Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nebyl  jenom autorem  Knihy d¾unglí 

 

V roce 1907, tedy pøed sto lety, obdr¾el Nobelovu cenu za literaturu  42 letý Rudyard Kipling jako vùbec první britský a anglicky píšící autor. Byl to spisovatel a básník, kterého Churchil oznaèil za  jedineèného a nenahraditelného a André Maurois pøedpovídal, ¾e ještì za tisíc, èi za dva tisíce let budou lidé stále Kiplinga èíst a shledávat ho  mladým. Skuteèností je, ¾e spolu se Shakespearem mìli nejvìtší slovní zásobu ze všech anglických autorù, daleko více ne¾ Byron nebo Shelly.

Jeho proslulá báseò  If, (Kdy¾) do èeštiny poprvé skvìle pøelo¾ená Otokarem Fischerem zdobívala pøed první svìtovou válkou a potom mezi dvìma válkami pokoje mnohých hochù i mu¾ù – mìl prý jí pod sklem na svém pracovním stole a¾ do konce ¾ivota i T. G. Masaryk. V tom èeském pøekladu, o kterém se nìkteøí anglisté, specialisté, vyjádøili, ¾e byl dokonce lepší ne¾ originál.

I všichni ti, co o nìm celkem nic nevìdí, jistì znají  jeho „Knihu d¾unglí“ a mo¾ná, ¾e i rùzné povídky. Pokud neèetli knihu, rozhodnì vidìli kreslený film. Po válce vidìli mnozí také ještì americký hraný film z  roku 1942, ve kterém indický herec Sabu pøekrásnì ztìlesnil Maugliho, chlapce, kterého vychovala zvíøata v d¾ungli. Pro nás byl Kipling jedním z oblíbených autorù našeho dìtství a jeho knihy, ji¾ rukama našich rodièù znaènì   opotøebované, byly oblíbenou prázdninovou literaturou. Milovali jsme jeho povídky, byla v nich krásná, trochu strašidelná tajemství, jaká dìti tak nutnì potøebují. Rikki-Tikki-Tavi, slavný bojovník s hady  byl náš pøítel. Jen¾e Kipling je mnohem,mnohem  víc, ne¾ autor dìtských knih.

Po dlouhou dobu byl Rudyard Kipling kompletnì odhozen do popelnice s nápisem „Imperialismus“ a víko za ním na dlouhá léta zapadlo. Také v Anglii i jiných zemích byl literární avantgardou ignorován, co¾ se zmìnilo asi a¾ v roce 1950. Jen¾e, všechno je tøeba vidìt v kontextu doby, ve které  dotyèný ¾il a také  místa, kde ¾il. Mnohé se tím vysvìtlí. Jeden velmi chytrý mu¾ pøed desítkami let øekl o nových afrických státech, ¾e nìkteré z nich si musí bohu¾el ještì prodìlat svoji tøicetiletou válku. Není to sice politicky korektní, ale uvìdomíme–li si, ¾e napøíklad Islám se teï také nalézá teprve ve svém 15. století a pøedevším, jak jsme vypadali my sami v našem století patnáctém, pochopíme to všechno lépe.

Rudyard Kipling se narodil 30. prosince 1865 v Bombaji, dnes Mumbay. Jeho otec tam byl øeditelem Mayo School of Art, školy, která se pokoušela o¾ivit mizející indická umìlecká øemesla. Pozdìji se stal øeditelem muzea v Lahore. Ve svém rodném mìstì pro¾il Rudyard prvních šest let ¾ivota. Pøesto¾e oba rodièe pocházeli z rodiny metodistických kazatelù, nechali Rudyarda a jeho sestru Alici jen pokøtít, ale jinak je ponechali volné. Chùva malého Rudyarda byla katolièka z Goy, slu¾ebnictvo bralo dìti støídavì do mešity a nebo do Hindu templù. Kipling pozdìji nenechal své dìti pokøtít vùbec, všemu nechával volný prùbìh, té¾ nic nenamítal, kdy¾ se stal jeho šestnáctiletý syn èlenem anglikánské církve. „Ka¾dý musí, domnívám se, svoji víru nechat vyvinout podle své vlnové délky a je jen nutné doufat, ¾e Velká stanice“  na pøíjmu je tak zaøízena, ¾e všechny tyto rùzné vlnové délky pøijímá“, øekl.

Kiplingova rodina udr¾ovala, stejnì jako vìtšina Anglièanù v Indii v té dobì ¾ijících, styky s mateøskou zemí, tehdy skuteènì Velkou Britanií. Kiplingovi pak zejména s okruhem tak zvaných Prerafaelitù,  k nim¾ patøil i malíø Burne-Jones, který mìl za ¾enu jednu ze sester matky Kiplingova otce. Stejnì tak jako všichni ostatní Anglièané z Indie, poslali rodièe Rudyarda a jeho sestru Alici do škol v Anglii. Proto¾e nemìli mnoho finanèních prostøedkù, dali dìti do péèe jedné rodiny v Southsea, nedaleko Portshmouthu. Bohu¾el tam bylo bití a bigoterie hlavní souèástí výchovy. Alice se s tím vyrovnávala trochu lépe, Rudyard mlèky trpìl. Jeho vrozená krátkozrakost byla vykládána jako neochota uèit se. Jediné svìtlé chvíle za¾íval v rodinì strýce, malíøe  Burne-Jonese, kde smìl malovat a modelovat a kde mu strýc Topsy (William Morris, také malíø) vyprávìl nordické ságy. Pozdìji zpracoval Kipling tyto své dìtské zkušenosti v autobiografické povídce Baa Baa Black Wheel, a kdy¾ se mnohem pozdìji stìhoval do svého „wery own“ domu v Sussexu, pojmenovaného „Bateman’s“, (obrazek vpravo)  vy¾ádal si od strýce Burne-Jonese jejich starý domovní zvonec v nadìji,  ¾e  nìco z toho štìstí, které poci»oval kdysi jako chlapec, kdy¾ zvonil u strýcových dveøí, pocítí i ty dìti, které budou teï zvonit u jeho dveøí.

Od roku 1878 navštìvoval Kipling školu in Westward  na devonském pobøe¾í. Tato škola byla zalo¾ena, aby vychovávala syny anglo-indických rodin pro vojenskou èi úøednickou dráhu v koloniální správì. Roku 1882 mladièký Kipling školu opouští a chce se v Londýnì protloukat jako umìlec. Pochopitelnì, ¾e byli jeho rodièe proti tomu a naøídili, aby se vrátil do Indie. Tento ne zcela dobrovolný návrat do Lahore, kde rodièe mezitím bydleli, byl kupodivu š»astným øešením. Všechna anglická léta, plná  køivd a utrpení z nìj spadla, a u¾ se nikdy nevrátila.  Zde je mo¾né najít pramen jeho tak zvaného „imperialismu“. Pøesto¾e byl pozdìji spokojený i v Americe, kde nìkolik let ¾il po své svatbì, cítil se doma v Britském Impériu, ale speciálnì v Indii. To, co Kipling pod slovem Imperialismus chápal, nebyl Leninùv „nejvyšší stupeò kapitalistického vykoøis»ování“, ale civilizaèní mise, jakýsi Pax Brittanica. Vysvìtlit jeho postoje není snadné a není úèelem tohoto pojednání se jimi zabývat. Pokusím se jen pøelo¾it nìkolik vìt, které v souvislosti s tak zvaným kolonialismem napsal: „Pošlete své nejlepší lidi, vy¾eòte své syny do exilu, aby slou¾ili potøebám vašich zajatcù, veïte války míru, bojujte proti hladu a nemocem. ®ádné královské pocty za to neèekejte, je to namáhavá práce bez odmìny.“  Byl pøesvìdèen, ¾e kolonisátoøi mají povinnost o lidi v koloniích peèovat a pomáhat jim.

V necelých sedmnácti letech zaèal pracovat jako redaktor v místních novinách v Lahore. „Nikdy ne ménì ne¾ deset, nìkdy i patnáct hodin dennì“, jak sám pozdìji konstatoval. Jeho šéfredaktor  E. Kay Robinson pozdìji napsal: Kipling netrávil své noci v klubu, jako ostatní Anglièané, ponoøoval se do „podsvìtí velkomìsta“ znal nejmenší detaily, co se týkalo zvykù, øeèi, a myšlení domorodcù. Na tak zvané Karawannstreet stál mohutný starý strom, pod kterým sedávali v kruhu polonazí, popelem pomazaní fakíøi. Na okolojdoucí Evropany vrhali nevlídné pohledy, ale Kipling mezi nimi mìl v¾dy své místo. Znal také myšlení obyèejných vojákù lépe ne¾ vojenský kaplan a euroasijští míšenci mu otevírali svá srdce.

Nìkteré z jeho nejlepších prací jsou vìnovány právì tìmto lidem. Nejrozsáhlejší prací tohoto druhu je román, nazvaný Kim, který vyšel v roce 1901. Je to jeden z nejlepších románù, pøíbìh sirotka, který vyrùstá na ulicích Lahore a pøesto¾e je Anglièan, platí za domorodce. Románem prochází také kriminální a špioná¾ní pøíbìh, který je dùvodem k tomu, aby hrdina procestoval celou Indii a za¾il tak všechny krajové zvyky. Vznikl tak nejlepší literární popis ¾ivota v Indii za koloniální doby. K  tomuto hodnocení se kupodivu ještì dnes pøiklánìjí souèasní pakistánští  a indiètí autoøi. Ale nepøebíhejme.  V té dobì zaèínaly být Kiplingovy knihy úspìšné, v roce 1888 vydal u¾ šest dílù povídek. Jedna krátká pøíhoda z té doby:“Mu¾, který chtìl být králem“, byla v roce 1975 zfilmována se Seanem Connerym a Michaelem Cainem v hlavních rolích.

V roce 1889 se Kipling vrací do Anglie a usazuje se v Londýnì. Rychle se stává známým, svými verši, do kterých integroval i sleng, jakým mluvili napøíklad vojáci a pøedevším  svými realistickými povídkami. K jeho literárním pøátelùm patøil o mnoho starší spisovatel Henry James, který  oznaèil Rudyardùv  talent za pøímo  „pøíšerný“.

Jeho dílo poskytovalo v¾dy bohatý zdroj pro mnohé další autory. Kiplingovou lyrikou se dal také inspirovat Bertolt Brecht, dokonce natolik, ¾e se to pøímo  rovnalo plagiátu. Natolik, ¾e Kurt Tucholsky o nìm nìkdy sarkasticky mluvil jako o Rudyardu Brechtovi. Také Erich Kästner ho škádlil ve svém „Surabaya Johnny II: „ Du bist nicht echt / du bist nicht von Kipling, Johnny / kauft Kolonialwaren bei Bertolt Brecht“…Pøesto se náš milý soudruh Brecht skuteènì nedá oznaèit jako pøítel imperialistických myšlenek. Bohu¾el, ale ani jako pøíliš charakterní èlovìk.

Kiplingovo dílo je nesmírnì rozsáhlé, ale pøeklady jeho dìl nejsou bohu¾el v¾dycky dostateènì kvalitní. Tento mistr s neobvykle velkou slovní zásobou, byl mnohdy pøekládán druhoøadými pøekladateli tak, jako obyèejný autor dobrodru¾ných knih, ne jako velcí spisovatelé Maupassant nebo Flaubert, ale jako Edgar Wallace a nebo Karel May. Pøeklady jeho skvìlých básní, kterých jsou tisíce, a které mimo jiné nesmírnì obohatily anglický poklad citátù, jsou a¾ na malé výjimky, jakou je zmínìný èeský pøeklad Otokara  Fischera, znaènì pokulhávající napodobeniny.

Na jaøe roku 1889 cestoval Kipling pøes Kalkutu, Rangun, Singapur, Hongkong, Jokohamu, San Francisko, a New York do Anglie, kde se poznal s americkým autorem a literárním agentem Wolcottem Balastierem a jeho sestrou Carolinou. Kipling stále publikuje èlánky, povídky, verše. The Times vìnuje tehdy 24letému Kiplingovi úvodník, za rok potom následuje u¾ jeho první román „ The Light That Failed“. V létì roku 1891 vyjí¾dí Kipling po dvou letech intenzívní práce na cestu kolem svìta do Ji¾ní Afriky, Austrálie, na Nový Zeeland, a do Indie, kde se u svých rodièù v Lahore dozvídá, ¾e jeho pøítel Balastier náhle zemøel. Okam¾itì pøerušil plánovanou cestu a vrátil se do Anglie.

V lednu roku 1892 se o¾enil s Carolinou Balastier. Nevìstu vedl k oltáøi Henry James. V únoru vyjeli na velkoryse plánovanou svatební cestu po svìtì, ale museli skonèit v Jokohamì, kdy¾ banka, u které mìl Kipling své peníze, udìlala bankrot. Man¾elé odjeli do Carolininy vlasti, do Ameriky, kde ve Vermontu ¾ili ètyøi roky. Zde zaèal Kipling psát své známé knihy pro dìti a mláde¾, zejména obì Knihy d¾unglí. Tam se jim také narodily dvì dcerky, první z nich Josephine u¾ v prosinci roku 1895 a druhá, Elsie, v roce 1896. Syn John se narodil roku 1897. Na obrázku jsou dvì z Kiplingových dìtí, Elsie a John. V Americe také Kipling napsal, po dlouhých rešerších,  svùj „novoanglický“ román „Captains Courageous“, Stateèní kapitáni. Jen za první vydání obdr¾el tehdy fantastickou sumu 10.000 dolarù, co¾ odpovídá dnes asi 1,5 milionùm Euro.

V roce 1897 se rodina  vrací do Anglie. Bydlí v Torquay pak nedaleko Brightonu v Rottingdean.  Kdy¾ v Britanii v roce 1897 slavili 60. výroèí vlády královny Viktorie, napsal Kipling do The Times  báseò Recessional, pesimistický, varující  pohled na Britské Impérium, pøi  jeho¾ èetbì  byla královna jistì „not amused.“

Zimní mìsíce mezi lety 1898 a 1908 trávila celá rodina rodina Kiplingova v Ji¾ní Africe, v domì zvaném Woolsack, který patøil jejich pøíteli Cecilu Rhodesovi. S výjimkou neš»astného roku 1899. Tehdy musel Kipling v Americe øešit nìjaké problémy s copyrightem a celá rodina jela tedy do Ameriky. V únoru 1898 v New Yorku Kipling a jeho dcerka Josefina onemocnìli tì¾kým zápalem plic. Kipling le¾el v bezvìdomí, byl v kómatu a témìø v celé Americe za nìj byly slou¾eny mše. Masy lidí blokovaly tehdy 7th Avenue  pøed hotelem kde bydlel, z celého svìta pøicházely tisíce telegramù a dopisù. Dennì byly vydávány bulletiny o jeho zdravotním stavu a Jack London napsal dokonce u¾ i nekrolog. Dnes by se taková úèast oèekávala jen v souvislosti s nemocí nìjaké popstar.  Dcerka Josephine, kterou Kipling oznaèoval jako „the daughter that was all to him“, zemøela. Lékaøi dlouho nedovolovali, aby její smrt nemocí vyèerpanému  otci oznámili.

V pøíštích letech cestuje s Cecilem Rhodesem (mimochodem, byl to ten samý Rhodes, co po nìm dostala jméno Rhodesie, dnes je tato kdysi kvetoucí zem èerným diktátorem Mugabem zcela o¾ebraèená a znièená Zimbabwe) po Africe, a sbírá materiál na další dìtskou knihu povídek, Just so Stories. A píše proslulý román Kim, o kterém  je zmínka výše.

Kdy¾ vypukla Burská válka, vrací se Kipling do v Ji¾ní Afriky, anga¾uje se pøi organizaci dodávek  a zdravotní pomoci vojákùm, podílí se vydávání novin pro vojáky a v anglických novinách, uveøejòuje  verše, které ostøe napadají vládu za to, ¾e posílá na frontu chlapce pøímo z kriketových høiš», amatéry, bez jakýchkoliv zkušeností.

V roce 1907 se stává nositelem Nobelovy ceny za literaturu, vydává další romány, knihy povídek a veršù, mezi nim¾ je i proslulá báseò If, èesky „Kdy¾“, kterou napsal pro svého tehdy dvanáctiletého syna Johna.

Soukromý ¾ivot Kiplingùv byl  poznamenán nejen mnoha úspìchy, ale také mnoha smutnými událostmi. Nejen, ¾e ztratil milovanou dceru Josephine, ale i jeho mladièký, 18letý syn John padl roku 1915 ve Francii, v bitvì u Loos, ve Flandrech. Byla to vùbec první bitva, které se zúèastnil. Chlapcovo tìlo se nikdy nenašlo, prakticky zùstal na listinì nezvìstných. Kipling se z této ztráty nikdy nevzpamatoval.

Ke Kiplingovým pøátelùm patøila øada známých a významných osobností, jejich vyjmenování by zabralo nejménì dvì stránky. K tìm pro nás zajímavým patøí napøíklad Sir Baden-Powell, který pou¾il, s Kiplingovým dovolením, rùzná jména z Knihy d¾unglí pro své skautské hnutí.

Kipling stále pilnì psal, a¾ do tøicátých let minulého století. Ale první svìtová válka, která pro nìj znamenala konec veškerých nadìjí, ale i blí¾ící se nebezpeèí nacismu, které pøedvídal, z nìj udìlaly zlomeného a zahoøklého mu¾e. Zemøel v roce 1936 na mozkovou mrtvici. Jeho pohøbu se zúèastnily snad všechny vynikající osobnosti té doby. Dùm Bateman‘s in  East Sussex byl po smrti jeho ¾eny darován  veøejnosti a zmìnìn v Kiplingovo museum.

Vìra Pokorná

 

Pro ty, kteøí vydr¾eli èíst a¾ do konce ještì ta proslulá báseò:

 

Kdy¾

 

Kdy¾ bezhlavost svým okem klidnì mìøíš,

aè tupen, sám ¾e nejsi bezhlavý,

kdy¾ podezøíván, pevnì v sebe vìøíš

však neviníš svých sokù z bezpráví,

kdy¾ èekat znáš, ba èekat beze mdloby,

jsa obelháván, neupadat v le¾,

kdy¾ nenávidìn, sám jsi beze zloby,

slova ctnost nadarmo však nebereš,

kdy¾ umíš snít a nepodlehnout snìní,

kdy¾ hloubat znáš a dovedeš pøec ¾ít,

kdy¾ proti triumfu i poní¾ení

jak proti svùdcùm spoleèným jsi kryt,

kdy¾ nezoufáš, by» pravdivá tvá slova   

lstí bídákù jsou pošlapána v kal,

kdy¾ hroutí se tvé stavení

a znova jako dìlník v potu lopotíš se dál,

kdy¾ spoèítat znáš hromadu svých ziskù,

a na jediný hod vše riskovat,

zas po prohøe se vracet k východisku

a nezavzdychnout nad hoøem svých ztrát,

kdy¾ pøinutit znáš srdce své i èivy,

by s tebou vytrvaly nejvìrnìji,

aè tep a pohyb uniká ti ¾ivý

a jen tvá vùle ká¾e „Vytrvej!“,

kdy¾ nìhu sneseš pøílišnou i tvrdost,

kdy¾ svùj jsi, všem by» druhem jsi se stal,

kdy¾ sbratøen s davem uchováš si hrdost,

a nezpyšníš, by» mluvil s tebou král,

kdy¾  øekneš si : Svými vteøinami všemi,

mnì èase, jak bych závodník byl, slu¾!“,

pak pán, pak vítìz na širé jsi zemi

a co je víc: pak, synu mùj, jsi mu¾!

 

Další èlánky autorky:
Pozdrav z Drakenburghu
O chudých a bohatých penzistech
Jak jsme emigrovali - I.
Neobyèejný ¾ivot
Pink ribbon
Nordic walking
Namáhavá cesta ke svìtovosti
Svìt chce být klamán
Swentiboldova stanice
O Hronovì, Jiráskovi a jiných
Dobrý èlovìk u¾ ne¾ije
Olympiády ve starém Øecku
Studenti v Nizozemí
Cesta ke slušnosti
O Evropské Unii trochu jinak
O jedné zajímavé variaci bydlení seniorù v Holandsku
Co vím o EU
Sigmund Freud
Nositelka Nobelovy ceny
Berta von Suttner a Alfred Nobel
Maastricht – TEFAF
Den mrtvých
Halloween
Ještì nìco o vìjíøích
American hero a ¾eny
Co je to vlastnì ANWB
O chudých a bohatých pensistech v Nizozemí
Hurá, dovolená
O èase, komunikaci a pøátelství
Anamorfóza
René Magritte
Dada a cesta k surrealismu
Povídání o závisti
Pestrý ¾ivot Maxe Ernsta
Tiše
Rod Hildprantù


Komentáøe
Poslední komentáø: 22.11.2007  12:27
 Datum
Jméno
Téma
 22.11.  12:27 Vìra NL spisovatelé
 22.11.  10:23 VlastaV
 21.11.  22:26 Vìra NL kmetovi
 21.11.  21:35 Ivan Basen "Kdyz"
 21.11.  14:22 kmet Vá¾ená VìroNL,
 21.11.  11:39 Vìra NL kmetovi, Rù¾ence
 21.11.  10:32 Rù¾ena
 21.11.  09:10 JanaS
 21.11.  08:35 wiki
 21.11.  08:20 Kamila
 21.11.  05:27 kmet Jen jsem vypnul poèítaè
 21.11.  04:42 kmet Je nutné podìkovat