Vzpomínky na prarodièe
Myslím, ¾e jsem mìla velké štìstí, proto¾e si pamatuji na prarodièe jak z matèiny, tak z otcovy strany. A navíc, všichni jsme bydleli v centru mìsta velmi blízko od sebe, pøibli¾nì ve vzdálenosti deseti minut pìší chùze. Pøesto jsem èastìji byla s prarodièi matky, speciálnì s babièkou. Ta se vracela z práce o nìco døíve ne¾ dìda a ka¾dý den se cestou domù na nás pøišla podívat.
S obìma, s babièkou a dìdou jsme na jaøe a na podzim trávili nedìle na naší chatì. Dìda byl velice klidný èlovìk, nepamatuji si, ¾e by si se mnou a se sestrou hrál, ale pamatuji si dost podrobnì, jak sám hrával karty, vlastnì jak si vykládal pasians. Moc si ho nepamatuji proto¾e jsem byla docela malá, kdy¾ umøel. Od té doby k nám babièka chodila opìt ka¾dý podveèer, ale v¾dy se u nás zdr¾ela o hodnì déle. V¾dy se nás zeptala, zda máme hotové úkoly, ale hlavnì, zda jsme cvièily na klavír. Babièka v dìtství hrávala na housle a pozdìji se svým bratrem hrála v orchestru. Nebylo to jejich zamìstnání, hráli pro zábavu, ale setkávali se se stejnì zalo¾enými lidmi. Hudba je pøivádìla k pìkným zá¾itkùm. Proto stejné vzdìlání dopøávala i své dceøi a dbala na to, aby se dostalo i nám. Byla klidná, laskavá, velmi hodná a bylo s ní veselo. Na rozdíl od dìdy se do¾ila vysokého vìku v pomìrnì dobrém zdraví a hlavnì byla schopna se o sebe postarat. Kromì denních návštìv a spoleènì strávených víkendu nám opravdu dìlala „babièku“ bìhem letních prázdnin. Umìla ty nejlepší borùvkové knedlíky a houbovou polévku, naše oblíbené prázdninové jídlo. Nikdy po nás nekøièela, nic nám nezakazovala a pøesto jsme ji poslouchaly. Asi byla opravdu moc hodná, proto¾e i moje dìti tuto „babièku“ milovaly.
Pøesto¾e rodièe mého otce bydleli stejnì blízko, nevídali jsme je tak èasto. A myslím si, ¾e všechno bylo naopak. My vnuèky jsme chodily navštìvovat své prarodièe. Spoleènì s našimi sestøenicemi jsme oslavovaly všechny narozeniny a s rodièi jsme je navštìvovaly o všech svátcích. Delší spoleènì strávená období byl jejich “dohled“ nad námi o prázdninách. Dìda byl velmi pøísný a mnì se zdál poøád zamraèený. Ale na fotkách z mládí, byl opravdový fešák. Byl vysoký, štíhlý, s tmavými vlnitými vlasy a s krásným úsmìvem. Ten jsem ve skuteènosti neznala. Mìla jsem dojem, ¾e se na nás poøád zlobí. Ale babièka byla veselá, oproti dìdovi byla malá a kula»ouèká. Hrávala s námi „èlovìèe nezlob se“ a jiné stolní prázdninové hry. Ale hlavnì mírnila dìdovo zamraèení.
Ráda na své prarodièe vzpomínám a jsou to pøíjemné vzpomínky. Ale „babièka“ je v mých vzpomínkách nejèastìji a nej¾ivìji.
Sylva Èurdová