

Hmyzí chemici vyvíjeli účinnější jedy, bodavý hmyz postupně ztužoval svá žihadla a prodlužoval je, jiní hmyzí bojovníci posilovali svá kusadla, další zlepšovali své maskování tak, že nebyli k rozeznání od větviček či lupení. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Velicí – suaři, ať už býložraví či masožraví, se zvýšenou rychlostí začali mizet z pozemského světa a už ve třetihorách s mírnou pomocí moudré Matky Přírody skončili na smetišti dějin. Nebýt několika paleontologů, spisovatelů, malířů, filmařů a v poslední době i politiků, po těch druhohorních potvorách by dnes už neštěkl ani pes!

A ponaučení? Nejen stokrát nic umořilo osla, ale i milionkrát něco mrňavého může umořit obry!

Text: Vladimír Vondráček
Foto: Svatoslav Vrabec

* * *

Zobrazit všechny články autora