Malá nahlédnutí do rušného ¾ivota našich psù
V ¾ivotì ka¾dého èlovìka jednou nastane èas, ¾e se zaène ohlí¾et, vzpomínat na to, co pro¾il a co s ním pro¾ívali jeho blízcí. Také jsem se zaèala ohlí¾et, kdy¾ jsem si uvìdomila, jak rychle plyne èas, a ¾e kdy¾ svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poèítaèi – urèitì se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtìla, naopak chci se podìlit o epizody ze ¾ivota našich psù se všemi, kdo nemìli èi nemají mo¾nost poznat „na vlastní kù¾i“, kolik vzruchu a pøekvapení jim mù¾e psí kamarád pøipravit.
Pøed èasem na stránkách ST, jste si mohli pøeèíst, jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord. Zde je další z nahlédnutí do jeho rušného ¾ivota.
Maru
Lásko, óóó lásko
Ono to není jen tak mít ètyøi roky, být psem a dole v pøízemí mít kamarádku, co se právì hárá. Ona ta yorkšírka Bettyna je toti¾ pìkná potvora, jak u¾ tak ¾enské bývají. U¾ nìkolik let chodívá pravidelnì na návštìvu ke svým kamarádùm vlkodavovi Cedrikovi a kavkazanovi Lordovi.
Pøibìhne, protáhne se pod plotem a hurá do kotcù. Døíve jí byl i Cedrik dobrý, ale zamilovala se do Lorda. Bìhala mu kolem èumáku, kdy¾ si to vylehával na dvorku, jen¾e ten, nedospìlec, se cítil být obtì¾ován, dìlal, ¾e ji ani nevidí a odmítal její pøízeò. No prostì jí dával košem.
Jen¾e ... jen¾e èas se s nikým nepáøe, ka¾dému den po dni pøidává, z nedospìlce se stane dospìlec, a kdy¾ pak na milou Betty pøijde její èas, mù¾e se z toho Lordík zbláznit. Je tak roztou¾ený, ¾e to jeho lidi pøivádí k šílenství.
Pøes den je neustále ve støehu a neklidnì pobíhá kolem branky. Kdy¾ je vypuštìn za úèelem vyvenèení, nevyrazí tryskem vlevo na stráò èi pøímo za nosem k hromadám kompostu, pod kterými se ubytoval hryzec a kamarádky myšky. Nezajímají ho nepøátelé za plotem, pøes všechno napomínání a zakazování a pøivolávání letí vpravo dolù po schodech, div ¾e si tlapky nezasukuje.
Skonèí u další branky, která ho dìlí od neodolatelnì voòavé Betty, kníká tam jako nejopuštìnìjší sirotek a domù ho dostanu jen polouškrceného na obojku. To pak kašle a frká a celý ura¾ený se rozvalí v pøedsíòce svojí boudy.
A ty noci! To by bylo, myslím, nejlepší dát si do uší poøádné špunty, aby se èlovìk aspoò trochu vyspal. Proboha, kdo se to ptá "proè"?! Roztou¾ený pes doká¾e prosedìt celé noci na dvorku, pokud mo¾no co nejblí¾e plotu, neš»astnì poštìkávat a hlavnì výt... výýt... a výýýt... kde jsi, má Bettynko, kde jsi? Proè tì tvoje paní zavírá na deset západù? Proè jsi tak malinkatá, kdy¾ mnì cvakají zuby samou chtivostí a slintám jako batole, kdy¾ mu rostou zuby?...VAU...VAU...AÚÚÚÚÚ...
Ó jaké štìstí, ¾e se Betty hárá jen dvakrát do roka!
Text a foto:Marie Zieglerová
***
Zobrazit všechny èlánky autorky