Putování Austrálií (7)
Sobota 7. listopadu
Jedeme do Jim Jim Falls, dále do Pine Creek, Edith Falls
Jim Jim Falls byly bez vody, ani kapka tam neukápla. Zato nám kapal pot z èela, kdy¾ jsme uvízli v hlubokém písku pøístupové cesty. Zachránil nás ranger z terénního BUSu který nás dojel. Utáhl matky na náboji pøedních kol, poplácal Nissan Patroll po zadku, ten radostnì zafunìl, zahrabal a písky hravì projel! Na zpáteèní cestì u¾ jedeme bez problémù a Chuck po cestì vyrábí „dramatické fotky“ „do albuma“, jak pravil! Netušil jsem jaký je dobrý lovec zdaøilých snímkù, to jsem postøehl a¾ doma! Na tomto místì se musím pochlubit i já a to pìknými fotkami z jezera pod „vodopády“! Podotýkám, ¾e se tyto (za odmìnu) dostaly i do Chuckova „albuma“!
Jim Jim Falls - moje nejlepší australské foto
Pine Creek je jedno z mnoha hornických mìst, kterými jsme bìhem našeho putování projeli. Tentokrát to byly jen stroje a billboardy pod støíškou a dvìma krásnými blahovièníky, které vidím po prve v ¾ivotì na vlastní oèi.
Pine Creek - moje první, ale i poslední blahovièníky v Austrálii
.... památka na tì¾bu cínu v Pine Creek
Na další cestì jsem se proslavil já. V roli navigátora jsem špatnì pøeèetl vzdálenost na mapì, jak jinak „bo na to mam talent“, a do Douglas Hot Springs jsme u¾ nikdy nedojeli! Tak snad pøíštì, ale zaèíná toho „pøíštì“ nìjak pøibývat! Vracíme se po 12ti kilometrech k rozcestníku a Chuck volí nový cíl dnešní cesty – Edith Falls.
... pan doktor je pøepracovaný v camp Edit Falls
Ke kempu v mìsteèku stejného jména, který je v blízkosti odboèky k samotným Edith Falls jedeme 25 km po krásnì èervené, prašné, ale pevné roletové cestì. Dojí¾díme a¾ k veèeru k plnému ale málo osvìtlenému kempu. Kanceláø kempu je u¾ zavøená, samoobslu¾nì platit nelze a tak se zabydlujeme sami…
Edith Falls
Dnes jsem málem porazil Chucka v soutì¾i „Kdo uvidí prvního hada“, kterou zatím vedl Chuck. Jak k tomu došlo? Po návratu od Jim Jim Falls jsme jako v¾dy rozdìlávali oheò v kempu, v místním ¾elezném ohništi. Abych pøípravu veèeøe urychlil, zaèal jsem bez baterky rychle sbírat v okolí potøebné klestí. No a tak se stalo, ¾e jsem pøi sbírání místo vìtve, chytil do ruky (ale pevnì) hada! Lotova ¾ena byla proti mnì gumová hadice - jakého stupnì tuhosti jsem v m¾iku dosáhl! Pøed oèima mi naráz probìhly názvy všech australských jedovatých hadù a v uchu se ozvala Chuckova jedovatá poznámka „to je fajn, ¾e je umiš nazpamì», ale jak Tì hryzne, tak Ti to stejnì k nièemu nebude“ (pùvodnì pravil bude hovno platne“!, - ale deník mohou èíst i dìti, tak¾e…)!!! Výraznì jsem se zpotil a krev mi strachem pøestala proudit v ¾ilách… Vzápìtí jsem však zmìkl, proto¾e jsem si uvìdomil, ¾e v ruce dr¾ím plastovou hadici postøikovaèe trávy…
PS…sice jsem po právu v naší soutì¾i nezvítìzil, ale pánové mi nepøiznali ani pomocné kladné body za mno¾ství strachu, který jsem v tom okam¾iku pro¾il! Jen fousy mi zešedly ještì víc…
Tématem kterého se musím pozdìji v deníku dotknout, je naše angliètina ve vztahu k uèení se jazykùm v naší rodné zemi…, ale to a¾ nakonec.
Nedìle 8. listopadu
Ráno se koupeme pod Edith Falls a jedeme do Nitmiluk ke Katherine River a odtud do Mataranky, za velkými netopýry, které nám sliboval pan Folw
Po doslova propocené a horké noci nás v 8:00 a.m. „skasíroval za 26 AD“ místní ranger. Platíme s radostí a bez odporu a on nám, „turists from Russian“, na oplátku doporuèil místní vodopády. Tyto letos sice skoro nepadají, ale pod nimi je krásné jezero ke koupání. „Asi tam nejsou crocodills“, dodává neurèitì po zaplacení kempovného! Po snídani vyrá¾íme k Edith Falls. Tabule upozoròující na crocodills jsou kolem vody jako všude jinde, ale jezero je u¾ plné tuèných a rù¾ových tìl halekajících nìmeckých turistù! A tak neváháme ani my! Mohu s klidem øíci i napsat, ¾e to bylo naše nejkrásnìjší pøírodní koupání v Austrálii. Z radosti nad tou krásou zaèaly „pracovat“ i naše mobily a zvláštì ten mùj se brzy zahltil SMSkami z rodné CITI Bank. Banka mne upozoròuje, ¾e z mé kreditky jsou provádìny „nestandardní platby“! Ka¾dá SMS pak obsahuje výzvu, abych se ihned spojil s rodnou bankou! To se lehko øekne, ale tì¾ko udìlá. Navíc jsem pøed odjezdem banku navštívil a svoji „bankéøku“ informoval o tom kam pojedu a jaké platby tam budu provádìt – jak je vidìt nestaèilo to! Jo, jo, teï by to chtìlo rodilého mluvèího…
Katherin River s nìmeckými vodáky
Osvì¾eni jedeme pøes Nitmiluk ke Katherine River, kde IS a LP slibují výlet lodí do kouzelného kaòonu øeky. K pøístavišti pøijí¾díme za neskuteèného vedra. Je nám horko a tìlesná teplota se ještì zvyšuje pøi pohledu na cenu lodního lístku i pùjèovného kanoí. Pustá komerce s mno¾stvím lidí kolem! Zavrhujeme tedy loï i kajaky „za pouhých 60 AD“, na které èeká skupina nìmeckých turistù. Zavrhujeme ale i koupání v øece plné „crocodills“ - jak øíkají tabule kolem øeky. Nakonec Chuck a já volíme levnìjší variantu - místní „lookout“, který je vysoko nad námi, na hranì kaòonu. Milda se rozhodl pro koupání v „zasí»ovaném“ kousku øeky.
Na zaèátku výstupu potkáváme sestupujícího pána, který se nás pokusil odradit slovy: „It´s very hard climb“! Ale my, zoceleni pravidelnými poledními výstupy ve slunci ¾áru, lezeme neochvìjnì nahoru. Po hodinì výstupu jsme nahoøe a zjiš»ujeme, ¾e slibovaný výhled do celého kaòonu se nekoná a nikdy se ani konat nemohl! Vìtší èást kaòonu je toti¾ za rohem… Díváme se jen dolù na øeku, kde jsou vidìt nìmeètí turisté, kteøí se naládovaní do plastikových singl a debl kanoí s kajakáøskými pádly v rukou, uèí jezdit rovnì na øece… Nevím jak se na to dívají místní „crocodills“?! Jsou právì 3 p.m. a tak jsou buï na pozdním obìdì nebo u¾ po obìdì a odpoèívají, leda, ¾e by ne… Po návratu odjí¾díme do Katherine, kde obstaráme nákup a jako v¾dy tì¾ko hledáme spoleènou øeè stran vybíraného sortimentu. Nakonec to spravilo, jako vìtšinou, grilované kuøe, které je stejnì dobré jako v rodném svinovském Tescu!
Slíbené jezírko na koupání s "køiš»álovì" èistou vodou v Mataranka
Po 107 km dojí¾díme do Mataranky. Zde chceme vidìt obøí netopýry a køiš»álové jezírko, které sliboval pan Folw. Palmový háj jsme našli záhy, jezírko také, ale netopýøi k vidìní nebyli. Netopýr jak netopýr, ale tady bylo slibováno rozpìtí køídel skoro 2 metry - a nic! Tak¾e u¾ po nìkolikráte píšu – nesplnìno, tak snad a¾ pøíštì!… Zato koupání v køiš»álovém jezírku nemìlo chybu, tam jsme strávili pøes hodinu a já si tak píšu - splnìno!!!
Kemp v Matarance byl jednoduchý, ale dobrý! Zrovna tak „dobrý“ byl i náš pøíjezd ke kanceláøi kempu. Milda, jako tradiènì, zachytil svým ní¾e polo¾eným hrudníkem o klakson volantu a auto ze všech sil zaøvalo! Tím Míra násilnì pøerušil siestu majitelky kempu le¾ící a slunící se na lehátku - besedovala se svým pøítelem jen¾ ji i hladil po ruce! Nakonec náš pøíjezd pøe¾ila ve zdraví a bylo potìšující, ¾e míra jejího nemilého pøekvapení a rozladìní (a¾ nasrání) se neprojevila na cenì poplatkù za kempování. I pro nás platil vyvìšený ceník!
Tì¾ké ráno pana doktora v kempu Mataranka
Pozdìji veèer se Milda s Chuckem pøidali k diskusi u mezinárodního stolu - Ital, Nìmec, Kanaïanka a Australanka - a za pomoci Australanky chtìli „koneènì“ objevit na nebi Ji¾ní køí¾. Kdy¾ se Míra Australanky zeptal: „kde vlastnì Ji¾ní køí¾ je“?, odvìtila tato mladá dívèina bez rozmyšlení: „No, pøece na naší vlajce! A bylo to! Hanáci øíkají: “A belo vemalovany“!… Mladá dáma otázku pochopila a¾ po chvíli a údajnì se rdìla i potmì… Z noclehování v tomto kempu existuje sada fotografií Chucka – spí na støeše našeho Nissanu. Dále je k dispozici sada fotek jeho vypraného a po keøích rozvìšeného prádla vèetnì pono¾ek na nárazníku. V noci bylo chladno a poprvé se nám dobøe spalo.
Karel Jankù
Související èlánky: