Setkání s Janem Rybáøem
Stalo se neskuteèné – v rámci mnoha besed, organizovaných rychnovskou knihovnou, byla ta 6. èervna naveèer první, na ni¾ pøišlo tolik lidí, ¾e setkání s Janem Rybáøem, který tu léta pùsobil a pøed osmi lety odešel „na odpoèinek“ do Trutnova, bylo pøeneseno do velkého sálu. A to lidé ještì stáli. Tématem byla beseda nad právì vydanou jeho 195stránkovou kní¾kou „Kam jdeme?“ s podtitulem Uvedení do køes»anství – Fejetony. (Jde o jeho druhou knihu, ta první „Musíš výš“ se doèkala 2. vydání.) Tìch textù je tam víc ne¾ stovka – lidských, moderních (narodil se v roce 1931), které osloví i nevìøící. Pokud mohu srovnávat, tento knìz patøí mezi takové osobnosti, jako byl biskup Jan Otèenášek (i osud v PTP mìli stejný). ®e tu probíhala autogramiáda jak ve vstupní chodbì, tak v sále, je pravda.
Dovolte pøipomenout v té souvislosti kus jeho ¾ivota, který pro¾il u PTP (pomocných technických praporù), a vezmìme si k ruce knihu Svìdectví o PTP okresu Rychnov nad Knì¾nou. Starším generacím o¾ivuje to, co znala, a mladým podává svìdectví o dobì, ji¾ neza¾ili.
Po edièní stránce zvolil autor – na této besedì také pøítomný - Josef Juza publikování vzpomínek pétépákù. Velmi cenné jsou rejstøíky a zejména pøedmluva, struèné slovo o táborech nucených prací a vznik a vývoj PTP. V poslednì jmenované kapitolce je mj. citace šokujícího textu: "Pøíslušníci PTP byli urèeni po pìtileté slu¾bì v armádì k transportu do sovìtských likvidaèních táborù. ®e k tomu nedošlo, bylo následkem náhlého odchodu Stalina a Gottwalda. Pøíslušné rozkazy jsou ulo¾eny v archívních trezorech KSSS a byly zveøejnìny a¾ po nástupu Gorbaèova".
V publikaci jsou zpracovány osudy 126 pøíslušníkù PTP z rychnovského okresu, mezi nimi i Jana Rybáøe:
1949 studoval bohosloví v klášteøe na Velehradì, bìhem noci z 13. na 14. dubna 1950 byl klášter pøíslušníky SNB a StB zlikvidován, ocitl se v internaci v Bohosudové, tam pracoval mj. v prádelnì. V létì 1950 tyto tehdy mladé odvezli do Hájku u Prahy, kde mìli být pøeškoleni na socialistickou mláde¾, ale proto¾e se to nedaøilo, byli pøevezeni na stavbu Klíèavské pøehrady. Do PTP byl povolán 1. 9. 1952 (tam mj. u zedníkù ), po 27 mìsících u PTP pracoval jako pomocný dìlník, stále sledován, pøe¾il zatýkání v roce 1955 díky vèasným varováním kamarádù a zmizel do Tøince, kde pracoval v ¾elezárnách. Ale ani tady ho StB nepustila z dohledu, byl sledován a vyslýchán, a¾ 12. 5. 1960 byl zatèen a odsouzen na 2 roky za sdru¾ování proti republice. Trest vykonával jako horník, po lehkém úrazu byl eskortován do vìznice Valdice, kde brousil køiš»álové sklo a kde byl tajnì vysvìcen na knìze, kdy¾ pøedtím u nìkterých pøítomných církevních profesorù – vìzòù slo¾il zkoušky z teologie a filozofie. Po propuštìní z vìzení pracoval jako pomocný dìlník, po nástupu Dubèeka dostal mo¾nost øádnì dostudovat v rakouském Innsbrucku, odkud se vrátil do vlasti, ale nemohl být v nastupující normalizaci zaøazen do duchovní správy. Do roku 1989 byl v Turnovì a okolí jako pomocný knìz, a¾ roku 1989 byl pøelo¾en do Rychnova nad Knì¾nou. Od roku 2004 je v dùchodu, vypomáhá v okolí Trutnova.
Zazpíval mu tam rychnovský chrámový sbor, ta první píseò byla z doby Karla IV. Pokornì øíkám: Dík, pane faráøi.