Dálkové Interview over sea

s Dr. Paulem Millarem, honorárním konzulem České republiky ve Edinburghu, o vybudování památníku československým parašutistům ve Skotsku.

Při výměně E-mailů o krkolomných cestách českých vojáků, kteří se po okupaci Československa nacisty chtěli dostat do Francie, mně 8. října 2008 Paul Millar mimo jiné napsal:“Popis cesty znám. Můj otec, který skončil v 311. peruti RAF, se také vydal přes Balkán do Bejrutu, a přes Marseille do Agde. Ve francouzské armádě byl v Régiment des Sapeurs a po porážce Francie evakuoval z La Rochelle do Liverpoolu. Mám schovány pohlednice z cesty, které - bylo mi pět let - mi otec posílal podepsané „Teta Marie“. Samozřejmě že jsme si to s mámou tak jako mnoho ostatních za války „odskákali" a po válce od totalitních dědiců útlaku já zrovna tak. Otec přece bojoval na "špatné" straně.

Josef Krám: Pane konzule, vím, že jste iniciátorem postavení pomníku československým parašutistům ve Skotsku. Vyjděme prosím z toho, co vím od Vás už dřív, že před dvěma lety otevřelo Skotské národní válečné muzeum v Edinburghu specializovanou dočasnou výstavu “Commandos”.
Paul Millar: Dobře, vyjděme z ní. Mezi vystavenými předměty bylo několik málo drobností, připomínajících československé kursisty, cvičené v letech 1941-1943 ve Speciálních výcvikových školách Exekutivy pro zvláštní operace. Kurátor onoho muzea Stuart Allan, který v té době pracoval na knize Commando Country, mě požádal, abych se pokusil rozluštit podpisy v malé knížce, zapůjčené londýnským muzeem Imperial War Museum, kterou jedna skupina kurzistů věnovala svému instruktorovi Ernstu Van Maurikovi. Byl to anglický překlad Čapkových Anglických listů.

J. K. Podařilo se?
P. M. Se zvětšovacím sklem a s cennou knížkou v rukách jsem si uvědomil - tak jako často předtím - nejen existenci oné intuitivní české vzdělanosti, která se odrazila ve volbě dárku, ale i geniality Karla Čapka a toho, jak je svět malý. Na svých cestách se Čapek roku 1924 ve Skotsku přeplavil lodí z ostrova Skye kolem ostrůvků Rhum a Eigg do přístavu Mallaig a cestou z Mallaigu do Fort William projel Morarem a Arisaigem v srdci „Commando Country“, kde o sedmnáct let později naši vojáci bydleli u stříbrných pláží přímo naproti Rhum a Eigg. V období 17. července 1941-16. dubna 1943 prošlo třinácti kursy „Commando“ pravděpodobně 279 příslušníků Československé brigády. Z nich 127 prošlo kompletním kursem, tj. včetně paradezantního, záškodnického a radistického výcviku. Výsadkových skupin bylo ustaveno 47, z nich 34 výsadků se uskutečnilo a na 13 se ke konci války nedostalo. A pak tu byly ty podpisy v knize: dvacet ve dvou sloupečcích. Všechny se mi nakonec podařilo dešifrovat - co jméno, to hrdina: Drbohlav (ČSOB ?), Kubiš (ANTHROPOID †18. 6. 1942), Rozprým (RAF † 10, 12. 1942), Mikš (ZINC † 30. 4. 1942), Svoboda (WOLFRAM, přežil), Čoupek (BIVOUAC †22. 9. 1942), Pospíšil (BIVOUAC †28. 10. 1944), Hrubý (BIOSCOPE †18. 6. 1942), Grabovský (INTRANSITIVE † říjen 1944), Tesař (RAF †10. 12. 1942), Bublík (BIOSCOPE †18. 6. 1942), Kolařík (OUT DISTANCE † 1. 4. 1942), Trpík (GLUCINIUM, přežil), Zálešák (ČSOB ?), Škácha (SILVER B, přežil), Dvořák (STEEL † 9. 7. 1942), Turšner (IRON, přežil), Zemek (SILVER B, přežil), Kouba (BIOSCOPE †3. 5. 1942), Sedlák (ČSOB ?). Z těch dvaceti se tři vrátili k brigádě, se kterou se zúčastnili pozemních akcí, a sedmnáct bylo zařazeno do výsadků. Z těchto 17 jich deset zahynulo již v roce 1942, dva v roce 1944 a pět přežilo. Úmrtnost výsadkářů? Sedmdesát a půl procenta, z toho tři - Kubiš, Hrubý a Bublík - v kryptě kostela Karla Boromejského.

J. K. Řekl jste před chvílí, že Vás to nenechalo chladným a že se srdce člověku zachvěje.
P. M. A co jiného mě pak mohlo napadnout, než požádat přátele ve Skotsku i v České republice, abychom společně založili charitu, která by se postarala o postavení pomníku našim dobrovolníkům právě tam, kde se před bojovým nasazením mohli naposledy nadechnout svobodného vzduchu. Výcvik ve Skotsku se konal v lokalitě, která je dnes pod kontrolou oblastní rady Lochaber na severozápadním pobřeží Skotska většinou mezi vesnicemi Morar (na severu) a Arisaig (na jihu). Tam se také nachází tři domy, ve kterých byli příslušníci československé brigády ubytováni, tj. Garramor, Camusdarrach a Traigh House.

J. K. A výsledek?
P. M. Detailní průzkum lokality a informace z historických rešerší zúžily počet uvažovaných lokalit pro výstavbu památníku na dvě: 1. vesnice Arisaig a 2. okolí Traigh House, kde byli naši vojáci ubytováni. Po průzkumu ve vesnici Arisaig – tam se výhodně nachází informační středisko Land, Sea and Islands Centre, kde bude možno instalovat stálou výstavku, týkající se československých parašutistů, a pomníku - a lokalit v okolí Traigh House jsme nabyli přesvědčení, že v souhlasu s názory mnoha obyvatel Arisaigu by jak obě rady, oblastní a místní, tak i místní občané uvítali postavení pomníku v přístavu Arisaig, křižovatce cest našich vojáků. Navíc, dnes po zbrusu nové silnici snadno přístupný Arisaig se nachází v turisticky vysoce exponované oblasti, a jak památník československým vojákům, tak i expozice v informačním středisku by popularizovaly nejen příslušná historická fakta, ale i Českou republiku.

J. K. Vím od Vás, že se výbor charity rozhodl odklonit od tradičního figurativního pojetí podobných vojenských pomníků a vybudovat moderní pomník v konceptu vyhovujícím jak přírodnímu rámci, tak i příštím generacím. Jak by měl vypadat?
P. M. Pomník si představujeme jako surový žulový balvan umělecky dotvořený tak, aby obsahoval formu přistávajícího padáku, důležitého „nástroje“ parašutistů. Přírodní rámec a zahradní úprava odlehčí formu pomníku natolik, aby nevzbuzoval depresi z krutého osudu mnoha našich vojáků, ale naději jak naši, tak i budoucím generacím, vyrůstající ze sebeobětování hrdinů. Provedení bude také vyhovovat místním meteorologickým podmínkám. Nárazy větru zde často dosahují 160 km/hodinu a materiál musí vzdorovat tříšti mořské vody. Pomník by mohla doprovodit keramická nebo kovová pamětní deska s nápisem ve stylu Na paměť československým vojákům, kteří prošli výcvikem Special Operations Executive a obětovali své životy za svobodu druhých.

J. K. Děkuji Vám, vážený pane honorární konzule, za Vaši iniciativu.

Výcvikem Special Operations Executive ve Skotsku prošly takřka tři stovky československých vojáků z druhé světové války, kteří se v odvážných akcích v týlu nepřítele, na území obsazeném nacisty i v bitevním nasazení na frontě zasloužili nejen o osvobození své vlasti, ale i o svobodu jiných národů. Většina z nich za to zaplatila životem. Pomník bude proto vybudován nejen jako připomínka jejich hrdinství, ale i jako pietní místo a válečný hrob těch, kteří jsou uloženi k věčnému odpočinku neznámo kde. Veřejnou sbírku pro charitu CZECH MEMORIAL pořádá v České republice nadační fond Česká rada pro oběti nacismu (účet číslo 11446622/0800), a ve Velké Británii sama registrovaná charita CZECH MEMORIAL (registrační číslo SC039283, www.czechmemorial.org a www.pomnikparasutistum.cz ). Záštitu výstavbě pomníku udělili prezident České republiky Václav Klaus a ve Skotsku Lord High Commissioner The Rt.Hon. George Reid. Svoji podporu vyjádřili také ministr zahraničních věcí České republiky Karel Schwarzenberg a ministryně obrany České republiky Vlasta Parkanová. Charita Czech Memorial, jejíž výbor tvoří pouze neplacení dobrovolníci a která nezaměstnává žádnou placenou sílu, vyřídí jak výstavbou pomníku, tak i jeho financování a vyřízení žádosti o povolení výstavby ve Skotsku a podobně.Virtuální prohlídka místa, kde bude postaven památník našim parašutistům ve Skotsku, je na tomto odkazu:
http://www.virtualtravel.cz/skotsko/arisaig/misto-pro-pomnik-ceskoslovenskym-vojakum-ve-skotsku.html  

Josef Krám