Nemám ráda nedělní večery...
...nikdy jsem je neměla ráda, miláčku, a zvlášť ne dnes,
protože vůbec nevím, jestli jsi v pořádku dojel domů,
i když raději předpokládám, že ano a že už snad i spíš...
...o to netrpělivěji budu očekávat ráno,
a až uvidím tvoji zelenou kytičku,
teprve potom ze mne spadne nervozita,
tíseň a strach a budu schopná se zase soustředit na práci
a nebudu si pořád dokola pouštět film
minulých dvou dnů...a taky nocí...
...a doteky tvých rukou na mých ňadrech a
tíhu tvých paží na svém těle nezapomenu vůbec nikdy,
tak jako nezapomenu hebkost tvojí pokožky a tvých rtů a ...
...a teplo tvého těla, když se k tobě tisknu...
...a pocit bezpečí, který mám vždy, když mne objímáš...
...a radost, kterou cítím, když vidím tvoje rozzářené oči...
...a bolest, která mne sevře, když se zachmuříš...
... a i když tě mám začarovaného,
nemám schopnost si tě přičarovat zpět...teď...ani zítra,
když bude noc zase přecházet v kalné ráno
a mlhou bude na nás nahlížet okny nad hlavou,
Jako to udělala dnes, kdy začala plakat...
stejně jako já v tvojí náruči...
...miluji tě, lásko moje...